Dvanáct apoštolů (řecky apostolos – „vyslaný“, hebrejsky שליח) byli muži, které podle synoptických evangelií a křesťanské tradice Ježíš Kristus vybral z řad svých učedníků (žáků) Ježíše Krista pro zvláštní poslání. V judaismu existoval podobný úřad zvaný apoštol (שליח) jako „vyslanec“ s autoritou jednat jménem toho, kdo ho poslal.

Výběr a poslání

Evangelia popisují, že Ježíš povolal dvanáct mužů, aby mu byli nejbližšími spolupracovníky. Jejich hlavními úkoly bylo sdílet učení, kázat, vystavovat zázraky a svým životem zakládat a posilovat společenství věřících. Podle Markova evangelia je Ježíš poslal „po dvou“ do galilejských měst», aby tam hlásali, uzdravovali nemocné a vyháněli zlého ducha.

Jména dvanácti apoštolů

  • Petr (Šimon Petr)
  • Ondřej (bratr Petra)
  • Jakub, syn Zebedeův
  • Jan, bratr Jakuba
  • Filip
  • Bartoloměj (Nátanael)
  • Tomáš
  • Matouš (celník)
  • Jakub, syn Alfeův
  • Šimon Kananej (nazývaný též Zélóta)
  • Juda Iškariotský (později nahrazen Matthiasem)
  • Juda Tadeáš (nebo také Tadeáš)

Seznamy se v detailech liší v jednotlivých evangeliích, ale obecně se tyto osobnosti v kánonu uvádějí jako „Dvanáct“.

Role v rané církvi

  • Zakladatelé a svědkové: Apoštolové byli považováni za přímé svědky Ježíšova učení, smrti a vzkříšení a proto měli autoritu při zakládání místních společenství.
  • Misionáři: V tradici jsou někteří apoštolové spojováni s misijní činností v různých částech světa (Evropa, Asie, Afrika).
  • Učitelské a pastorační funkce: Kázali, vyučovali katechumeny, udíleli svátosti a řešili spory v církvi.
  • Symbolická role: Dvanáct odkazuje na dvanáct izraelských kmenů, čímž se vyjadřuje kontinuita mezi Starým a Novým zákonem a idea obnoveného Božího lidu.

Náhrada za Judu a další „apoštolové“

Po zradě a smrti Jidy Iškariotského byla podle Skutků apoštolů do počtu dvanácti zvolena za apoštola Matthias. Zároveň je důležité rozlišovat pojem „dvanáct“ (konkrétní historická skupina) od širšího pojmu „apoštol“, který se v Novém zákoně používá i pro jiné významné šířitele víry. Vzpomeňme především sv. Pavla, který i když nebyl z Dvanácti, je v tradici považován za apoštola národů pro svou velkou misionářskou a teologickou činnost.

Osud a dědictví

  • Tradičně jsou apoštolové spojováni s mučednickou smrtí nebo s misionářskou smrtí v cizině; přesné historické údaje se liší a mnohé pocházejí z pozdějších legend.
  • Ve všech hlavních křesťanských tradicích mají apoštolové zásadní význam jako zakladatelé církve a nositelé autority. Na jejich „apoštolské“ posloupnosti staví nauka o církevním poslání a v některých církvích i učební praxe (apoštolská posloupnost biskupů).

Význam pro dnešek

Dvanáct apoštolů zůstává důležitým symbolem jednoty, poslání a pokračování evangelního povolání. Jejich životy a skutky inspirují k misijní, pastorační a učitelské činnosti v rámci církevních společenství i mimo ně.