Moses

Raný život

Mojžíš se narodil z kmene Lévi. Nový faraon, který se obával stále rostoucího počtu Izraelitů, nařídil, aby byl každý novorozený hebrejský chlapec hozen do řeky Nil, ale každou dívku nechal naživu. Mojžíšova matka Jochebed ho porodila a tři měsíce ho skrývala před faraonovými vojáky. Když už ho nemohla dál skrývat, vyrobila koš vystlaný dehtem a smolou a uložila ho do rákosí na břehu řeky, zatímco jeho sestra Miriam ho zpovzdálí hlídala.

Princezna, jedna z faraonových dcer, se šla vykoupat do Nilu. Tam objevila plačící dítě a všimla si, že je to hebrejské dítě. Mojžíšova sestra se připojila k obsluze a nabídla princezně, že najde hebrejskou ženu, která by dítě nakojila, a ta souhlasila. Přivedla Mojžíšovu skutečnou matku a princezna ji požádala, aby byla mokrou kojnou dítěte, za což jí zaplatila. Když dítě povyrostlo, odvedla ho k faraonově dceři, která ho pojmenovala Mojžíš se slovy: "Vytáhla jsem ho z vody." Faraonova dcera ho pak odvedla k princezně, která ho pojmenovala Mojžíš.

Mojžíš vyrůstal jako privilegovaný člen dvora. Měl dobré akademické i fyzické vzdělání. Učil se taktice boje zblízka a velení.

V dospělosti zabil egyptského strážce, který bil hebrejského otroka, a musel opustit Egypt, protože se ho faraon pokusil zabít.

Hořící keř

Mojžíš uprchl do Midjánu, kde se oženil s Jetrovou dcerou Síporou. Zipora měla dva syny. Starý faraon zemřel a Izraelité hlasitě plakali. Bůh ho vyslyšel. Jednoho dne Mojžíš pásl ovce svého tchána Jetra a přišel na horu Choréb. Boží anděl nechal keř vzplanout ohněm, ale ten neshořel. Když se přiblížil, Bůh k němu promluvil a přikázal mu, aby si sundal boty, protože je na svaté půdě. Bůh mu přikázal, aby se stal vůdcem Izraelitů a vyvedl je z Egypta. Mojžíš to nejprve nechtěl udělat a říkal, že neumí dobře mluvit, ale Bůh mu to přikázal a pověřil jeho bratra Árona, aby mluvil za něj. Mojžíš se vrátil do Egypta a řekl starším, co se stalo.

Mojžíš a faraon

Mojžíš pak šel za faraonem a požádal ho, aby Izraelce propustil. Faraon však nesouhlasil. Nakonec Bůh seslal na Egypťany deset ran, než faraon souhlasil s propuštěním Izraelitů. Poslední ranou bylo zabití všech prvorozených, lidí i zvířat. Aby se však Izraelci zachránili, dostali pokyn označit své dveře krví z beránka, aby ji anděl pomsty viděl a věděl, že má daný dům "minout".

Faraon se nakonec rozhodl Izraelity propustit a ti se pak ve velkém počtu stěhovali z Egypta. Faraon si to později rozmyslel a vydal se za Mojžíšem a jeho lidem s vojskem, aby na ně zaútočil. Mojžíš však přiměl Rudé moře, aby se rozestoupilo a uvolnilo Izraelitům cestu. Izraelci byli v bezpečí, ale faraonova armáda byla zničena.

Cesta v poušti

Mojžíš vedl Izraelity pouští a Bůh jim dával k jídlu manu a křepelky a k pití vodu ze skal. Také způsobil, že Amálekovci prohráli v bitvě. Když Mojžíš přišel na horu Sinaj, vystoupil nahoru, aby od Boha přijal Desatero a další zákony. Desatero přikázání Bůh napsal na dvě desky. Bůh mu také sdělil pokyny k povinnostem kněží. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Když lid čekal na Mojžíše a nenašel ho, nechal jeho bratra Árona udělat tele ze zlata a uctíval ho. Bůh na to Mojžíše upozornil, a když Mojžíš sestoupil dolů a viděl, co udělali, tak se rozzlobil, že desky spadly a rozbily se na kusy. Lidé z levitských kmenů dostali příkaz zabíjet lidi, kteří se teleti klaněli.

