Katar (Katarský stát): geografie, politika, ekonomika a fakta

Právo šaría je podle katarské ústavy hlavním zdrojem katarské legislativy. V praxi je katarský právní systém směsí občanského práva a práva šaría. Právo šaría se uplatňuje na zákony týkající se rodinného práva, dědictví a některých trestných činů (včetně cizoložství, loupeže a vraždy). V některých případech u rodinných soudů založených na šaríi má svědectví ženy poloviční hodnotu než svědectví muže. Kodifikované rodinné právo bylo zavedeno v roce 2006. V zemi je povoleno islámské mnohoženství.

Bičování se v Kataru používá jako trest za konzumaci alkoholu nebo nedovolený sexuální styk. Článek 88 katarského trestního zákoníku stanoví, že trestem za cizoložství je 100 ran bičem. V roce 2006 byla jedna filipínská žena odsouzena ke 100 ranám bičem za cizoložství. V roce 2010 bylo nejméně 18 osob (většinou cizích státních příslušníků) odsouzeno k trestu bičování v rozmezí 40 až 100 ran bičem za trestné činy související s "nedovolenými sexuálními vztahy" nebo konzumací alkoholu. V roce 2011 bylo nejméně 21 osob (většinou cizích státních příslušníků) odsouzeno k trestu bičování v rozmezí 30 až 100 ran bičem za trestné činy související s "nedovolenými sexuálními vztahy" nebo konzumací alkoholu. V roce 2012 bylo šest cizinců odsouzeno k bičování 40 nebo 100 ranami bičem. Tyto tresty mohli vykonat pouze muslimové, kteří byli považováni za zdravotně způsobilé. Není známo, zda byly tyto tresty vykonány. Nedávno, v dubnu 2013, byl muslimský expatriant odsouzen ke 40 ranám bičem za konzumaci alkoholu. V červnu 2014 byl muslimský expatriant odsouzen ke 40 ranám bičem za konzumaci alkoholu a řízení pod jeho vlivem. Soudní tělesné tresty jsou v Kataru běžné v důsledku hanbalistického výkladu práva šaría.

Ukamenování je v Kataru zákonný trest. Odpadlictví od víry je v Kataru trestným činem, za který hrozí trest smrti. Za rouhání hrozí trest odnětí svobody až na sedm let a za proselytismus může být uložen trest odnětí svobody až na deset let. Homosexualita je trestným činem, za který hrozí trest smrti.

Konzumace alkoholu je v Kataru částečně legální; některé pětihvězdičkové luxusní hotely mohou prodávat alkohol svým nemuslimským zákazníkům. Muslimové nesmějí v Kataru konzumovat alkohol a muslimové, kteří jsou přistiženi při konzumaci alkoholu, jsou trestáni bičováním nebo deportací. Nemuslimští expatrianti mohou získat povolení k nákupu alkoholu pro osobní spotřebu. Společnost Qatar Distribution Company (dceřiná společnost letecké společnosti Qatar Airways) má povolení dovážet alkohol a vepřové maso; provozuje jediný obchod s alkoholem v zemi, který držitelům licencí na prodej alkoholu prodává také vepřové maso. Katarští představitelé rovněž vyjádřili ochotu povolit prodej alkoholu ve "fanouškovských zónách" na mistrovství světa ve fotbale v roce 2022.

Donedávna bylo v restauracích na Perle-Kataru (umělý ostrov poblíž Dauhá) povoleno podávat alkoholické nápoje. V prosinci 2011 však bylo restauracím na Perle nařízeno, aby přestaly prodávat alkohol. Zákaz nebyl nijak vysvětlen. Mezi spekulace o důvodu patří snaha vlády vytvořit zbožnější image před prvními volbami královského poradního orgánu v zemi a zvěsti o finančním sporu mezi vládou a developery letoviska.

