Judaismus

Základní přesvědčení

Středem judaismu jsou tři hlavní víry: monoteismus, identita a smlouva (dohoda mezi Bohem a jeho lidem).

Nejdůležitějším učením judaismu je, že existuje jediný Bůh, který chce, aby lidé dělali to, co je spravedlivé a soucitné. Judaismus učí, že člověk slouží Bohu tím, že se učí svaté knihy a dělá to, co učí. Toto učení zahrnuje jak rituální úkony, tak etiku. Judaismus učí, že všichni lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu a zaslouží si, aby se s nimi zacházelo důstojně a s úctou.

Jeden Bůh

Hlavní učení judaismu o Bohu je, že Bůh existuje a že je jen jeden a že se jmenuje Jahve. Pouze Bůh stvořil vesmír a pouze on jej řídí. Judaismus také učí, že Bůh je duchovní, nikoli fyzický.

Židé věří, že Bůh je jeden - jednota: Je to jedna celistvá, úplná bytost. Nelze ho rozdělit na části a lidé nemohou slovy říci, jak vypadá; mohou pouze říci, jaký je a co dělá..

Židé věří, že veškeré dobro a morálka pocházejí od Boha. Bůh se zajímá o to, co lidé dělají, a sleduje, co dělají.

Judaismus učí, že všichni lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu. Proto je třeba s lidmi zacházet důstojně a s úctou. Člověk slouží Bohu tím, že je jako Bůh. To znamená, že musí dělat to, co je spravedlivé a čestné, projevovat milosrdenství a chovat se k lidem laskavě a s láskou.

Judaismus říká, že Bůh existuje věčně, že je na každém místě a že ví všechno. Je nad přírodou ("nadpřirozený"), ale je ve světě a slyší lidi, kteří se k němu modlí, a může jim odpovědět. Bůh je hlavní silou ve vesmíru.

Judaismus učí, že Bůh umožňuje lidem, aby si vybrali, co budou dělat - tomu se říká "svobodná vůle". Svobodná vůle je svoboda dělat, co člověk chce, ale musí být zodpovědný za své činy. Člověk je zodpovědný za své činy. Bůh odměňuje lidi, kteří konají dobré skutky, a trestá lidi, kteří konají špatné skutky. Bůh dává člověku odměnu nebo trest na tomto světě, ale konečnou odměnu nebo trest dává duši člověka po jeho smrti.

Židé

Židé věří, že Bůh uzavřel s Abrahamem, předkem židovského národa, smlouvu zvanou "smlouva". Bible říká, že Bůh slíbil Abrahamovi a jeho potomkům požehnání, pokud budou Boha uctívat a budou mu věrní. Tuto smlouvu Bůh uzavřel s Abrahamovým synem Izákem a s Izákovým synem Jákobem. Bůh dal Jákobovi další jméno, Izrael. Tak Jákobovi potomci dostali jméno "děti Izraele" nebo "Izraelité". Bůh později dal Izraelitům prostřednictvím jejich vůdce Mojžíše Tóru. Tóra Izraelcům říkala, jak mají žít a budovat své společenství. Bůh dal Izraelitům v Tóře Desatero přikázání a další zákony.

Židé jsou někdy nazýváni "vyvoleným národem". Je to proto, že jim Bůh podle Bible řekl: "Budeš mi královstvím kněží a svatým národem" (2. Mojžíšova 19,6) a "Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha, a Hospodin si tě vyvolil za svůj zvláštní národ ze všech národů na zemi" (5. Mojžíšova 14,2). Židé to chápou tak, že mají zvláštní povinnosti a odpovědnost, kterou jim přikázal Bůh. Židé například musí budovat spravedlivou společnost a sloužit pouze Bohu. Židé věří, že tato smlouva funguje dvojím způsobem: pokud se budou řídit Božími zákony, poskytne jim Bůh svou lásku a ochranu, ale jsou také zodpovědní za své hříchy - špatné činy - a za to, že nedělají to, co jim Bůh řekl. Židé věří, že musí učit ostatní lidi, že Bůh existuje a že Bůh chce, aby všichni lidé konali dobré skutky. Židé věří, že jejich úkolem ve světě je být "světlem národům" (Iz 49,6) tím, že lidem ve světě ukazují způsoby, jak učinit svět lepším.

