Desatero (Dekalog): Deset přikázání v Bibli, judaismu a křesťanství

Desatero (Dekalog): přehled Deseti přikázání v Bibli, jejich historický původ, verze v judaismu a křesťanství a význam pro morálku a společnost.

Desatero (nebo Dekalog) je soubor základních náboženských a morálních přikázání, která podle biblického podání Bůh předal izraelskému lidu. Přikázání se vyskytují v několika variantách textu a v různých místech biblického kánonu; nejznámější verze jsou obsaženy v knize Exodus (20. kapitola) a v knize Deuteronomium (5. kapitola). V Exodus je hora, kde byla přikázání dána, nazývána Sinaj, v jiné tradici se setkáváme s názvem Hora Horeb — často se předpokládá, že se jedná o odlišné názvy téže posvátné hory. Podle biblického vyprávění byla přikázání vyrylna na kamenných deskách, které Moses přinesl lidu; v pozdějších textech se objevuje i epizoda s uctíváním zlatého telete.

Výraz „Dekalog“ a starší tradice

Název dekalog pochází z řečtiny (z ἔνδεκα = deset slov/výroků) a v literatuře se poprvé objevuje například v Septuagintě, starověkém řeckém překladu hebrejských Písem. Texty o deseti přikázáních mají centrální postavení nejen v judaismu, ale i v křesťanství a v kulturách ovlivněných těmito náboženstvími; jejich zásady formovaly náboženské i občanské morální normy.

Umístění v Bibli a související texty

Hlavní biblické pasáže o Desateru najdeme v knihách Exodus 20 a Deuteronomium 5. O descech a zákonech se hovoří i v dalších biblických textech a v pozdější židovské i křesťanské tradici. Některé náboženské písemné tradice, jako například Qu'ran, zmiňují přikázání nebo obecná morální pravidla podobná těm z Desatera, i když konkretizace a formulace se liší (např. Korán 17,23–39 klade důraz na uctívání jediného Boha a na úctu k rodičům).

Obsah přikázání (konkrétní znění a společné jádro)

Formulace jednotlivých přikázání se liší podle překladu a náboženské tradice, ale lze shrnout jejich základní obsah přibližně takto (parafráze podle Exodus 20):

1. Bůh se představuje: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh“ (základ vztahu a povinnosti vůči Bohu).
2. Zákaz přidružování jiných bohů a uctívání jich.
3. Zákaz zneužívání Božího jména (nepřísahat marně).
4. Přikázání zachovávat sobotu (den odpočinku a zasvěcení Bohu).
5. Úcta k rodičům.
6. Zákaz vraždy.
7. Zákaz cizoložství (věrnost v manželství).
8. Zákaz krádeže.
9. Zákaz křivého svědectví (lhaní proti bližnímu).
10. Zákaz nedovolené žádostivosti po cizím majetku nebo partnerovi.

Rozdíly v číslování a interpretaci

Různé náboženské tradice dělají odlišné členění a číslování těchto deseti výroků:

• Židovské (rabínské) členění zdůrazňuje první výrok („Já jsem Hospodin, tvůj Bůh“) jako samostatné přikázání a pak formuluje zákazy týkající se bohů a modly různě.
• Křesťanské tradice se dělí: katolická a pravoslavná tradice obvykle spojují zákaz cizích bohů a zákaz modly do jednoho přikázání a místo toho rozdělují poslední přikázání o žádostivosti do dvou částí; protestantské tradice často oddělují zákaz modly jako samostatné přikázání a zachovávají v závěru zákaz žádostivosti v jedné větě.
• Tato rozdílná číslování mají praktické důsledky především pro katechezi a liturgické používání textů, nemění však základní morální principy, které Desatero vyjadřuje.

Historický a teologický význam

Desatero sehrálo zásadní roli při formování náboženského zákonodárství v židovské tradici (je součástí Tóry) i při utváření morálního učení křesťanství. Teologicky je vnímáno různými způsoby:

• Jako konkrétní Boží nařízení, která jsou součástí smlouvy mezi Bohem a Izraelem.
• Jako univerzální morální zásady aplikovatelné i mimo náboženský kontext.
• V některých teologických směrech jako výchozí bod pro další zákony a rituály, v jiných jako shrnutí většího počtu etických pravidel.

Historické a kritické pohledy

Historikové a biblisté analyzují původ a vývoj textů Desatera v rámci širšího starověkého blízkovýchodního právního a náboženského kontextu. Některé body diskuse zahrnují:

• Vznik a unifikaci textů během doby monarchie a exilu.
• Srovnání s jinými starověkými právními sbírkami (např. Kódex Hamurabiho).
• Výklad textu v rámci ústní tradice, komentářů a pozdějších rabínských nebo církevních výkladů.

Vliv na společnost a právo

Desatero ovlivnilo nejen náboženské učení, ale i kulturní a právní normy v mnoha společnostech. Některá ze základních etických pravidel (zákaz vraždy, krádeže, lži, požadavek úcty k rodičům) se stala součástí obecného morálního rámce, který přispěl k formování občanských zákoníků a běžného práva v západní kultuře.

Interpretace dnes

Dnešní interpretace se pohybují od doslovných aplikací v náboženské praxi (např. zachovávání soboty) přes morální principy aplikované na moderní etická dilemata až po symbolické a duchovní čtení Desatera jako shrnutí vztahu člověka k Bohu a k bližnímu. V židovské i křesťanské tradici existuje bohatá exegetická literatura, která jednotlivá přikázání rozvíjí a aplikuje v konkrétních historických a společenských kontextech.

Pro další studium lze využít biblické pasáže a komentáře v knihách a studiích věnovaných Exodus a Deuteronomiu; o přikázáních a souvisejících textech pojednává také řada mezikulturních srovnání a právních analýz. V náboženském kontextu zůstávají přikázání klíčovým bodem výuky v judaismu a v křesťanství a pro všechnyspolečnosti založené na jejich principech.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jaké je Desatero?

Otázka: Kde lze najít různé verze Desatera?

Otázka: Na které hoře byla tato přikázání dána?

Otázka: Jak byly tyto zákony zapsány?

Otázka: Jaká náboženství se těmito přikázáními řídí?

Otázka: Který další text se o deskách zmiňuje, ale neuvádí přesně stejná přikázání?

Hledání podle dopisu