V roce 2014 Katar zahájil kampaň na připomínku skromného oblékání. Turistkám se doporučuje, aby na veřejnosti nenosily legíny, minisukně, šaty bez rukávů a krátké nebo těsné oblečení. Mužům se nedoporučuje nosit pouze šortky a tílka.

Podle amerického ministerstva zahraničí se do Kataru dobrovolně stěhují zahraniční pracovníci z asijských a afrických zemí jako nekvalifikovaní dělníci nebo domácí sluhové, ale někteří z nich se následně potýkají s podmínkami, které připomínají nedobrovolné otroctví. Mezi nejčastější případy porušování pracovních práv patří bití, zadržování výplat, účtování dávek, za které je odpovědný zaměstnavatel, omezování svobody pohybu (např. zabavování pasů, cestovních dokladů nebo povolení k výjezdu), svévolné zadržování, vyhrožování soudem a sexuální útoky. Mnoho migrujících pracovníků, kteří přicházejí za prací do Kataru, platí náborářům ve svých domovských zemích přemrštěné poplatky.

Od roku 2014 umožňují některá ustanovení katarského trestního zákoníku ukládat jako trestní sankce tresty jako bičování a kamenování. Výbor OSN proti mučení shledal, že tyto praktiky představují porušení závazků uložených Úmluvou OSN proti mučení. Katar zachovává trest smrti, zejména za ohrožení národní bezpečnosti. Trest smrti se používá zřídka a od roku 2003 nebyla v Kataru vykonána žádná státní poprava.

Podle ustanovení katarského zákona o sponzorství mají sponzoři jednostrannou pravomoc zrušit pracovníkům povolení k pobytu, odepřít jim možnost změnit zaměstnavatele, nahlásit policejním orgánům útěk pracovníka a odepřít povolení k opuštění země. V důsledku toho mohou sponzoři omezovat pohyb pracovníků a pracovníci se mohou obávat nahlásit zneužívání nebo se domáhat svých práv. Podle ITUC umožňuje systém sponzorování víz vymáhání nucené práce tím, že ztěžuje migrujícím pracovníkům opustit zneužívajícího zaměstnavatele nebo vycestovat do zahraničí bez povolení. Katar také nedodržuje mzdové standardy pro své přistěhovalecké pracovníky. Katar pověřil mezinárodní advokátní kancelář DLA Piper vypracováním zprávy, která zkoumala systém práce přistěhovalců. V květnu 2014 DLA Piper vydala více než 60 doporučení k reformě systému kafala, včetně zrušení výjezdních víz a zavedení minimální mzdy, které se Katar zavázal zavést.

V květnu 2012 katarští představitelé prohlásili, že hodlají umožnit založení nezávislého odborového svazu. Katar také oznámil, že zruší systém sponzoringu zahraničních pracovníků, který vyžaduje, aby všichni zahraniční pracovníci byli sponzorováni místními zaměstnavateli. Mezi další změny v pracovním právu patří ustanovení zaručující, že mzdy všech pracovníků budou vypláceny přímo na jejich bankovní účty, a nová omezení týkající se práce venku v nejteplejších letních hodinách. Nový návrh zákona oznámený na začátku roku 2015 nařizuje, že společnosti, které nevyplatí pracovníkům mzdu včas, mohou dočasně ztratit možnost najímat další zaměstnance.

V říjnu 2015 katarský emír podepsal nové reformy systému sponzorství, které vstoupí v platnost do jednoho roku. Kritici tvrdí, že změny by mohly selhat při řešení některých otázek týkajících se pracovních práv.

V souvislosti s volbami do Ústřední obecní rady v roce 1999 byly v zemi ženy voleny ve stejnou dobu jako muži. Tyto volby - vůbec první v Kataru - se záměrně konaly 8. března 1999, na Mezinárodní den žen.