Židé věří, že jim Bůh svěřil zvláštní úkol, aby napravili svět. Jejich úkolem je učinit svět lepším místem s větším množstvím dobra. Musí používat věci ve světě k tomu, aby zvyšovali dobro a přibližovali se Bohu. Tomu říkají "tikkun olam" - náprava světa. Židé se považují za Božího partnera, který má napravovat svět všemi možnými způsoby - hledat způsoby, jak zmírnit utrpení lidí a zvířat, zajistit větší mír a respekt mezi lidmi a chránit životní prostředí na Zemi před zničením.

Židé se nesnaží přesvědčit ostatní lidi, aby věřili v judaismus. Židé věří, že mají zvláštní úkol ukázat všem lidem, že Bůh existuje, ale lidé nemusí být Židy, aby Boha následovali. Všichni lidé mohou sloužit Bohu tím, že budou dodržovat sedm přikázání (pravidel) daných Noemovi. Judaismus však přijímá lidi, kteří se rozhodnou změnit své náboženství na judaismus.

Tóra a micvot

Židé věří, že Bůh jim v Tóře říká, jakým způsobem života se mají řídit. Tóra říká, že Bůh chce, aby izraelský lid chodil po jeho cestách, miloval ho, sloužil mu a dodržoval Boží přikázání (Dt 10,12-13). Činy jsou důležitější než přesvědčení a přesvědčení se musí proměnit v činy.

Tyto skutky se hebrejsky nazývají "micva" (jednotné číslo: micva מִצְוָה). Někdy se jim říká "zákony", "pravidla" nebo "přikázání". Mnoho lidí si micvu představuje jako "dobrý skutek" nebo "dobrou věc, kterou je třeba udělat". V Tóře je 613 micvot. Židé věří, že Tóra dává micvot všem lidem; všichni lidé musí dodržovat sedm zákonů, které se po potopě naučili Noe a jeho děti. Židé musí dodržovat 613 micvot, které jsou uvedeny v Tóře. Rabíni napočítali 365 micvot, které Židé nesmí plnit (negativní micvot), a 248 micvot, které Židé musí plnit (pozitivní micvot). Některé micvot jsou určeny pro každodenní život a některé jsou určeny pouze pro zvláštní období, jako jsou židovské svátky. Mnoho z 613 micvot se týká Svatého chrámu v Jeruzalémě a nelze je nyní plnit, protože Chrám byl zničen.

Některé micvot se týkají toho, jak se lidé musí chovat k ostatním lidem. Například musí dát milodar chudému člověku nebo pomoci člověku, který je v nebezpečí. Nesmí krást ani lhát. To jsou etické a morální micvot.

Některé micvot se týkají toho, jak se lidé musí chovat k Bohu. Například musí respektovat Boží jméno nebo nepracovat v sobotu. To jsou náboženské nebo rituální micvot. Židé věří, že Bůh jim přikazuje konat jak etické, tak náboženské skutky.

Židé považují micvot za skutky, které posvěcují - přinášejí světu svatost - a přibližují lidi i svět Bohu. Židé konají micvot, aby posvětili fyzický svět a věci v něm, jako je jídlo a pití, oblečení a přirozené činnosti, jako je sex, práce nebo prohlížení krásných památek. Před mnoha úkony, například před jídlem, Židé říkají požehnání - krátkou modlitbu -, aby Bůh stvořil a dal člověku věci, které potřebuje k životu. V judaismu je život nejsvětější a nejdůležitější. Žid musí přestat plnit jiné micvot Tóry, aby pomohl zachránit život jiného člověka.

Židé věří, že musí plnit micvot s radostí a veselím, protože Bible říká: "Sloužte Bohu s radostí, předstupujte před Boha se zpěvem" (Žalm 100,2). Plnění micvy pomáhá člověku přiblížit se k Bohu a to ho činí šťastným. Skupina Židů zvaná chasidé říká, že toto je nejlepší způsob života. Říkají, že starosti odvádějí člověka od radosti a on pak nevidí krásu a dobro ve světě.

