Bible

Jak bylo napsáno

Dlouhou dobu se texty předávaly ústně z generace na generaci. Bible byla kdysi dávno napsána v aramejštině, hebrejštině a řečtině. Později byly pořízeny překlady do latiny a některých dalších jazyků. Nyní existují překlady do angličtiny a mnoha dalších jazyků. Knihy hebrejské Bible - které křesťané nazývají Starý zákon - nebyly všechny napsány ve stejnou dobu. Trvalo to stovky let (asi 1200 let). Proces skládání všech knih dohromady začal kolem roku 400 př. n. l. Knihy Nového zákona, který byl původně napsán v řečtině, se začaly shromažďovat dohromady kolem roku 100 n. l. Vypráví o událostech, které se staly mezi lety 4 př. n. l. a 70 n. l. Mezi tyto události patřilo narození, život, smrt a vzkříšení Ježíše. Vypráví také o tom, jak jeho následovníci chodili a šířili jeho poselství. Končí popisem toho, jak svět skončí, až se Ježíš vrátí na zem. Většina autorů Nového zákona byli Ježíšovi apoštolové. Byli to lidé, kteří tvrdili, že viděli Ježíše živého po jeho ukřižování.

Překlady a verze

Překlad je, když písař vezme zdroj v jednom jazyce a napíše ho v jiném jazyce. Většina biblických textů byla napsána ve starořečtině nebo v aramejštině či hebrejštině.

Jako první přeložil do latiny Jeroným v 5. století. Ten začal vydávat to, co je dnes známé jako Vulgáta. Wufila přeložil Bibli do gótštiny. V raném středověku překládali například Petrus Valdes a Jan Hus.

Nový zákon byl poprvé přeložen do angličtiny v roce 1382 Johnem Wycliffem a jeho spolupracovníci přeložili Starý zákon. Překlad byl pořízen z latinské bible Vulgáta. Viklef to udělal proto, aby se lidé mohli sami přesvědčit, co se v Bibli píše. Překlad byl dokončen v roce 1382. K Viklefově bibli, jak se jí říká, vzniklo několik pozdějších vydání od jiných lidí. Byla přeložena do střední angličtiny, jazyka jeho doby. Viklef k tomu neměl církevní povolení, ale chránil ho Janz Gauntu, jeden z nejmocnějších mužů v království. Poté, co Viklef i jeho ochránce zemřeli, prohlásila církev v roce 1415 Viklefa za kacíře a jeho spisy zakázala. Kostnický koncil rozhodl, že Viklefova díla mají být spálena a jeho ostatky exhumovány (vykopány). Proč byla církev tak proti? Překlady zpochybňovaly autoritu církve nad lidmi. V církvi byl výklad Bible úkolem kněze. Cokoli řekl, nemohlo být zpochybněno. Jakmile si Bibli mohli přečíst obyčejní lidé, mohli mít jiný názor.

Další krok v překladu učinil v roce 1525 William Tyndale. Jeho překlad byl do raně novověké angličtiny, které dnes téměř rozumíme. Tyndale to také udělal bez církevního svolení. Jeho překlad byl prvním překladem, který byl vytištěn, a bylo vyrobeno několik tisíc kopií. Neměl žádného ochránce a jeho osud byl hrozný. Uprchl do Evropy, ale agenti Thomase Mora (tehdejšího anglického kancléře) ho nakonec našli. Tyndale i jeho tiskař byli popraveni upálením na hranici.

Dalším známým překladem je překlad Bible krále Jakuba z roku 1611 (obecně známý jako autorizovaná verze Bible krále Jakuba).

Některé texty napsali historici, kteří se snažili ukázat, jak vypadal starověký Izrael. Jiné texty jsou básně o Bohu a jeho díle. A jiné sloužily k tvorbě zákonů. Vyznavači judaismu a křesťanství považují Bibli za posvátnou, ale ne všichni se shodují v tom, co do Bible patří. To, co je považováno za součást Bible, se v průběhu dějin měnilo. Různá vyznání některé části zahrnují nebo jiné vynechávají. Neexistuje jediná verze Bible; obsah knih i jejich pořadí se mohou měnit.

Jazyky se neshodují. Při překladu se překladatel musí rozhodnout, zda přeloží slovo za slovem, nebo zachytí smysl textu. Když se rozhodne pro zachycení smyslu, vybere jiná slova v cílovém jazyce. Tomuto postupu se říká parafrázování.