Jako malá země s většími sousedy se Katar snaží uplatňovat svůj vliv a chránit svůj stát a vládnoucí dynastii. Historie katarských spojenectví poskytuje vhled do základů jejich politiky. V letech 1760-1971 Katar usiloval o formální ochranu před vysokými přechodnými mocnostmi - Osmany, Brity, Al-Chalífovci z Bahrajnu, Araby a wahhábisty ze Saúdské Arábie. ^{Stránka potřebná]} Rostoucí mezinárodní význam Kataru a jeho aktivní role v mezinárodních záležitostech vedly některé analytiky k jeho označení za střední mocnost. Katar byl jedním z prvních členů OPEC a zakládajícím členem Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC). Je členem Ligy arabských států. Země nepřijala povinnou jurisdikci Mezinárodního soudního dvora.

Katar má také dvoustranné vztahy s řadou zahraničních mocností. V Kataru se nachází letecká základna Al Udeid, společná americko-britská základna, která slouží jako centrum všech amerických a britských leteckých operací v Perském zálivu. Umožnil americkým a britským silám využívat leteckou základnu k zasílání zásob do Iráku a Afghánistánu. Přestože Katar hostí toto strategické vojenské zařízení, není vždy silným spojencem Západu. Katar umožnil afghánskému Talibanu zřídit si uvnitř země politickou kancelář a má úzké vazby na Írán, včetně společného naleziště zemního plynu. Podle uniklých dokumentů zveřejněných v deníku The New York Times byly výsledky Kataru v oblasti boje proti terorismu "nejhorší v regionu". Z kabelogramu vyplývá, že katarská bezpečnostní služba "váhá se zásahy proti známým teroristům z obavy, aby nevypadala, že je ve spojení s USA, a nevyprovokovala odvetu".

Katar má se svými sousedy v oblasti Perského zálivu smíšené vztahy. Katar podepsal dohodu o obranné spolupráci s Íránem, s nímž sdílí největší neasociované plynové pole na světě. Byl druhou zemí (první byla Francie), která veřejně oznámila, že uznává libyjskou opoziční Národní přechodnou radu jako legitimní vládu Libye uprostřed libyjské občanské války v roce 2011.

V roce 2014 se vztahy Kataru s Bahrajnem, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty dostaly do varu kvůli katarské podpoře Muslimského bratrstva a extremistických skupin v Sýrii. To vyvrcholilo tím, že tři výše uvedené země v březnu 2014 stáhly své velvyslance z Kataru. V době, kdy velvyslanci odstoupili, se GCC údajně ocitla na pokraji krize spojené se vznikem odlišných politických bloků s protichůdnými zájmy. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Bahrajn vedly politický boj s Katarem, zatímco Omán a Kuvajt představovaly v rámci GCC nezařazený blok. Vztahy mezi zeměmi se zlepšily poté, co Rada pro spolupráci v Zálivu (GCC) oznámila, že Bahrajn, Saúdská Arábie a SAE vrátily své diplomaty do Kataru. Islam Hassan, výzkumný pracovník v oblasti studií Perského zálivu na Katarské univerzitě, tvrdí, že s vyřešením krize v rámci GCC dosáhl Katar nové úrovně politické vyspělosti. Dále tvrdí, že Kataru se podařilo krizi ukončit, aniž by změnil jakékoli zásady své zahraniční politiky nebo opustil své spojence.

Katar v posledních letech využívá islamistické bojovníky v řadě zemí včetně Egypta, Sýrie, Libye, Somálska a Mali k podpoře své zahraniční politiky. Námluvy s islamisty od Muslimského bratrstva až po salafistické skupiny sloužily zemi jako zesilovač moci, neboť od počátku arabského jara věří, že tyto skupiny představují vlnu budoucnosti. David Cohen, náměstek ministra financí USA pro terorismus a finanční zpravodajství, uvedl, že Katar je "povolenou jurisdikcí pro financování terorismu". Existují důkazy, že mezi tyto skupiny podporované Katarem patří i tvrdé islámské militantní skupiny působící v severní Sýrii. Od roku 2015^{[aktualizace]} Katar, Saúdská Arábie a Turecko otevřeně podporují Armádu dobytí, zastřešující skupinu protivládních sil bojujících v syrské občanské válce, která údajně zahrnuje frontu al-Nusra napojenou na al-Káidu a další salafistickou koalici známou jako Ahrar aš-Šám.