Mnoho micvot v Tóře se týká země Izrael. Talmud a pozdější knihy nazývají tyto micvot "přikázání spojená se zemí", protože Židé je mohou plnit pouze v Zemi izraelské. Židé například každoročně dávají dary chudým nebo kněžím ze svých polí, nosí ovoce nebo zvířata do jeruzalémského chrámu a každých sedm let musí přestat pracovat na půdě ("šmittah" - sabatní rok).

Země Izrael

Země Izrael je v judaismu svatá. Židé věří, že Bůh stvořil Zemi z hory Moria v Jeruzalémě v Zemi izraelské a že je této zemi vždy nejblíže. Židé věří, že právě v této zemi Bůh řekl židovskému národu, aby vybudoval společnost, která mu bude sloužit, a mnoho micvot (přikázání) v Tóře se týká Země izraelské.

Židé věří, že jejich historie jako národa začíná u Abraháma. Abrahamův příběh v Tóře začíná, když Bůh Abrahamovi říká, aby opustil svou zemi. Slibuje Abrahamovi a jeho potomkům nový domov v zemi Kanaán. Ta je dnes známá jako Země izraelská. Je pojmenována po Abrahamově vnukovi Jákobovi, který se také jmenoval Izrael a který byl otcem dvanácti kmenů. Odtud pochází název "Země izraelská". Země se také nazývá "země zaslíbená", protože v Tóře Bůh slibuje, že ji dá Abrahamovým dětem (Gn 12,7; Gn 13,15; Gn 15,18; Gn 17,8).

Rabíni z Talmudu vycházeli z Tóry (Num 33,53), že pro Židy je "micva" žít v zemi Izrael. Život mimo Izrael nepovažovali pro Židy za přirozený. Židé často nazývali zemi mimo Izrael "galut". Obvykle se to překládá jako "diaspora" (místo, kde jsou lidé rozptýleni), ale toto slovo spíše znamená "vyhnanství".

Mesiáš a záchrana světa

Příběh o odchodu z Egypta, nazývaný Exodus, je velmi důležitý pro chápání světa židovským národem. Tóra vypráví o tom, jak Bůh vzal skupinu otroků, Izraelitů, z otroctví a říká jim, jak se mají stát jeho partnerem při budování světa. Židé tento příběh považují za vzor pro celý svět. V budoucnu se celý svět změní a všichni lidé na světě budou sloužit jedinému Bohu. To bude Boží království na zemi. Věří, že celá židovská historie i historie světa je součástí tohoto procesu.

Proroci učili, že Bůh pošle na svět člověka, který pomůže všem lidem na světě pochopit, že Bůh je stvořitel, král světa a má nejvyšší moc. Tato osoba se nazývá Mesiáš. Slovo Mesiáš pochází z hebrejského slova mašia, což znamená "pomazaný". Kniha Izajáš říká, že Mesiáš bude spravedlivý král, který sjednotí židovský národ a povede ho po Boží cestě. Mesiáš také sjednotí všechny národy světa, aby sloužily Bohu. Lidé budou jednat spravedlivě a laskavě a celý svět bude naplněn mírem.

Židé stále čekají na příchod Mesiáše. Věří, že to bude člověk. Jiní Židé věří v budoucí dobu, kdy díky spolupráci všech lidí a Boží pomoci nastane spravedlnost a mír.

Davidova hvězda a sedmiramenný svícen (menora) jsou symboly Židů a judaismu. Kostka na tomto obrázku stojí na místě staré synagogy. Byla zhotovena na památku holocaustu.

Písemnosti

Židé věří, že aby věděli, co po nich Bůh chce, musí studovat knihy Tóry a její zákony a dělat to, co je učí. Ty zahrnují jak zákony o tom, jak se chovat k ostatním lidem, tak o tom, jak sloužit Bohu.