Dnes existují desítky verzí Bible. Některé z nich jsou překlady a jiné parafráze. Parafrázovaná verze je taková, kdy lidé vezmou překlad a přeloží ho vlastními slovy. Vzhledem k tomu, že Bible byla přeložena do moderních jazyků, je také možné, že existují různé překlady stejných textů. Bible je nejprodávanější knihou všech dob. Do dnešního dne se prodalo 2,5 miliardy až více než 6 miliard výtisků Bible. Kompletní verze Bible existuje ve 471 jazycích. Její části byly přeloženy do 2225 jazyků. Nejvíce biblických knih se nachází v Britském muzeu v Londýně.

Starý zákon

Křesťanská Bible je soubor 66 knih. Prvních 39 knih tvoří Starý zákon. Je to první část Božího příběhu spásy. "Spasení" je dlouhé Boží dílo, které nás zachraňuje z našich hříchů. "Hřích" je to, co se stalo, když se lidé rozhodli žít ve světě, který Bůh stvořil, po svém, místo po Božím. Tehdy Bůh zahájil své velké dílo záchrany od našich hříchů. Aby připravil cestu, musel Bůh zničit celý svět velkou potopou, s výjimkou Noemovy rodiny. Poté Bůh pro sebe vzbudil nový lid. Byli to starověcí Hebrejci. Bůh Hebrejcům slíbil, že přinesou jeho spásu celému světu. Prvních pět knih Starého zákona je převážně příběhem o tom, jak si Bůh vyvolil staré Hebrejce a naučil je svým zákonům. Po nich následuje dvanáct knih, které vyprávějí o historii Hebrejců. Dalších pět jsou knihy poezie a moudrosti. Jedna z těchto pěti knih, "Žalmy", je knihou písní, které ukazují především to, jak chce být Bůh uctíván. Posledních sedmnáct knih Starého zákona napsali hebrejští proroci. Tyto knihy vyprávějí o Božím zklamání ze starých Hebrejců a o jeho příslibu, že je přivede zpět k přátelství s ním. Proroci také předpovídají velké překvapení, které Bůh chystal pro svět - chystal se poslat svého vlastního Syna, Mesiáše ("Pomazaného"), Spasitele, aby nás zachránil z našich hříchů. O tomto Mesiáši si můžete přečíst v Novém zákoně. Ve Starém zákoně byl Tanach napsán převážně v hebrejštině; několik částí bylo napsáno v aramejštině. Tuto část Bible považují Židé i křesťané za svatou.

Existuje také několik knih z doby Starého zákona, které církve, jež je přijímají jako součást Bible, nazývají deuterokanonickými a ty, které je nepřijímají, apokryfy.

Nový zákon

Druhá část se nazývá Nový zákon. Hlavní částí této knihy je příběh o životě Ježíše Krista. Čtyři různé verze tohoto příběhu v Novém zákoně se nazývají evangelia. Po evangeliích následuje příběh o tom, co se stalo s církví po Ježíšově smrti a vzkříšení. Část tohoto příběhu vyprávějí dopisy prvních křesťanských vůdců, zejména svatého Pavla. Poslední kniha Bible vypráví o vidění, které měl svatý Jan, jeden z Ježíšových učedníků. Jan v tomto vidění viděl, co se stane na konci světa. Patřil k tomu soud nad zlem a štěstí pro lidi, kteří následovali Ježíše. Jedním z nejcitovanějších veršů v Bibli je Jan 3,16: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul [nezemřel], ale měl život věčný." (Jan 3,16). ^NIV

Názory na Bibli

Lidé mají o Bibli různé představy. Křesťané věří, že je to Boží slovo k lidem. Židé věří, že pouze Starý zákon je od Boha. Protestanti a katolíci věří, že Starý a Nový zákon jsou Božím slovem. Katolíci také věří, že součástí Bible jsou knihy zvané apokryfy nebo deuterokanonické knihy. Různá vyznání se někdy neshodnou na tom, co přesně Bible znamená.

Podle islámu se má dodržovat samotný Injil, který však byl časem údajně zkažen. Korán je považován za nástupce.

Ateisté nevěří, že bohové existují, takže Bible je pouze starobylá kniha.

Deisté věří v Boha, ale věří, že Bibli napsali lidé, takže ji nepovažují za důležitou.

Někteří lidé v Bibli