Později Mojžíš požádal Boha, aby lidu odpustil. Bůh Mojžíšovi napsal další dvě desky a vložil je do archy. Mojžíš také požádal řemeslníky, aby zhotovili příbytek podle Božího přání. Mojžíš je zakladatelem základů filozofie práva i takových moderních právních doktrín, jako je nezávislé soudnictví a dělba moci).

Pozdější život

Zatímco Izraelité putovali pouští, Mojžíš byl tím, k němuž Bůh promlouval Lid si však neustále stěžoval na těžkosti. Bůh Mojžíšovi nařídil, aby poslal dvanáct zvědů na průzkum země, kterou jim Bůh dává; někteří z nich však dostali strach, protože lidé, kteří tam žili, vypadali silnější a mocnější než oni. Řekli ostatním, aby tam nechodili. Pouze Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův, podali zprávu, jak si Bůh přál. Bůh kvůli tomu rozhodl, že Izraelci budou čtyřicet let putovat pouští a všichni kromě Jozua a Káleba z této generace zemřou, aniž by spatřili zaslíbenou zemi.

Bůh dal Izraelitům prostřednictvím Mojžíše mnoho zákonů. Mojžíš před svou smrtí pověřil Jozua, aby ho vystřídal.

Mojžíš zemřel dříve, než dosáhl Kanaánu, země, do které Bůh vedl svůj lid. Když zemřel, bylo mu 120 let.

Židé na celém světě se dnes řídí zákony Desatera a Tóry, které jim Bůh dal prostřednictvím Mojžíše. Za proroka ho považují také muslimové.

Historický Mojžíš

Bible, Tóra i Korán obsahují odkazy na osobu jménem Mojžíš. Jméno, které této osobě dávají, se liší. O Mojžíšovi psali i jiní lidé. Patří mezi ně Tacitus a Strabón. Není známo, nakolik tyto popisy převzaly z dřívějších pramenů, které se dnes již možná ztratily.

Existujícím starším pramenem je Ipuverský papyrus, který zaznamenává události Deseti ran.

Nebyly nalezeny žádné jiné písemné záznamy ze zemí, jako je Egypt nebo Asýrie, které by pocházely z doby před rokem 850 př. n. l. a které by vyprávěly o příbězích Bible nebo jejích hlavních postavách. Nejsou známy žádné fyzické důkazy (například úlomky keramiky nebo kamenné desky), které by svědčily o tom, že Mojžíšova kniha skutečně existovala. Faraoni nařídili zničit záznamy, které na ně vrhaly špatné světlo. V různých epochách staroegyptských dějin bylo také zničeno několik kartuší z památek.

Vypadá to, že příběh o Mojžíšovi, který se píše v Bibli, má dva různé zdroje. Příběh vyprávěly dvě skupiny lidí. Oba příběhy se předávaly odděleně. Teprve později byly spojeny do verze, kterou dnes najdeme v Bibli. Předávání příběhů z generace na generaci možná přineslo i nepřesnosti. Někteří lidé si při vyprávění příběhu něco přidávali. Jiné věci také vynechali.

Kritika

Podle Tóry Mojžíš nařídil trest smrti za mnoho přestupků. Nechal také zabít poražené nepřátele. Židé, křesťané a muslimové ho považují za svatou postavu. Z tohoto důvodu byla kritika těchto pasáží hebrejské Bible přenechána jiným.

Na konci 18. století se například deista Thomas Paine v knize The Age of Reason obšírně vyjádřil k Mojžíšovým zákonům. Paine také vyjádřil svůj názor, že "Mojžíšova postava, jak je uvedena v Bibli, je ta nejstrašnější, jakou si lze představit", a jako příklad uvedl příběh z knihy Numeri 31,13-18. V devatenáctém století agnostik Robert G. Ingersoll napsal, "...že všechny ty nevědomé, hanebné, bezcitné a ohavné věci zaznamenané v 'inspirovaném' Pentateuchu nejsou Boží slova, ale prostě 'některé Mojžíšovy chyby'". V roce 2000 ateista Richard Dawkins s odkazem na stejnou pasáž jako Paine dospěl k závěru: "Ne, Mojžíš nebyl velkým vzorem pro moderní moralisty." V tomto případě se jedná o "vzorový příklad".

Související stránky

• Deset přikázání