Katar podporoval demokraticky zvoleného prezidenta Muhammada Mursího diplomatickou podporou a státní televizní stanicí Al-Džazíra, než byl svržen vojenským pučem. Během roku, kdy byl u moci, nabídl Katar Egyptu půjčku ve výši 7,5 miliardy dolarů.

Spojenectví Kataru s Hamásem, o němž se poprvé psalo na začátku roku 2012, vyvolalo kritiku ze strany Izraele, Spojených států, Egypta a Saúdské Arábie, "které Katar obviňují, že podporou Hamásu podkopává stabilitu v regionu". Katarský ministr zahraničí však podporu Hamásu popřel a prohlásil: "Nepodporujeme Hamás, ale Palestince.". Po uzavření mírové dohody přislíbil Katar humanitární pomoc Gaze ve výši 1 miliardy dolarů.

Katar hostil akademické, náboženské, politické a ekonomické konference. Na 11. ročníku fóra v Dauhá se nedávno sešli významní myslitelé, odborníci různého zaměření a politické osobnosti z celého světa, aby diskutovali o demokracii, médiích a informačních technologiích, volném obchodu a otázkách bezpečnosti vody. Kromě toho se na fóru od roku 2006 koná konference Ekonomická budoucnost Blízkého východu. V nedávné době Katar hostil mírová jednání mezi znepřátelenými frakcemi po celém světě. Mezi ně patří například dohoda o Dárfúru. Deklarace z Dauhá je základem mírového procesu v Dárfúru a pro africký region přinesla významné úspěchy v terénu. Mezi významné úspěchy patří obnovení bezpečnosti a stability, pokrok ve výstavbě a rekonstrukci, návrat vysídlených obyvatel a sjednocení obyvatel Dárfúru, aby čelili výzvám a posunuli mírový proces kupředu. Katar věnoval 88,5 milionu liber na financování obnovy a rekonstrukce Dárfúru.

Katarské ozbrojené síly jsou vojenské síly Kataru. Země udržuje skromné vojenské síly čítající přibližně 11 800 mužů, včetně armády (8 500), námořnictva (1 800) a letectva (1 500). Katarské výdaje na obranu představovaly v roce 1993 přibližně 4,2 % hrubého národního produktu. V roce 2008 vydal Katar na vojenské výdaje 2,355 miliardy USD, což představuje 2,3 % hrubého domácího produktu. Katarské speciální jednotky byly vycvičeny Francií a dalšími západními zeměmi a předpokládá se, že mají značné schopnosti. Pomáhaly také libyjským povstalcům během bitvy o Tripolis v roce 2011.

Katar podepsal obranné smlouvy se Spojenými státy a Velkou Británií a v roce 1994 také s Francií. Katar se aktivně podílí na kolektivní obraně Rady pro spolupráci v Perském zálivu, jejímiž dalšími pěti členy jsou Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahrajn, SAE a Omán. Přítomnost velké katarské letecké základny, kterou provozují Spojené státy a několik dalších zemí OSN, poskytuje zaručený zdroj obrany a národní bezpečnosti.

Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) zjistil, že v letech 2010-2014 byl Katar 46. největším dovozcem zbraní na světě. SIPRI však píše, že Katar urychlil své plány na transformaci a výrazné zvětšení svých ozbrojených sil. Po objednávce 62 tanků a 24 samohybných děl z Německa v roce 2013 následovala v roce 2014 řada dalších kontraktů, včetně 24 bojových vrtulníků a 3 letounů AEW z USA a 2 tankovacích letounů ze Španělska.

