Izrael: stát, historie a základní přehled

Historie země sahá tisíce let do starověku. Vznikla zde dvě světová náboženství, judaismus a křesťanství. Je to místo, kde poprvé vyrostl židovský národ a náboženství. Židé a křesťané ji nazývají Svatou zemí, protože je místem mnoha událostí popsaných v Bibli a protože některá přikázání židovského zákona lze splnit pouze na její půdě. ^[]

Starověké

Před třemi tisíci lety zde žili Kanaánci a další semitské národy. Mezi lety 1800 a 1500 př. n. l. se v Kanaánu usadil další semitský národ, zvaný Hebrejci. Byli pojmenováni "děti Izraele" nebo "Izraelité". Izraelité měli 12 kmenů. Za svého vůdce si zvolili Saula. Další král, David, založil kolem roku 1000 př. n. l. Izraelské království a jeho hlavním městem se stal Jeruzalém. Jeho syn Šalomoun postavil první chrám k uctívání jejich Boha. Šalomoun zemřel kolem roku 928 př. n. l. Jeho království se rozpadlo na dvě země. Severní země si ponechala jméno Izrael. Jižní země, zvaná Juda, si ponechala Jeruzalém jako své hlavní město.

Asyřané dobyli Izraelské království v roce 732 př. n. l. a Babylóňané dobyli Judské království v roce 586 př. n. l. a zničili Šalamounův chrám. Mnozí Židé se z Babylónie vrátili, znovu vybudovali zemi a obnovili Chrám. Nejprve zemi Izrael vládli Peršané, pak Řekové a nakonec Římané.

Židé bojovali proti Římanům, ale Římané je porazili. V roce 70 n. l. Římané zničili Jeruzalém a druhý židovský chrám. V roce 135 n. l. Římané opět Židy porazili a mnoho z nich zabili nebo odvedli na jiná místa. Počet Židů žijících v Izraeli se výrazně snížil. Mnozí byli nuceni žít v jiných zemích. Toto šíření židovských komunit mimo Izrael se nazývá diaspora.

Mnoho Židů, kteří zůstali, se přestěhovalo do Galileje. Židovští učitelé zde ve 2. až 4. století n. l. sepsali důležité židovské knihy, tzv. mišnu a část talmudu.

Římané začali tuto oblast nazývat slovem, které se v angličtině přejmenovalo na Palestinu. Římská a poté Byzantská říše zde vládly až do roku 635 n. l., kdy oblast dobyli Arabové. V zemi vládli různí arabští vládci a nějakou dobu i křižáci. V roce 1516 zemi dobyla Osmanská říše a vládla regionu až do 20. století.

Moderní

Od dob diaspory se objevilo mnoho pokusů o vytvoření nové vlasti pro židovský národ. V 80. letech 19. století se toto přání vytvořit židovský národ v Izraeli stalo hnutím zvaným sionismus. Židé z celého světa začali přicházet do této oblasti a usazovali se v pouštních oblastech, které tehdy spravovala turecká a později britská vláda.

14. května 1948 skončila britská nadvláda nad Palestinou. Židovští obyvatelé (pod vedením Davida Ben-Guriona) vyhlásili nezávislost nového židovského státu. Bezprostředně po vyhlášení nezávislosti Izraele zaútočily na novou zemi armády několika okolních zemí - včetně Egypta, Sýrie, Jordánska a Iráku. Od 80. let 20. století jsou hlavními vojenskými protivníky Izraele islamistické skupiny, například Hizballáh.

Na severu Izraele leží Libanon a Sýrie, na východě Jordánsko a na jihozápadě Egypt. Izrael rovněž kontroluje západní břeh Jordánu.

Izrael má dlouhé pobřeží Středozemního moře. Na jihu leží město Ejlat u Akabského zálivu, který je součástí Rudého moře.

Galilea je úrodná a hornatá oblast na severu země. Na západě, při pobřeží Středozemního moře, se rozkládá rovinatá nížina zvaná Pobřežní nížina. Negevská poušť je neúrodná oblast rovin, hor a kráterů na jihu. Ve středu se nachází pohoří, které se táhne od severu k jihu.

Na východní straně se nachází nízká oblast zvaná deprese. V této nízké oblasti na severu se nachází údolí Hula a Galilejské jezero. Řeka Jordán teče od Galilejského jezera k Mrtvému moři. Území u Mrtvého moře je nejníže položené na světě. Nachází se -426 metrů pod úrovní moře.

V létě je zde obvykle horké a suché počasí, v zimě mírné až chladné. Déšť padá hlavně v zimě (od listopadu do dubna). Na severu prší více než na jihu a v poušti téměř neprší. Ve vyšších polohách padá sníh. Izrael vybudoval velmi rozsáhlý zavlažovací systém, který přivádí vodu ze severu do suchých oblastí na jihu, aby i tam mohly růst plodiny.

