Agnosticismus je filozofický a epistemologický postoj, podle kterého není známo — nebo dokonce nelze poznat — zda nějaké božstvo (bůh nebo bohové) existuje či nikoli. Agnosticismus se zaměřuje především na otázku poznání (gnóze): tvrdí, že o existenci božstev nemůžeme mít jisté poznání. Někteří lidé, kteří se označují za „agnostiky“, zastávají silné tvrzení, že není možné, aby kdokoli kdy věděl, zda božstva existují. Jiní agnostici říkají pouze to, že oni sami v současnosti nevědí, zda božstva existují, a proto k otázce zaujímají zdrženlivý postoj.

Anglický biolog Thomas Henry Huxley v roce 1869 vymyslel termín „agnostik“. Své pojetí formuloval takto: "Agnosticismus... není víra, ale metoda... základní axiom moderní vědy... Ve věcech intelektu nepředstírejte, že jsou jisté závěry, které nejsou prokázány nebo dokázány". Huxley zdůrazňoval, že agnosticismus má být intelektuální upřímností — rozlišením mezi tím, co lze vědět, a tím, co lze jen věřit.

Druhy agnosticismus

V literatuře i v běžné řeči se rozlišují různé varianty agnosticizmu podle toho, jak pevně nebo volně je kladeno tvrzení o (ne)poznatelnosti:

  • Absolutní agnosticismus (nazývaný také tvrdý agnosticismus, uzavřený agnosticismus, přísný agnosticismus, silný agnosticismus) je přesvědčení, že není možné nikdy vědět, zda bůh/bohové existují či nikoli. Tento postoj považuje otázku existence božstev za principiálně nepřístupnou lidskému poznání.
  • Empirický agnosticismus (nazývaný také měkký agnosticismus, otevřený agnosticismus, slabý agnosticismus, časový agnosticismus) zastává názor, že v současnosti nemáme dostatek informací nebo důkazů, abychom věděli, zda nějaký bůh/bohové existují, ale neočekává, že je to nutně nepřístupné věčnému poznání — je otevřený možnosti, že budoucí důkazy či argumenty mohou situaci změnit.
  • Apatetický agnosticismus je postoj, podle kterého nezáleží na tom, zda nějaký bůh/bohové existují, protože daná otázka nemá pro život, morálku nebo chování dotyčného praktický význam. Apatetický agnostik může říci, že sám nemá důvod ani motivaci se touto otázkou zabývat.

Agnosticismus vs. ateismus (a teismus)

Lidé často mívají potíže správně rozlišit agnosticismus a ateismus. Zjednodušeně lze říct, že ateismus se týká přesvědčení (víry), zatímco agnosticismus se týká poznání (vědění):

  • Ateista nevěří v existenci božstev; někteří ateisté tvrdí, že si jsou jisti, že žádné božstvo neexistuje (tzv. silný či pozitivní ateismus), jiní pouze nepřijímají tvrzení o božstvu z důvodu nedostatku důkazů (tzv. slabý nebo negativní ateismus).
  • Agnostik tvrdí, že nevědí — a podle formy agnosticizmu ani vědět nelze — zda božstva existují či nikoli. Agnosticismus tedy není automaticky popřením víry; týká se postoje k možnosti vědění.

Tímto rozlišením vzniká i kombinace postojů:

  • Agnostický teista věří v existenci alespoň jednoho božstva, ale přiznává, že o tom nemá (a možná nikdy nebude mít) jisté poznání. Je tedy současně teistou (co se týče přesvědčení) a agnostikem (co se týče poznání).
  • Agnostický ateista odmítá věřit v božstva (je ateistou), avšak zároveň připouští, že si nečiní nárok na úplné vědění o jejich neexistenci — tedy že to nelze s jistotou vyloučit.

Další poznámky a důsledky

Agnosticismus lze chápat jako epistemologickou zásadu aplikovatelnou nejen na božstva, ale i na jiné metafyzické a náboženské tvrzení (například existenci duše, posmrtného života nebo nadpřirozených entit). V praxi má agnostický postoj několik možných důsledků:

  • vědecký: zdůraznění potřeby důkazů a empirických metod při hodnocení tvrzení;
  • etický a praktický: lidé mohou žít morálně bez náboženské víry — agnosticismus nijak automaticky neurčuje morální systém;
  • tolerance a dialog: agnosticismus často vede k otevřenějšímu postoji vůči odlišným názorům, protože připouští meze vlastního poznání.

Časté omyly

  • Agnosticismus není vždy „střední cestou“ mezi ateismem a teismem — je to samostatný postoj k otázce poznatelnosti.
  • Někteří lidé zaměňují agnosticismus s indiferencí; zatímco apatetický agnosticismus skutečně klade důraz na nezájem, jiné formy agnosticizmu jsou aktivním filozofickým stanoviskem.
  • Ne každý, kdo řekne „nevím“, je automaticky agnostik v pevném smyslu — jde o rozdíl mezi upřímným přiznáním nejistoty a systematickým postojem k povaze poznání.

Stručně řečeno: agnosticismus se týká toho, co lze znát, zatímco ateismus a teismus se týkají toho, čemu člověk věří. Mnoho lidí kombinuje různé prvky těchto postojů podle toho, jak hodnotí důkazy, zkušenost a osobní přesvědčení.