Svatý Petr (řecky Πετρος, "skála") zvaný také Šimon (Kefas) Petr je jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. V Novém zákoně se o něm často mluví. Většina toho, co o Petrovi víme, pochází z Bible. V evangeliu se píše, že Ježíš Kristus učiní Petra "skálou" (základem) církve (Matoušovo evangelium 16,18: Ty jsi Petr (skála) a na této skále zbuduji svou církev).

Původ a jména

Podle evangelií se narodil jako Šimon, syn Jonášův (v řeckém přepisu Simonios nebo v aramejštině Kepha), a pracoval jako rybář v oblasti Genezaretského jezera (města spojená s jeho životem jsou např. Betsaida a Kapernaum). Ježíš mu dal přízvisko Petr (řecky Petros), což znamená "skála" — tento obraz je pak v Novém zákoně interpretován v souvislosti s rolí Petra v rané církvi.

Setkání s Ježíšem a apoštolská činnost

V evangeliích se Petr objevuje jako jeden z nejblíže spjatých učedníků Ježíše. Mezi nejznámější biblické epizody patří:

  • povolání k následování (přechod z rybářského povolání na službu u Ježíše),
  • přiznání víry v Krista (Matouš 16),
  • krátkodobé vykročení po vodě k Ježíši (známá scéna z Matouše 14),
  • účast na Proměnění (Transfiguraci),
  • trojí zapření Ježíše v průběhu Velkého pátku a následné Ježíšovo obnovení a poslání po vzkříšení (Jan 21: "Pastýřuj ovce mé"),
  • vedoucí role v rané církvi popsaná v Skutcích apoštolů: kázání na Letnice, uzdravení chromého u chrámového vchodu, rozhovor s Korneliem (otevření církve pohanům) a účast na Sjezdu jeruzalémském.

Petrova role v rané církvi a spisy

V Novém zákoně se Petrovi připisují dvě epištoly: První list Petrův a Druhý list Petrův. Autorství druhého listu je mezi badateli do jisté míry sporné, první list je obecně přijímán jako starobylé dílo, které odráží pastorační zkušenost a teologii rané církve. V Skutcích je Petr vykreslen jako vůdčí osoba, ačkoli v některých pasážích Nového zákona si svůj vliv musí hájit (např. spor s Pavlem v Antiochii o vztah k pohanům, který zmiňuje Pavel v listu Galaťanům).

Tradiční údaje o smrti a pohřbení

Není přesně známo, kdy se Petr narodil; tradičně se uvádí, že zemřel kolem roku 64 n. l. za vlády císaře Nera. Podle starých křesťanských tradic byl v Římě uvězněn a popraven ukřižováním. Existuje tradiční podání (zmiňované i v apokryfních textech), že si Petr přál být ukřižován hlavou dolů, protože se necítil hoden zemřít stejným způsobem jako Ježíš. Tato tradice o obráceném ukřižování se objevuje v rané církevní literatuře a v umění.

Na místě, které je spojováno s Petrovim hrobem, stojí dnes Bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Během archeologických vykopávek pod bazilikou byly objeveny starší pohřební vrstvy a fragmenty, které některé výzkumy považují za znamení hrobového kultu spojeného s Petrovo uctíváním; otázka, zda byly nalezeny skutečné ostatky apoštola, je předmětem odborné diskuse a není zcela uspokojivě vyřešena.

Ikonografie, titulatura a uctívání

V umění a v křesťanském kultu je Petr často zobrazován s klíči (symbol moci otevírat a zavírat, odvozeno z Matouše 16,19) a s kohoutem (připomínka trojího zapření). Katolická tradice vidí v klíčích znak Petrova primátu a ustanovení biskupa Říma jako nástupce Petra; tento výklad je jedním z hlavních teologických důvodů pro existenci papežství. Pravoslavná církev a některé protestantské proudy interpretují pasáže o "skále" a "klíčích" odlišně či v širším kontextu autority církve.

Petr je uctíván jako světec a patron rybářů, lodníků a mnoha kostelů. Jeho svátek se slaví zejména 29. června, společně se sv. Pavlem (Svatí Petr a Pavel).

Historické otázky a sporné body

Historická přesnost některých zpráv o Petrovi, především těch, které se týkají jeho působení v Římě, je předmětem dlouhodobých diskusí historiků a biblistů. Zda Petr skutečně žil a zemřel v Římě, nebo zda šlo o pozdější tradici, není absolutně prokázáno. Stejně tak je předmětem odborného zkoumání autorství pasáží připisovaných Petrovi a míra historické přesnosti některých evangelií a Skutků.

Apokryfní a pozdější tradice

Kromě kanonických spisů existují i apokryfní díla (např. Skutky Petrovy), která obsahují podrobné legendy o Petrovi — jeho zápasech s démony, zázracích a polemikách s herezemi. Tato díla ovlivnila středověké a raně křesťanské představy o Petrovi, ale nejsou považována za historicky spolehlivá.

Souhrnně: Svatý Petr zůstává jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství — apoštolem, vůdcem první církve, autorem knih Nového zákona (připisovaných listů), mučedníkem a symbolem autority v křesťanské tradici. Jeho život, smrt i následné uctívání jsou kombinací biblických svědectví, starokřesťanské tradice a pozdějších výkladů, které formovaly ústřední instituce křesťanství.