Deuteronomium
Deuteronomium je kniha v Bibli. Je to poslední z pěti knih Mojžíšových, což znamená, že pojednává o Mojžíšovi, Izraelitech a jejich předcích a o jejich vztahu k Bohu. Je součástí Tóry. Hebrejský název knihy je Dbarím, což znamená "lid Slova".
Rozložení
Začátek
Kniha začíná slovy, která Mojžíš pronesl k Izraelitům na poušti východně od Jordánu. Řekl jim, že byli vůči Bohu velmi vzpurní, a proto je Bůh nechal putovat z místa na místo, než dosáhli země, kterou jim slíbil. Bylo to čtyřicátý rok, kdy putovali.
Příčiny
Mojžíš vyprávěl Izraelcům, co se během jejich cesty stalo. Vytkl jim, že neposlechli Boha, který je přinutil projít velmi těžkou cestou. Mojžíš jim pak předal Zákon a naučil je, co se musí a co se nesmí dělat. Tyto zákony mu dal Bůh. (Viz Desatero.) Zákon varuje před uctíváním jiných bohů a říká, že celý Izrael, každý z nich, musí poslouchat pouze Boha. Varoval je před uctíváním modly a přikazoval jim, aby se dobře chovali k chudým, cizincům a sirotkům. Pokud budou Izraelci poslouchat Boha, bude se jim dařit (budou úspěšní). Bůh však předpověděl, že budoucí generace budou kvůli jejich neposlušnosti trpět. Jednoho dne se však Izraelité k Bohu vrátí.
Tablety
Bůh pak přikázal Mojžíšovi, aby Zákon napsal na kamenné desky, aby si ho Izraelité pamatovali. Mojžíš pak formálně jmenoval Jozua, syna Nunova, novým vůdcem Izraelitů. Bůh dal Mojžíšovi píseň, kterou měl zpívat, a požádal ho, aby ji naučil Izraelity. Píseň jim měla v budoucnu připomínat, jak se postavili proti Bohu.
Mojžíšova smrt
Mojžíš byl v té době velmi starý - 120 let. Věděl, že zemře, protože mu to Bůh řekl. Proto před svou smrtí udělil požehnání všem dvanácti izraelským kmenům.
Nakonec Bůh nechal Mojžíše vystoupit na horu Nebo a ukázal mu celou zemi, kterou dává Izraeli. Protože Mojžíš a jeho bratr Áron dříve Boha neposlechli, nesměl Mojžíš do země vstoupit, pouze si ji prohlédnout. Mojžíš na hoře Nebo zemřel a Izraelci pro něj třicet dní truchlili. Poté začal Jozue vést Izrael pod Božím vedením.
