Přehled

Cvrčci patří do čeledi Gryllidae a jsou blízce příbuzní jak kobylkám, tak křovinkám z čeledi Tettigoniidae. V přírodě je známo přibližně 900 druhů, rozšířených zejména v mírných a tropických pásmech. Mnoho druhů je noční a podle zvyku se živí širokou škálou potravních zdrojů — od rostlinné hmoty po drobné bezobratlé a detritus.

Vzhled a anatomie

Cvrčci mají obvykle zploštělé tělo a dobře vyvinuté zadní skákací nohy. Typickým znakem jsou dlouhá tykadla; vizuálně a funkčně jsou důležitá pro orientaci a hmatové vjemy (tykadla). Na hlavě jsou atypické kusadla přizpůsobená k okusování. Samci často nesou na předních křídlech struktury pro vytváření zvuku.

Zvuk a chování

Nejznámější vlastností cvrčků je stridulace – hlasové projevy vznikající třením předních křídel o sebe, které slouží především k nalákání samic a vymezení teritoria. Choroba nebo podmínky prostředí mohou změnit intenzitu a frekvenci pískání; historicky se v biologii zkoumala i souvislost mezi teplotou a rychlostí štěbetání (Dolbearův zákon jako užitečná pomůcka).

Rozmnožování a vývoj

Cvrčci podléhají nedokonalé proměně: životní cyklus zahrnuje vejce, několik nymfálních stádií a dospělce. Samice často ukládají vajíčka do půdy nebo do rostlinného pletiva pomocí ovipositoru. Délka vývoje se liší podle druhu a klimatu; ve vhodných podmínkách mohou mít jedinci i několik generací ročně.

Ekologický význam a využití

Ekologicky cvrčci přispívají k rozkladu organické hmoty a jsou potravou pro mnoho predátorů (ptáci, savci, plazi, pavouci). Některé kultury chovají cvrčky pro zpěv, sportovní soutěže nebo jako potravu pro lidi a krmivo pro zvířata. V entomologii slouží jako modelové organismy pro studium akustiky a chování.

Rozdíly od příbuzných skupin

Pro odlišení od kobylek a křovinek se upozorňuje zejména na délku tykadel (cvrčci mají obvykle delší) a na umístění stridulačního aparátu (u cvrčků na předních křídlech). Křovinky (Tettigoniidae) bývají nápadněji zbarvené a mají často silnější kusadla a jiný tvar ovipositoru. Prakticky všechny tyto rozdíly jsou dobře popsány v entomologických příručkách a determinacích.

  • Typické rysy: dlouhá tykadla, zploštělé tělo, stridulace.
  • Potrava: všežraví oportunisté — rostliny, hmyz, detritus.
  • Význam: potravinový článek v potravních sítích, model pro vědu, chov pro potravu a hobby.

Pro hlubší studium a fotografické identifikace lze využít odborné zdroje a klíče; základní informace o čeledi najdete na stránkách věnovaných Gryllidae a příbuzným skupinám (kobylky, Tettigoniidae). Více o anatomii tykadel a senzorice je shrnuto v článcích o tykadlech, seznam druhů a jejich rozšíření najdete přes přehledy s počtem druhů a ekologické poznatky v publikacích o nočních hmyzích společenstvech.