Křížové výpravy

První křížové výpravy

Alexius I. byl vládcem Byzantské říše. Když Alexius v roce 1095 požádal o pomoc při obraně své říše před seldžuckými Turky, papež Urban II. požádal všechny křesťany, aby se připojili k válce proti Turkům. Papež křesťanům řekl, že bojem ve válce odplatí Bohu za své hříchy a že pokud na křížové výpravě zemřou, dostanou se rovnou do nebe. Křesťanským vojákům se říkalo "křižáci". Křesťanská vojska táhla na Jeruzalém a cestou napadla několik měst. V roce 1099 vyhráli bitvu o Jeruzalém. V důsledku první křížové výpravy vznikly čtyři křižácké státy. Byly to Edesské hrabství, Antiochijské knížectví, Tripolské hrabství a Jeruzalémské království.

První křížové výpravy

Alexius I. byl vládcem Byzantské říše. Když Alexius v roce 1095 požádal o pomoc při obraně své říše před seldžuckými Turky, papež Urban II. požádal všechny křesťany, aby se připojili k válce proti Turkům. Papež křesťanům řekl, že bojem ve válce odplatí Bohu za své hříchy a že pokud na křížové výpravě zemřou, dostanou se rovnou do nebe. Křesťanským vojákům se říkalo "křižáci". Křesťanská vojska táhla na Jeruzalém a cestou napadla několik měst. V roce 1099 vyhráli bitvu o Jeruzalém. V důsledku první křížové výpravy vznikly čtyři křižácké státy. Byly to Edesské hrabství, Antiochijské knížectví, Tripolské hrabství a Jeruzalémské království.

Druhá křížová výprava

Po několika letech míru svolal Bernard z Clairvaux novou křížovou výpravu, když Turci napadli město Edessa. Francouzská a německá vojska táhla do Svaté země v roce 1147, ale byla poražena. Cestou křižáci pomohli Portugalcům dobýt Lisabon z Al-Andalusu v rámci reconquisty.

Druhá křížová výprava

Po několika letech míru svolal Bernard z Clairvaux novou křížovou výpravu, když Turci napadli město Edessa. Francouzská a německá vojska táhla do Svaté země v roce 1147, ale byla poražena. Cestou křižáci pomohli Portugalcům dobýt Lisabon z Al-Andalusu v rámci reconquisty.

Třetí křížová výprava

V roce 1187 Saladin znovu dobyl Jeruzalém. Papež Řehoř VIII. vyzval k nové křížové výpravě, kterou vedlo několik evropských králů: Filipa II. francouzského, Richarda I. anglického a Fridricha I., císaře Svaté říše římské. Fridrich se v roce 1190 utopil v Kilikii. Křižáci obnovili Jeruzalémské království v Akkonu. Richard porazil Saladina u Arsufu a Jaffy, ale neměl dostatek mužů, aby se mohl pokusit o znovudobytí Jeruzaléma. Richard a Saladin uzavřeli příměří, které křesťanům umožnilo bezpečně projít Jeruzalémem. Poté Richard v roce 1192 odešel. Na cestě domů Richardova loď ztroskotala, což ho přivedlo do Rakouska. V Rakousku ho zajal jeho nepřítel vévoda Leopold a Richard byl vykoupen.

Třetí křížová výprava

V roce 1187 Saladin znovu dobyl Jeruzalém. Papež Řehoř VIII. vyzval k nové křížové výpravě, kterou vedlo několik evropských králů: Filipa II. francouzského, Richarda I. anglického a Fridricha I., císaře Svaté říše římské. Fridrich se v roce 1190 utopil v Kilikii. Křižáci obnovili Jeruzalémské království v Akkonu. Richard porazil Saladina u Arsufu a Jaffy, ale neměl dostatek mužů, aby se mohl pokusit o znovudobytí Jeruzaléma. Richard a Saladin uzavřeli příměří, které křesťanům umožnilo bezpečně projít Jeruzalémem. Poté Richard v roce 1192 odešel. Na cestě domů Richardova loď ztroskotala, což ho přivedlo do Rakouska. V Rakousku ho zajal jeho nepřítel vévoda Leopold a Richard byl vykoupen.