Dvě nejdůležitější skupiny knih v judaismu jsou Bible a Talmud. Z těchto knih vychází víra a jednání judaismu. Židovští učitelé a učenci napsali další knihy, kterým se říká komentáře. Ty vysvětlují a říkají více o tom, co je napsáno v Bibli a Talmudu.

Tóra

Tóra je nejdůležitější ze všech židovských spisů. Tóru tvoří prvních pět knih hebrejské Bible (pro křesťany známé jako "Starý zákon"). Tóra obsahuje základní zákony judaismu a popisuje dějiny Židů až do Mojžíšovy smrti. Židovská tradice říká, že Bůh řekl Mojžíšovi, co má napsat do Tóry, která se také nazývá Pět knih Mojžíšových. Náboženští Židé věří, že Mojžíš přinesl Desatero a Tóru z hory Sinaj. Desatero přikázání je výjimečné, protože je na hoře Sinaj slyšel celý židovský národ. V tradičním judaismu je však všech 613 micvot v Tóře stejně důležitých.

Židé dělí hebrejskou Bibli na tři části a nazývají ji Tanach. Těmito třemi částmi jsou Tóra, což je prvních pět knih, Nevi'im, což jsou knihy proroků, a Ketuvim, což znamená Spisy, což jsou další historické knihy a morální nauky.

Talmud

Rabínští Židé také věří, že kromě pěti knih Mojžíšových existuje ještě další část Tóry. Nazývá se Mišna, také Ústní Tóra nebo Ústní zákon. Vysvětluje, jak se řídit zákony zapsanými v pěti knihách. K Mišně existuje komentář (vysvětlení), který se nazývá Gemara. Mišna a Gemara tvoří dohromady Talmud. Karaimští Židé však věří, že kromě pěti knih Mojžíšových neexistuje žádná další Tóra.

Tradiční Židé věří, že Bůh dal Mojžíšovi psanou i ústní Tóru a že Mojžíš ji vyprávěl židovskému lidu a že je dnes stejná jako tehdy. Tradiční Židé také věří, že všechna přikázání je třeba dodržovat i dnes.

Liberální Židé věří, že Tóra byla inspirována Bohem, ale napsána lidmi. Liberální židé věří, že všechny etické zákony v Tóře je třeba dodržovat i nadále, ale mnohé rituální zákony se dnes dodržovat nemusí.

V judaismu se považuje za dobré mluvit o přikázáních a snažit se pochopit, jak je dodržovat. Talmud obsahuje mnoho příběhů o rabínech, kteří se o přikázáních dohadovali. Postupem času se některé názory staly pravidlem pro všechny. O některá pravidla se dodnes vedou spory. Židé chválí logické argumenty a hledání pravdy.

Neexistuje jediný vůdce judaismu, který by rozhodoval o tom, jak dodržovat přikázání nebo čemu věřit. I když Židé věří v různé věci a neshodnou se na pravidlech, stále jsou jedním náboženstvím a jedním národem.

Každodenní způsob života

Kašrut: Židovské potravinové zákony

Židé, kteří dodržují náboženská pravidla nazývaná "kašrut", jedí pouze některé druhy potravin, které se připravují podle zvláštních pravidel. Potraviny, které Židé mohou jíst, se nazývají košer potraviny.

Tradiční Židé dbají na kašrut velmi pečlivě. Obvykle nemohou jíst mnoho potravin v nekošer restauracích nebo v domácnosti někoho, kdo košer nedodržuje. To někdy ztěžuje návštěvy nebo obchodní jednání. Je důležité pochopit, že je to součástí jejich náboženství. Lidé pomáhají vyhnout se tomuto problému tím, že se rozhodnou povečeřet s tradičními Židy v košer restauraci nebo jim naservírovat košer jídlo u sebe doma.

Liberální Židé na košer tolik nedbají, i když někteří z nich mohou některá pravidla dodržovat.