Jeruzalém je největší město v Izraeli. Velkými městy jsou také Tel Aviv, Haifa, Beeršeba a Rišon LeZion. Izrael uvádí, že jeho hlavním městem je Jeruzalém. Většina zemí to neuznává. Za hlavní město považují Tel Aviv.

Národní vláda

Izrael je parlamentní demokracie. Volit mohou všichni izraelští občané starší 18 let. Izraelský parlament se nazývá Kneset. Kneset má 120 členů. Každý poslanec je volen vždy maximálně na čtyři roky. Kneset vydává zákony, pomáhá rozhodovat o národní politice a schvaluje rozpočty a daně.

Ve volbách do Knesetu voliči nehlasují pro jednotlivé kandidáty. Místo toho volí stranu. Tato strana sestaví seznam se všemi svými kandidáty. Seznam může obsahovat pouze jednoho kandidáta nebo až 120 kandidátů. Ve volbách rozhoduje procento hlasů, které každá listina získá, o tom, kolik zástupců neboli křesel strana v Knesetu získá. Například pokud stranická listina získá 33 % hlasů, získá 40 křesel v Knesetu.

Izrael nemá žádnou psanou ústavu. Místo toho Kneset vytvořil "základní zákony". Základní zákony stanoví, jak musí vláda fungovat, a dávají občanům občanská práva.

V čele izraelské vlády stojí premiér. Obvykle je předsedou strany, která má v Knesetu nejvíce křesel. Premiér si musí udržet podporu většiny členů Knesetu, aby mohl zůstat ve funkci. Jmenuje ministry do vlády. Jmenování do vlády schvaluje Kneset. Ministři jsou zodpovědní za témata, jako je vzdělávání, obrana a sociální péče. V čele vlády stojí premiér, který rozhoduje o tématech zasedání vlády a přijímá konečná rozhodnutí.

Benjamin Netanjahu je předsedou vlády od března 2009.

Prezident je hlavou státu. Kneset volí prezidenta na sedm let. Většina prezidentových povinností je ceremoniální: Prezident podepisuje zákony a smlouvy schválené Knesetem, jmenuje soudce a členy některých veřejných organizací. Přijímá také dokumenty od velvyslanců a zahraničních diplomatů, které přiváží při jejich jmenování.

Reuven Rivlin je prezidentem od července 2014.

Politika

V Izraeli existuje mnoho politických stran s velkou názorovou rozmanitostí. Ve volbách v roce 2020 získalo křesla v Knesetu 20 stran.

Strany patří do tří hlavních skupin. Největší skupinou jsou sionistické strany. Patří mezi ně konzervativní liberálové, jako je HaLikud, sociální demokraté, jako je HaAvoda (Strana práce), a náboženští sionisté. Existují také menší náboženské ortodoxní židovské strany, strany zvláštních zájmů a izraelské arabské strany.

Jedna strana obvykle sama nezíská v Knesetu dostatek křesel, aby měla většinu, a tak jedna z větších stran požádá o podporu ostatní strany, včetně náboženských, a vytvoří koaliční vládu. To dává těmto stranám velkou moc, i když jsou malé.

Likud podporuje politiku volného trhu a omezené zapojení vlády do ekonomiky. Likud pevně věří v ochranu bezpečnosti Izraele. V mírovém procesu chce méně ustupovat za vyjednanou dohodu s Palestinci a arabskými státy.

Strana práce podporuje státní kontrolu ekonomiky, ale zároveň věří v omezené množství svobodného podnikání. Strana říká, že za dohodu s Palestinci a arabskými státy se vzdá více.

Současný Kneset je 23. Kneset, který složil přísahu 16. března 2020. Současná vláda je pátá Netanjahuova vláda, která byla ustavena 17. května 2020.

V době nezávislosti byl Izrael chudou zemí s malou zemědělskou a průmyslovou výrobou. Od roku 1948 však izraelská ekonomika zaznamenala obrovský růst. Národ se nyní těší poměrně vysoké životní úrovni, přestože má málo přírodních zdrojů a omezené zásoby vody.

V letech bezprostředně po získání nezávislosti přišlo do Izraele mnoho přistěhovalců. Mnozí z těchto přistěhovalců byli kvalifikovaní dělníci a odborníci, kteří významně napomohli hospodářskému rozvoji země.

Odvětví služeb

Mnoho izraelských pracovníků ve službách je zaměstnáno vládou nebo podniky vlastněnými vládou. Státní zaměstnanci poskytují mnoho služeb, které potřebuje početná izraelská přistěhovalecká populace, jako je bydlení, vzdělávání a pracovní školení.

Cestovní ruch

Cestovní ruch je jedním z důležitých zdrojů příjmů země. Turisté navštěvují mnoho archeologických, historických a náboženských památek, muzeí, přírodních rezervací a plážových letovisek v Izraeli.

