Hatikva — státní hymna Izraele: text, původ a význam

Hatikva (také v překladu Hatikva nebo bez samohlásek H-t-k-v hebrejsky: התקוה, "Naděje") je izraelská státní hymna. Píseň vypráví o dvoutisícileté naději židovského národa na návrat do své vlasti, do země Izrael. Text původně vznikl jako devítiveršová báseň s názvem תקותנו (Tikvatenu, "Naše naděje"), jejímž autorem byl židovský básník Naftali Imber. Z Imberovy básně se do současné podoby hymny dostala především první sloka a refrén; poslední verš refrénu byl v průběhu úprav změněn a slova byla následně zhudebněna.

Původ textu

Naftali Imber napsal báseň koncem 19. století; její motiv návratu a vytrvalé naděje se rychle uchytil mezi sionistickými kruhy v Evropě a na Blízkém východě. Z původní delší básně se ustálila praxe zpívat pouze první sloku a refrén, což tvoří známý text Hatikvy, který je dnes běžně užíván při státních ceremoniích i veřejných akcích.

Melodie a její původ

Hudbu pro Hatikvu upravil Samuel Cohen, který vycházel z populární lidové melodie přinesené židovskými přistěhovalci do tehdejších židovských komunit. Tato melodie má mollové zabarvení, které národní hymny obvykle nemají, protože mívají triumfální a radostný charakter; právě smutnější, melancholický tón však dobře doplňuje text písně, jež mluví o trvající bolesti i naději na budoucí radost. (V literatuře se objevují různé verze o přesném folklorním původu použité melodie a o autorech předloh; některé zdroje zmiňují vlivy románských a východoevropských lidových písní.)

Adopce jako státní hymna a její používání

Hatikva se stala neformálním symbolem židovského národního hnutí již před vznikem státu Izrael a po vyhlášení nezávislosti v roce 1948 byla běžně užívána jako státní hymna. Dnes se hymna zpívá při státních ceremoniích, vojenských událostech, sportovních zápasech a dalších oficiálních i společenských příležitostech. V některých oficiálních provedeních se melodie na konci přechodně modulově zjasní, což evokuje závěrečné povznesení naděje.

Význam a sporná témata

Hatikva má pro mnoho Židů v Izraeli i v diaspoře silný symbolický význam: připomíná historickou zkušenost vykořenění a vytrvalou touhu po návratu do Sionu. Zároveň však její explicitní odkaz na židovský národ a návrat do země může vyvolávat rozpory mezi těmi, kdo se v Izraeli cítí jinak kulturně či národnostně. Diskuse o tom, jak nejlépe reflektovat mnohonárodnostní složení státu, se v minulosti objevily opakovaně, avšak Hatikva zůstává široce rozšířenou a rozpoznatelnou hymnou.

Text a překlady

Do současné podoby hymny se dostala pouze první sloka Imberovy básně a refrén; celý původní text Imberovy básně je delší a obsahuje další verše, které dnes většinou nejsou zpívány. Hymna byla přeložena do mnoha jazyků a existují i instrumentální úpravy a různé aranže, které se používají při veřejných vystoupeních.

Poznámka k původu zmiňovaných osob a melodií: v různých pramenech najdete rozdílné informace o přesném původu melodie a o životních osudech osob, které se na jejím rozšíření podílely; historické detaily se proto mohou v jednotlivých zdrojích lišit.