Košer potraviny

• Židé mohou jíst jakékoli čerstvé ovoce nebo zeleninu, na kterých není žádný hmyz.
• Židé mohou jíst všechny ryby, které mají šupiny a ploutve. Patří sem ryby jako losos a tuňák. Nemohou jíst mořské plody, jako jsou krevety, humři nebo mušle.
• Židé mohou jíst maso všech zvířat, která přežvykují (již částečně strávenou potravu) a mají rozštěpená kopyta. Například krávy, ovce, jeleni a kozy. Aby však bylo maso košer, musí být poraženo a připraveno specifickým způsobem.
• Židé mohou jíst mnoho běžných ptáků, jako jsou kuřata, krůty a kachny. I tito ptáci musí být poraženi a připraveni specifickým způsobem. Židé nemohou jíst dravé ptáky, například supy.
• Potraviny prodávané v obchodech nebo restauracích musí kontrolovat žid, který je odborníkem na kašrut. Této osobě se říká "mašgiach" neboli košer dozorce. Ten dohlíží na to, aby byla dodržena košer pravidla. Potraviny zakoupené v obchodě jsou často opatřeny symbolem zvaným hešer, který zákazníkovi sděluje, že potraviny byly zkontrolovány. Mnoho každodenních potravin má hechšer.
• Med je hmyzí produkt vyráběný včelami, ale je košer.
• Je známým mýtem, že košer jídlo musí být požehnáno rabínem, rabín nemůže požehnat jídlo a učinit ho košer.

Nekošer potraviny

• Někteří nazývají nekošer potraviny "treifah", což znamená "roztrhaný". To proto, že Tóra říká, že se nesmí jíst zvíře, které bylo zabito nebo roztrháno jiným zvířetem.
• Židé nemohou jíst zvířata, která nemají rozdělená kopyta, ani zvířata, která nepřežvykují. Na rozdíl od krav a ovcí mají prasata rozdělená kopyta, ale nepřežvykují, a proto nejsou košer.
• Židé nemohou jíst hlodavce, plazy ani obojživelníky.
• Židé nemohou jíst žádné mořské živočichy, kteří nemají šupiny a ploutve. Košer nejsou například žraloci, úhoři, krabi, krevety a humři.
• Židé nemohou jíst ptáky, kteří se živí masem, jako jsou supi, kteří jsou uvedeni na seznamu v Tóře.
• Židé nemohou jíst žádný hmyz, kromě několika druhů cvrčků nebo sarančat.

Další košer pravidla

Pro košer potraviny platí i další pravidla.

• Zvířata musí být usmrcena určitým způsobem, včetně rychlého úderu velmi ostrým nožem přes krk, který zajistí rychlou smrt zvířete.
• Před konzumací masa musí být ze zvířete odstraněna veškerá krev. To se provádí namáčením a solením masa.
• Žid nemůže jíst jídlo, které obsahuje maso i mléko. To vychází z pravidla (v Tóře), že Žid nesmí vařit mladou kozu v mateřském mléce. Z tohoto důvodu Židé používají oddělené nádobí a náčiní pro jídlo, ve kterém je maso, a pro jídlo, ve kterém je mléko.
• Po konzumaci masa mnozí Židé nepijí mléčné výrobky dříve než po uplynutí 1 až 6 hodin.
• Košer potraviny musí být připravovány v kuchyni pro skutečné košer potraviny. Pokud se v kuchyni vařilo nekošer jídlo, například králík nebo prase, musí se kuchyně před použitím k vaření košer jídla speciálním způsobem vyčistit.

Stará tóra

Dovolená

Šabat

Jedním z přikázání je dodržování židovského šabatu. Šabat začíná každý pátek při západu slunce a končí v sobotu za soumraku. Šabat je dnem odpočinku, kdy děkujeme Bohu za stvoření vesmíru.

Tradice odpočinku o šabatu pochází z Tóry. Podle Tóry stvořil Bůh svět za šest dní a sedmý den, šabat, odpočíval. Mnoho Židů se o šabatu chodí modlit do chrámu nebo synagogy.

