Bůh: pojetí, role a význam v náboženstvích a filozofii

Mnoho lidí si klade otázku, zda Bůh existuje. Filozofové, teologové a další se snažili dokázat, že existuje, a jiní se snažili tuto teorii vyvrátit. Ve filozofické terminologii se takové spory týkají epistemologie ontologie Boha. Debata existuje především ve filozofii, protože věda se nezabývá tím, zda nadpřirozené věci existují, či nikoli.

Existence Boha je předmětem mnoha filozofických otázek. Některé definice Boha nejsou konkrétní. Argumenty pro existenci Boha obvykle zahrnují metafyzické, empirické, induktivní a subjektivní typy. Některé teorie jsou postaveny na dírách v evoluční teorii a také na řádu a složitosti světa. Argumenty proti existenci Boha obvykle zahrnují empirické, deduktivní a induktivní argumenty. K závěrům někdy patří např: "Bůh neexistuje" (silný ateismus); "Bůh téměř jistě neexistuje" (faktický ateismus); "nikdo neví, zda Bůh existuje" (agnosticismus); "Bůh existuje, ale nelze to dokázat ani vyvrátit" (deismus nebo teismus); a "Bůh existuje a lze to dokázat" (teismus). Existuje mnoho variant těchto postojů a pro některé z nich se někdy používají různé názvy. Například postoj "Bůh existuje a lze to dokázat" se někdy nazývá "gnostický teismus" nebo "silný teismus".

Různá náboženství mají pro Boha různá jména. Příklady: Jahve, Elohim v judaismu a křesťanství, Alláh v islámu, Bahá'í ve víře Bahá'í a Ahura Mazda v zoroastrismu.

V roce 2000 se přibližně 53 % světové populace hlásilo k jednomu ze tří hlavních abrahámovských náboženství (33 % ke křesťanství, 20 % k islámu, méně než 1 % k judaismu), 6 % k buddhismu, 13 % k hinduismu, 6 % k tradičnímu čínskému náboženství, 7 % k různým jiným náboženstvím a méně než 15 % k nenáboženským. Většina těchto náboženských přesvědčení zahrnuje Boha nebo bohy. Některá náboženství v boha nevěří nebo pojem boha nezahrnují.

Abrahámovská náboženství jsou velmi populární monoteistická náboženství. Mezi známá abrahámovská náboženství patří judaismus, křesťanství a islám. Monoteistické znamená, že lidé v těchto náboženstvích věří, že existuje pouze jeden Bůh. Jméno Boha se v judaismu obvykle nesmí vyslovovat, ale někteří Židé mu dnes říkají JHVH (Jahve) nebo Jehova. Muslimové říkají slovo Alláh, což je arabský výraz pro "Boha".

Věřící abrahámovských náboženství (s výjimkou islámských věřících) věří, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, ale tato myšlenka není pro lidstvo snadno pochopitelná. Jednou z uměleckých představ je představa moudrého starce používaná od renesance.

Bůh v křesťanství

Bible křesťanská mluví o Bohu různými způsoby. V rámci křesťanského kánonu se ve Starém zákoně mluví o "Bohu Otci", zatímco v Novém zákoně o Ježíši neboli "Bohu Synu". Mnozí křesťané věří, že Ježíš byl vtělením Boha na Zemi. Křesťané považují za Boha také Ducha svatého, třetí osobu Boha.

V Novém zákoně jsou tři bytosti, o nichž se říká, že jsou Bohem v různých podobách: Otec, Syn a Duch svatý (známý také jako Duch svatý). To se nazývá Svatá Trojice. Ačkoli se slovo "Trojice" v Bibli nevyskytuje, slovo použité pro Boha v první kapitole knihy Genesis je ve skutečnosti v množném čísle a v Novém zákoně je použita věta "ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého" (např. Mt 28,19). Dalším slovem, které má podle křesťanů naprosto stejný význam jako "Trojice", je slovo "božství", které se nachází v Bibli.

Křesťané věří, že Bůh se vtělil do lidského těla, normálním procesem porodu normálně vyrostl v člověka jménem Ježíš nebo (Ješua) a přišel na Zemi, aby dal každému člověku možnost spasení od jeho vlastního zla, kterému se říká hřích. Dopad osobního zla daleko přesahuje následky, které si lidé způsobují navzájem ve světě, ale ovlivňuje vztah člověka s Bohem Otcem, a tento aspekt sebe sama nelze řešit vlastním úsilím o sebezdokonalení, ale vyžaduje zásah Boha, aby se člověk napravil. Když se Ježíš modlil a mluvil s Bohem, nazýval ho "Otcem" a učil ostatní, aby dělali totéž.

Ježíš také učil, že člověk se musí znovu narodit, aby přijal Božího Ducha, jinak zůstane oddělen od Boha a bude jednat pouze na základě své vlastní mysli, čímž bude náchylný k podvodům ze strany lidských filozofií nebo mnoha duchovních filozofií, které nepocházejí od Boha, ale od padlých andělů, jež jsou součástí různých falešných náboženství. Poté, co člověk vědomě přijme svobodný dar věčného života, který mu nabízí Ježíšova oběť, Bůh v něm začne žít, jako žil v lidstvu před pádem.

V hinduismu existuje pouze jeden Bůh, který se jmenuje Brahman, ale říká se, že Brahman na sebe bere mnoho různých inkarnací. Mezi ně patří Ráma, Krišna, Buddha, Šiva, Kálí, Párvatí a Durga. Pro mnohé cizince je uctívání různých inkarnací Boha považováno za uctívání mnoha bohů. Ve skutečnosti se však jedná pouze o uctívání jednoho Boha různými způsoby.

Někteří hinduisté také věří, že duch Boha žije v každém člověku. Tato myšlenka se nazývá advaita védanta, což je hinduistický termín pro monismus.

Náboženství jako buddhismus a konfucianismus uctívají mnoho bohů nebo někdy vůbec žádné bohy.

V šintoismu neexistuje jediný konkrétní bůh, jako je tomu ve většině náboženství, ale místo toho existuje široká škála božstev zvaných kami, která jsou duchem a podstatou všech věcí v přírodě, živých i neživých, včetně například skal, stromů a poezie. Protože šintoismus je polyteistické náboženství, obvykle se věří, že existuje osm milionů kami (八百万の神 yaoyorozu-no-kami), v japonštině se číslo "osm milionů" obvykle používá ve významu nekonečno.

Filosofové mohou mluvit o Bohu nebo o bohu; někdy mluví o konkrétním bohu, jindy jen o myšlence boha.

Jedním z prvních západních filozofů, kteří psali o Bohu monoteisticky, byl Řek Aristoteles, který popisuje Boha jako Nejvyšší příčinu. Aristoteles viděl Boha jako bytost, která způsobuje, že se vše děje, ale není ničím jiným ovlivňována.

S Bohem jsou také určité filozofické problémy. Jeden z nich se nazývá Boží paradox. Jde o otázku, zda (všemocný) Bůh může stvořit horu, která je tak těžká, že ji nemůže zvednout.

• Božstvo
• Tomáš Akvinský
• Immanuel Kant
• LOONA