Státní hymna je hudební skladba, často s textem, která symbolizuje suverenitu a identitu státu nebo národa. V mnoha přehledech a seznamech bývá každé položce přiřazeno pořadí: vlevo jméno země, uprostřed název hymny a vpravo anglický překlad nebo vysvětlení. Například takový seznam může používat formát Seznam států — Název hymny — Překlad významu. Názvy zemí nebo organizací, které dnes neexistují nebo nejsou plně suverénní, bývají v některých seznamech vyznačeny kurzívou.
Charakteristika a formální postavení
Hymny se liší délkou, hudební složkou i textem. Některé mají více slok a při oficiálních příležitostech se zpívá jen jejich část; jiné existují pouze v instrumentální podobě. Právní status hymny se v jednotlivých státech liší: v některých zemích je hymna zakotvena v ústavě nebo zákoně, jinde je používána tradičně bez explicitního právního vymezení. Rozdíl mezi „státní“ a „královskou“ hymnou je také důležitý — monarchie mohou užívat zvláštní skladbu na počest panovníka, zatímco obyvatelstvo má jinou národní píseň.
Historie a vývoj
Historie státních hymn je různorodá. Některé písně vznikly jako vojenské pochodové skladby, jiné jako revolucionární či revoluční písně, které později získaly statut hymny. Mezi často zmiňované příklady patří hymny s výrazným historickým významem; některé z nich se používají po staletí, jiné byly přijaty až po vzniku nových státních útvarů nebo po změnách politického režimu. Některé státy během dějin měnily texty i melodie, aby lépe odpovídaly nové identitě nebo politickému uspořádání.
Užití, protokol a symbolika
Hymny se hrají při státních ceremoniích, státních svátcích, vojenských událostech, sportovních soutěžích a při oficiálních návštěvách. Protokol často stanoví, jak se má publikum chovat (postavit se, sundat pokrývku hlavy, zpívat, ztišit mobilní zařízení). Vojenské jednotky a státní instituce mívají detailní pravidla pro použití hymny, včetně orchestrací a pořadí při více hymnických provedeních.
Rozdíly, sporné otázky a zajímavosti
- Některé státy mají více než jednu oficiální hymnu (například odlišné skladby pro národní a státní příležitosti).
- Existují země bez formálně kodifikované hymny; používají se tradiční písně nebo instrumentální skladby.
- Nejstarší používanou státní hymnou je často uváděna nizozemská "Het Wilhelmus", zatímco jiné známé skladby, jako "La Marseillaise", se staly symbolem revolučních změn.
- Hymny mohou být během dějin předmětem debat — kvůli textům, jejich přizpůsobení nebo změnám v souvislosti s politickými proměnami.
Seznamy státních hymen jsou užitečné pro srovnání a studium kulturních i politických souvislostí mezi zeměmi. Pro podrobné texty, notové materiály nebo nahrávky se často odkazuje na specializované databáze a oficiální weby vlád či kulturních institucí; v přehledech se mohou používat odkazy formou seznamů států, textů a nahrávek nebo překladů a výkladů významu.