Náboženští Židé dodržují o šabatu zvláštní pravidla. Tato pravidla vyžadují, aby Židé o šabatu nevykonávali tvůrčí práci. Jedním z důvodů je, aby si lidé odpočinuli od všeho, co je během týdne zaměstnává. To jim pomáhá více se soustředit na ocenění Boha, své rodiny a zbytku stvoření. Také to lidem připomíná, že Bůh je stvořitelem a vládcem světa; a bez ohledu na to, jak velká je tvůrčí síla člověka, nemůže se rovnat Božímu stvoření vesmíru a všeho v něm. Mnohé z těchto kategorií tvůrčí práce zahrnují činnosti, které lidé možná za práci nepovažují. Například o šabatu Žid nemůže:

• Používání elektrických přístrojů, jako jsou telefony, počítače nebo televizor.
• Nákup nebo prodej věcí
• Zapalování nebo zhasínání ohně nebo světla
• Řídit auto nebo jezdit na kole
• Cook
• Napište na
• Stavět nebo opravovat věci

Tradiční Židé jsou ohledně šabatu velmi opatrní. Je to výjimečný den. Na šabat uklízejí své domy a připravují speciální jídlo. Oblékají se do svých nejhezčích šatů. Zpívají krásné písně a v synagoze se modlí navíc. Večeří a obědvají se svými rodinami. Mnohé rodiny zvou na večeři a oběd také hosty. Jedí speciální chutné jídlo a společně zpívají tradiční šabatové písně. O šabatu odpoledne lidé společně studují judaismus nebo jen navštěvují přátele.

Liberální Židé se těmito pravidly neřídí. Někteří chodí do synagogy, navštěvují přátele nebo mají speciální jídla. Mohou však také telefonovat, řídit auta a chodit nakupovat.

Židovské ženy zapalují svíčky na přivítání šabatu a svátků

Důležité body v židovském životě

• Smrt
• Narození
• Brit Mila (pro chlapce) obřad obřízky, když je chlapci 8 dní. Jeho součástí je i pojmenování dítěte. Někteří neortodoxní Židé praktikují Brit Šalom, obřad pojmenování dítěte pro židovské chlapce bez obřízky.
• Pidyon haben (pro chlapce) je obřad, při kterém otec vykoupí z chrámu prvorozeného syna své ženy, protože původně byli všichni prvorození chlapci posíláni do služby v chrámu. Levité (izraelský kmen) a kohanim (kněží) tento rituál neprovádějí.
• Bat micva (pro dívky) je obřad "dosažení plnoletosti", když je dívce 12 (některým Židům 13) let. Bat micva znamená v hebrejštině "dcera mitvy" nebo "dcera přikázání". Jakmile dívka dosáhne 12 (nebo 13) let, je považována za ženu a očekává se, že bude dodržovat židovské zákony. Obřad se nevyžaduje. Bat micva se nevztahuje pouze na obřad, ale také na samotnou dívku.
• Bar micva (pro chlapce) je obřad "dosažení plnoletosti", když je chlapci 13 let. Jeho součástí je čtení Tóry a zvláštní modlitby. Bar micva znamená v hebrejštině "syn micvy" nebo "syn přikázání". Jakmile chlapec dosáhne 13 let, je považován za muže a očekává se, že bude dodržovat židovské zákony. Obřad se nevyžaduje. Bar micva se nevztahuje pouze na obřad, ale také na samotného chlapce.
• Manželství
• Mít děti

Druhy judaismu

Po velmi dlouhou dobu věřila většina Židů v Evropě stejným základním věcem o judaismu. Židé v jiných zemích měli jinou víru a zvyky než evropští Židé. Asi před 200 lety se malá skupina Židů v Německu rozhodla přestat věřit v mnoho částí judaismu a snažila se stát "modernějšími" a více se podobat Němcům. Tito Židé se nazývali reformní Židé.

Dnes existují tři hlavní druhy judaismu: Judaismus má tři hlavní směry: reformní, konzervativní a ortodoxní. Existují také druhy s menším počtem lidí, jako je rekonstrukční judaismus a karaimský judaismus. Každá skupina má své vlastní praktiky podle toho, jak chápe židovské zákony. Například reformní (nazývaný také liberální nebo progresivní) judaismus podporuje lidi, aby si na základě tradic vybrali způsoby židovství, které pro ně znamenají nejvíce. Reformní judaismus učí Židy, aby se zaměřili na etické zákony judaismu. Konzervativní judaismus se vyvinul až po reformním judaismu. Představitelé konzervativního judaismu měli pocit, že reformní judaismus je příliš radikální. Chtěli zachovat (chránit) židovské tradice místo toho, aby je reformovali (měnili). Ortodoxní židé nevěří, že reformní nebo konzervativní judaismus jsou správné, protože věří, že zákony dané Bohem jsou nadčasové a nelze je měnit.