Čtvrtá křížová výprava

Čtvrtou křížovou výpravu zahájil papež Inocenc III. v roce 1202 s úmyslem zaútočit na Svatou zemi přes Egypt. Benátčané tuto křížovou výpravu změnili a vydali se do křesťanské Konstantinopole, kde se pokusili dosadit na trůn byzantského exulanta. Po řadě nedorozumění a výbuchů násilí bylo město v roce 1204 vypleněno.

Albigenská křížová výprava

Albigenská křížová výprava byla zahájena v roce 1209 s cílem zlikvidovat katary v jižní Francii.

Dětská křížová výprava

Dětská křížová výprava je křížová výprava z roku 1212. Výbuch starého lidového nadšení vedl shromáždění dětí ve Francii a Německu. Jeden chlapec, buď z Francie, nebo z Německa, řekl, že ho navštívil Ježíš a řekl mu, aby pokojně obrátil muslimy na křesťanství. Po této vizi mnoho dětí vytvořilo oddíly a vydalo se na pochod do Itálie. Tam byly naloženy na lodě, které se buď převrátily v bouři, nebo se vydaly do Maroka. Většina dětí zemřela hlady nebo byla prodána do otroctví.

Novější výzkum

V první části vedl Mikuláš, pastýř z Německa, na počátku jara roku 1212 skupinu přes Alpy do Itálie. Koncem srpna jich do Janova dorazilo asi 7 000. Jejich plány však nepřinesly ovoce, když se vody nerozdělily, jak bylo slíbeno, a skupina se rozpadla. Někteří odešli domů, jiní se možná vydali do Říma a další možná putovali po Rhoně do Marseille, kde byli pravděpodobně prodáni do otroctví. Jen málo z nich se vrátilo domů a nikdo se nedostal do Svaté země.

Druhé hnutí vedl "pastýř" jménem Stephen de Cloyes poblíž vesnice Châteaudun. V červnu toho roku chlapec řekl, že má dopis pro francouzského krále od Ježíše. Dokázal shromáždit více než třicetitisícový dav a vydal se do Saint-Denis. Tam byl viděn, jak koná zázraky. Na příkaz Filipa II. a na radu pařížské univerzity byl zástup poslán domů a většina z nich odešla. Žádný ze soudobých pramenů se nezmiňuje o plánech zástupu jít do Jeruzaléma.

Pozdější kronikáři tyto události rozpracovali. Nejnovější výzkumy naznačují, že účastníky nebyly děti, přinejmenším ne ty nejmladší. Na počátku 12. století se po celé Evropě začaly objevovat skupiny potulných chudáků. Jednalo se o lidi vysídlené v důsledku tehdejších hospodářských změn, které přinutily mnoho chudých rolníků v severní Francii a Německu prodat svou půdu. Tyto tlupy byly povýšeně označovány jako pueri (latinsky "chlapci"), podobně jako se lidem z venkovských oblastí ve Spojených státech říká "country boys".

V roce 1212 začali mladý francouzský puer jménem Štěpán a německý puer jménem Mikuláš odděleně tvrdit, že každý z nich měl podobné vidění Ježíše. To vedlo k tomu, že se tyto skupiny potulných chudých sjednotily v náboženské protestní hnutí, které toto nucené putování proměnilo v náboženskou cestu. Pueři šli za křížem. Spojovali se s Ježíšovou biblickou cestou. To však nebyla předehra ke svaté válce.

V té době vedla kroniky převážně katolická církev. Byly psány latinsky.

O třicet let později četli kronikáři zprávy o těchto procesích a překládali pueri jako "děti", aniž by rozuměli jejich použití. Tak se zrodila dětská křížová výprava. Výsledný příběh ilustruje, jak zakořeněná byla v tehdejších lidech představa křížové výpravy - kronikáři předpokládali, že pueri museli být křižáci. Ve své nevinnosti se vrátili k základům křižáctví charakteristickým pro Petra Poustevníka a potkal je stejně tragický osud.

Podle Matthewa Parise se jeden z vůdců dětské křížové výpravy stal "Le Maître de Hongrie", vůdcem křížové výpravy pastýřů v roce 1251.