Turisté podporují mnoho izraelských odvětví služeb, zejména obchod, restaurace a hotely. V roce 2009 navštívilo Izrael více než 2,7 milionu zahraničních turistů.

Výroba

Izraelské továrny vyrábějí například chemické výrobky, elektronická zařízení, hnojiva, papír, plasty, zpracované potraviny, vědecké a optické přístroje, textil a oděvy. Významným průmyslovým odvětvím je broušení dovážených diamantů. Vládní závody vyrábějí vybavení, které používají velké izraelské ozbrojené síly. Izrael je největším světovým vývozcem bezpilotních letadel. Tel Aviv a Haifa jsou hlavními izraelskými výrobními centry.

Zemědělství

Zemědělství dříve zaměstnávalo mnohem větší procento izraelské pracovní síly. Velkou část práce, kterou dříve vykonávali lidé, však nyní vykonávají stroje. Mezi důležité zemědělské produkty patří citrusy a další ovoce, vejce, obilí, drůbež a zelenina.

Vláda rozvíjí, pomáhá financovat a kontroluje zemědělskou činnost včetně rybolovu a lesnictví. Izrael produkuje většinu potravin, které potřebuje k obživě svých obyvatel, s výjimkou obilí. Vývoz zemědělských produktů zajišťuje dostatečný příjem na úhradu případného dovozu potravin. Většina izraelských zemědělců používá moderní zemědělské metody. Voda čerpaná z Galilejského jezera zavlažuje velké množství izraelské půdy.

Většina izraelských farem je organizována jako mošavim nebo kibuc. Izrael má také několik soukromých farem.

Těžba

Mrtvé moře, nejslanější vodní plocha na světě, je hlavním zdrojem minerálů v Izraeli. Z moře se získává brom, hořčík, potaš a kuchyňská sůl. Nejdůležitějším minerálem je potaš, který se používá především v hnojivech.

V Negevské poušti se těží fosfáty, měď, jíl a sádrovec.

Energie

Izrael má málo zdrojů energie. Nemá žádná ložiska uhlí ani zdroje vodní energie a pouze malé množství ropy a zemního plynu. V důsledku toho je Izrael závislý na dovozu ropy pro výrobu benzinu a nafty pro dopravu a na uhlí pro výrobu elektřiny pro své energetické potřeby.

Solární energie - energie ze slunce - se hojně využívá k ohřevu vody v domácnostech. Izrael vyvíjí další způsoby využití sluneční energie k napájení domů a továren.

V roce 2008 začal Izrael investovat do výstavby elektromobilů a stanic pro jejich nabíjení. Ve Středozemním moři se také mohou nacházet rozsáhlá ložiska zemního plynu, která by Izrael mohl využívat.

Mezinárodní obchod

V roce 2006 vzrostl izraelský vývoz o 11 % na něco málo přes 29 miliard dolarů; na sektor špičkových technologií připadlo 14 miliard dolarů, což je o 20 % více než v předchozím roce.

Protože Izrael má málo přírodních zdrojů, dováží více zboží, než vyváží. Země dováží především chemikálie, počítačové vybavení, obilí, železo a ocel, vojenské vybavení, ropné produkty, surové diamanty a textil.

Izrael vyváží především chemické výrobky, citrusové plody, oděvy, elektronická zařízení, hnojiva, leštěné diamanty, vojenské vybavení a zpracované potraviny. Mezi hlavní obchodní partnery Izraele patří země Beneluxu (Belgie, Nizozemsko a Lucembursko), Německo, Itálie, Švýcarsko, Spojené království a Spojené státy.

Doprava

Izrael má dobře rozvinutý dopravní systém. Většina izraelských rodin střední třídy buď vlastní automobil, nebo jim ho poskytuje zaměstnavatel. Zpevněné silnice vedou téměř do všech částí země. Veřejná doprava ve městech i mezi nimi je zajišťována především autobusy.

Ben-Gurionovo letiště je hlavní izraelské mezinárodní letiště. Nachází se nedaleko Tel Avivu. Menší letiště se nacházejí v Atarotu u Jeruzaléma a v Ejlatu. Izraelská mezinárodní letecká společnost El Al pravidelně létá do Spojených států, Kanady, Evropy a některých částí Afriky a Asie. Izrael má tři velké hlubinné přístavy: Haifa, Ašdod a Ejlat.

Komunikace

Izraelský komunikační systém je jedním z nejlepších na Blízkém východě. V Izraeli vychází přibližně 30 deníků, z nichž asi polovina je v hebrejštině. Zbytek je v arabštině, ruštině, jidiš nebo v jednom z několika cizích jazyků. Izraelský rozhlasový a televizní úřad, veřejnoprávní společnost zřízená vládou, provozuje televizní a nevojenské rozhlasové stanice.

• Izrael na olympijských hrách
• Izraelský národní fotbalový tým
• Seznam řek Izraele