V posledním průzkumu mezi Židy ve Spojených státech v letech 2000-2001 bylo zjištěno, že 35 % amerických Židů se hlásí k reformnímu náboženství, 27 % ke konzervativnímu, 10 % k ortodoxnímu, 2 % k rekonstrukčnímu a 25 % neuvedlo, k jakému náboženství se hlásí.

V Izraeli chodí téměř všichni Židé do ortodoxních synagog. Reformních a konzervativních synagog je velmi málo, ale od roku 2009 jich neustále přibývá. V Izraeli se Židé neoznačují za reformní, konzervativní ani ortodoxní. Místo toho si většinou říkají "haredi" (zcela náboženští) "Dati" (v podstatě náboženští), "Masorati" (tradiční/konzervativní) nebo "Chiloni" (sekulární). Podle průzkumů se asi 20 % Izraelců hlásí k sekulárnímu náboženství, 25 % k hnutí Dati nebo Haredi a 55 % k tradičnímu.

Ortodoxní Židé v roce 1915

Boží jména

Jména jsou v judaismu velmi důležitá. Mnozí Židé věří, že jméno nejen prozrazuje, kdo je člověk, ale také o něm něco vypovídá. Boží jména jsou v judaismu velmi zvláštní, proto je Židé nepíší ani nevyslovují naplno, ale místo nich používají jiná slova. Proto někteří Židé píší Bůh s "-" místo "o".

HaŠem znamená "Jméno". Je to slovo, které Židé nejčastěji používají, když se nemodlí, aby mluvili o Bohu.

Adonaj znamená "můj Pán". Toto jméno vypovídá Židům o Božím postavení. Bůh je Král světa a jeho jméno Adonaj nám to dává najevo.

Elohim znamená "ten, kdo je dost silný, aby udělal všechno". Toto jméno se používá, když se mluví o Boží moci tvořit nebo o Boží spravedlnosti. To nám říká, že Bůh je stvořitel a že Bůh vládne světu spravedlivými zákony.

Dvě výše uvedená jména jsou natolik zvláštní, že je ortodoxní Židé používají pouze při modlitbě a čtení Tóry. Když se nemodlí nebo nečtou Tóru, říkají "Hašem" (Jméno) nebo "Elokim".

Bůh - Někteří Židé píší slovo "Bůh" tak, že místo "o" píší pomlčku, například takto: "Bůh". Dělají to proto, že Boží jméno je velmi svaté, a proto nesmějí vyhodit kus papíru s napsaným "Bůh". Pokud je však náhodou napsáno "Bůh", může být papír zlikvidován zvláštním způsobem a pohřben na zvláštním místě. Jiní tvrdí, že "Bůh" je pouze anglické slovo, nikoli hebrejské, a proto není svaté.

JHVH ("Jehova"/"Jahve") je nejposvátnější jméno Boha v hebrejštině, které většina Židů nevyslovuje. Nikdo neví, odkud toto jméno pochází a co přesně znamená. Vypadá jako hebrejské slovo "hayah", což je sloveso "být". (Podle hebrejských písem, když se Mojžíš ptal Boha, kdo je Bůh, Bůh Mojžíšovi řekl: Jsem, který jsem/jsem, který jsem. ) Židé věří, že jméno JHVH ukazuje, že Bůh je nekonečný. Místo toho, aby se ho snažili vyslovit, většina Židů říká "haŠem", což znamená "Jméno". Někteří lidé toto jméno vyslovují jako Jahve nebo Jehova. Učenci zabývající se náboženstvím někdy označují "JHVH" jako Tetragrammaton, z řeckého wo.