Dětská křížová výprava, Gustave Doré

Čtvrtá křížová výprava

Čtvrtou křížovou výpravu zahájil papež Inocenc III. v roce 1202 s úmyslem zaútočit na Svatou zemi přes Egypt. Benátčané tuto křížovou výpravu změnili a vydali se do křesťanské Konstantinopole, kde se pokusili dosadit na trůn byzantského exulanta. Po řadě nedorozumění a výbuchů násilí bylo město v roce 1204 vypleněno.

Albigenská křížová výprava

Albigenská křížová výprava byla zahájena v roce 1209 s cílem zlikvidovat katary v jižní Francii.

Dětská křížová výprava

Dětská křížová výprava je křížová výprava z roku 1212. Výbuch starého lidového nadšení vedl shromáždění dětí ve Francii a Německu. Jeden chlapec, buď z Francie, nebo z Německa, řekl, že ho navštívil Ježíš a řekl mu, aby pokojně obrátil muslimy na křesťanství. Po této vizi mnoho dětí vytvořilo oddíly a vydalo se na pochod do Itálie. Tam byly naloženy na lodě, které se buď převrátily v bouři, nebo se vydaly do Maroka. Většina dětí zemřela hlady nebo byla prodána do otroctví.

Novější výzkum

V první části vedl Mikuláš, pastýř z Německa, na počátku jara roku 1212 skupinu přes Alpy do Itálie. Koncem srpna jich do Janova dorazilo asi 7 000. Jejich plány však nepřinesly ovoce, když se vody nerozdělily, jak bylo slíbeno, a skupina se rozpadla. Někteří odešli domů, jiní se možná vydali do Říma a další možná putovali po Rhoně do Marseille, kde byli pravděpodobně prodáni do otroctví. Jen málo z nich se vrátilo domů a nikdo se nedostal do Svaté země.

Druhé hnutí vedl "pastýř" jménem Stephen de Cloyes poblíž vesnice Châteaudun. V červnu toho roku chlapec řekl, že má dopis pro francouzského krále od Ježíše. Dokázal shromáždit více než třicetitisícový dav a vydal se do Saint-Denis. Tam byl viděn, jak koná zázraky. Na příkaz Filipa II. a na radu pařížské univerzity byl zástup poslán domů a většina z nich odešla. Žádný ze soudobých pramenů se nezmiňuje o plánech zástupu jít do Jeruzaléma.

Pozdější kronikáři tyto události rozpracovali. Nejnovější výzkumy naznačují, že účastníky nebyly děti, přinejmenším ne ty nejmladší. Na počátku 12. století se po celé Evropě začaly objevovat skupiny potulných chudáků. Jednalo se o lidi vysídlené v důsledku tehdejších hospodářských změn, které přinutily mnoho chudých rolníků v severní Francii a Německu prodat svou půdu. Tyto tlupy byly povýšeně označovány jako pueri (latinsky "chlapci"), podobně jako se lidem z venkovských oblastí ve Spojených státech říká "country boys".

V roce 1212 začali mladý francouzský puer jménem Štěpán a německý puer jménem Mikuláš odděleně tvrdit, že každý z nich měl podobné vidění Ježíše. To vedlo k tomu, že se tyto skupiny potulných chudých sjednotily v náboženské protestní hnutí, které toto nucené putování proměnilo v náboženskou cestu. Pueři šli za křížem. Spojovali se s Ježíšovou biblickou cestou. To však nebyla předehra ke svaté válce.

V té době vedla kroniky převážně katolická církev. Byly psány latinsky.

O třicet let později četli kronikáři zprávy o těchto procesích a překládali pueri jako "děti", aniž by rozuměli jejich použití. Tak se zrodila dětská křížová výprava. Výsledný příběh ilustruje, jak zakořeněná byla v tehdejších lidech představa křížové výpravy - kronikáři předpokládali, že pueri museli být křižáci. Ve své nevinnosti se vrátili k základům křižáctví charakteristickým pro Petra Poustevníka a potkal je stejně tragický osud.

Podle Matthewa Parise se jeden z vůdců dětské křížové výpravy stal "Le Maître de Hongrie", vůdcem křížové výpravy pastýřů v roce 1251.