Katarská armáda se podílela na zásahu v Jemenu proti šíitským Hútíům pod vedením Saúdské Arábie. V roce 2015 o tom informovala americká Al-Džazíra: "Četné zprávy naznačují, že Saúdy vedená koalice proti opozičním skupinám v Jemenu nevybíravě útočí na civilisty a používá kazetové bomby v oblastech obývaných civilisty, čímž porušuje mezinárodní právo."

Od roku 2004 je Katar rozdělen na sedm obcí (arabsky baladíja).

1. Madinat aš-Šamal
2. Al Khor
3. Umm Salal
4. Al Daayen
5. Al Rayyan
6. Doha
7. Al Wakrah

Pro statistické účely se obce dále dělí na 98 zón (stav k roku 2010^), které se dále dělí na bloky.

Katar je poloostrov (pás země vyčnívající do moře). Na jihu je spojen se Saúdskou Arábií a ze všech ostatních stran je obklopen vodami Arabského zálivu.

Katar je poměrně malá země s rozlohou pouhých 10 360 km². Poloostrov je dlouhý 160 km. Velkou část země tvoří nízká, neúrodná rovina pokrytá pískem. V oblasti Jebel Dukhan se nacházejí hlavní katarská pozemní ložiska ropy. Naleziště zemního plynu leží na moři, severozápadně od poloostrova.

Hlavním městem Kataru je Dauhá. Více než 90 % obyvatel žije v Dauhá. Dalším velkým městem je Al Wakrah.

Katar má nevolenou monarchickou vládu emírského typu. Pozice emíra je dědičná.

Emir je jediný, kdo může jmenovat a odvolávat premiéra a ministry vlády. Ministři společně tvoří Radu ministrů. Ti jsou nejvyšším výkonným orgánem v zemi.

Obyvatelům Kataru se říká Katařané. Jsou to Arabové. Úředním jazykem Kataru je arabština, ale mnoho lidí mluví také anglicky, zejména při obchodování.

V Kataru žije asi 2,6 milionu lidí, z nichž však asi 88 % tvoří gastarbeiteři (lidé z jiné země, kteří zde krátkodobě žijí a pracují), většinou z jižní a jihovýchodní Asie a dalších arabských zemí. Mezi nimi je 650 000 Indů, 350 000 Nepálců, 260 000 Filipínců a mnoho dalších národností.

Téměř celá katarská ekonomika pochází z těžby ropy a zemního plynu.

Katarská měna se nazývá katarský rijál.

Téměř všichni Katařané vyznávají islám. Mnoho hostujících pracovníků však vyznává i jiná náboženství.

Nejoblíbenějším sportem v Kataru je fotbal, těsně následovaný kriketem. Katarská fotbalová reprezentace do 20 let skončila v roce 1981 na mistrovství světa mládeže FIFA na druhém místě.

V lednu 2011 se v Kataru konalo finále Asijského poháru Asijské fotbalové konfederace 2011. Katar jej hostil podruhé, podruhé to bylo v roce 1988, kdy se konal Asijský pohár AFC.

V katarském Dauhá sídlí také závodní klub Qatar Racing Club, který se věnuje závodům Drag Racing.

V letech 2008-2010 hostil Khalifa International Tennis and Squash Complex v katarském Dauhá mistrovství WTA Tour v ženském tenise. V Dauhá se každoročně koná turnaj WTA Premier Qatar Ladies Open.

2. prosince 2010 vyhrál Katar svou kandidaturu na pořádání mistrovství světa ve fotbale v roce 2022.

Katarský jezdec Nasser Al-Attiyah vyhrál Rallye Dakar 2011 a mistrovství světa v rallye produkčních vozů v roce 2006. Kromě toho získal také zlaté medaile na Asijských hrách 2002 a Asijských hrách 2010 jako člen katarského týmu ve střelbě ze skeetu.

Od roku 2002 se v Kataru každoročně koná šestietapový cyklistický závod Kolem Kataru. Každý rok v únoru se jezdci po šest dní prohánějí po silnicích napříč katarskou rovinou. Každá etapa měří více než 100 km.