Dětská křížová výprava, Gustave Doré

Pátá křížová výprava

V roce 1213 papež Řehoř IX. přiměl Fridricha II. k vedení páté křížové výpravy. Církev se pokusila o další křížovou výpravu do Svaté země. Křižácká vojska z Uher, Rakouska a Bavorska dobyla v roce 1219 Damiettu, město v Egyptě. Křižáci se museli vzdát kvůli prohrané bitvě o Káhiru.

Pátá křížová výprava

V roce 1213 papež Řehoř IX. přiměl Fridricha II. k vedení páté křížové výpravy. Církev se pokusila o další křížovou výpravu do Svaté země. Křižácká vojska z Uher, Rakouska a Bavorska dobyla v roce 1219 Damiettu, město v Egyptě. Křižáci se museli vzdát kvůli prohrané bitvě o Káhiru.

Šestá křížová výprava

V roce 1228 vyplul císař Fridrich II. z Brindisi do Sýrie. Učinil tak poté, co ho papež exkomunikoval. Jednáním s Turky dosáhl úspěchu a Jeruzalém, Nazaret a Betlém byly křižákům vydány na deset let bez boje. Jednalo se o první velkou křížovou výpravu, kterou neiniciovalo papežství, což byl trend, který měl pokračovat po zbytek století. Tato křížová výprava trvala pouze rok, v letech 1228-1229.

Šestá křížová výprava

V roce 1228 vyplul císař Fridrich II. z Brindisi do Sýrie. Učinil tak poté, co ho papež exkomunikoval. Jednáním s Turky dosáhl úspěchu a Jeruzalém, Nazaret a Betlém byly křižákům vydány na deset let bez boje. Jednalo se o první velkou křížovou výpravu, kterou neiniciovalo papežství, což byl trend, který měl pokračovat po zbytek století. Tato křížová výprava trvala pouze rok, v letech 1228-1229.

Sedmá křížová výprava

Templáři se v roce 1243 dohadovali s Egyptem. V roce 1244 Egypt zaútočil na Jeruzalém. Francouzský král Ludvík IX. zahájil v letech 1248 až 1254 křížovou výpravu proti Egyptu. Byla neúspěšná a Ludvík strávil většinu křížové výpravy v Akkonu. Uprostřed této křížové výpravy se v roce 1251 konala první křížová výprava pastýřů.

Sedmá křížová výprava

Templáři se v roce 1243 dohadovali s Egyptem. V roce 1244 Egypt zaútočil na Jeruzalém. Francouzský král Ludvík IX. zahájil v letech 1248 až 1254 křížovou výpravu proti Egyptu. Byla neúspěšná a Ludvík strávil většinu křížové výpravy v Akkonu. Uprostřed této křížové výpravy se v roce 1251 konala první křížová výprava pastýřů.

Osmá křížová výprava

Osmou křížovou výpravu zorganizoval v roce 1270 francouzský král Ludvík IX. na pomoc křižáckým státům v Sýrii. Křížová výprava se však dostala až do Tunisu, kde Ludvík o měsíc později zemřel.

Osmá křížová výprava

Osmou křížovou výpravu zorganizoval v roce 1270 francouzský král Ludvík IX. na pomoc křižáckým státům v Sýrii. Křížová výprava se však dostala až do Tunisu, kde Ludvík o měsíc později zemřel.

Devátá křížová výprava

Ještě než se stal anglickým králem, zahájil Eduard I. v roce 1271 křížovou výpravu. Následujícího roku po uzavření příměří odešel do ústraní.

Devátá křížová výprava

Ještě než se stal anglickým králem, zahájil Eduard I. v roce 1271 křížovou výpravu. Následujícího roku po uzavření příměří odešel do ústraní.

Konec křížových výprav

Časem se lidé vydali na křížové výpravy za jinými účely. Křížové výpravy skončily dvě století po svém zahájení a dosáhly smíšených výsledků. Křížové výpravy skončily mamlúckým pádem Akkonu v roce 1291. (Odkaz ještě není spuštěn).

Konec křížových výprav

Časem se lidé vydali na křížové výpravy za jinými účely. Křížové výpravy skončily dvě století po svém zahájení a dosáhly smíšených výsledků. Křížové výpravy skončily mamlúckým pádem Akkonu v roce 1291. (Odkaz ještě není spuštěn).