Latina

Současné použití

Latině se říká mrtvý jazyk, protože latinu už nikdo nepoužívá jako mateřský jazyk. Přestože se jedná o mrtvý jazyk, nejedná se o vymřelý jazyk, protože jej někteří lidé stále používají v každodenním životě. Ve skutečnosti se ji mnoho lidí stále učí ve škole. Latina je stále užitečná, protože ukazuje, jak dříve fungovala společnost a jazyk. Znalost latiny usnadňuje učení románských jazyků.

Lidé stále čtou latinské klasiky, jako jsou Vergiliovy básně, Caesarovy paměti a Ciceronovy projevy. Latina je také hojně používána jako mezinárodní pomocný jazyk, zejména v katolické církvi, a biology při popisu a pojmenovávání nových druhů.

Latina se v taxonomii stále používá k vědeckému pojmenování druhů a skupin druhů živých organismů. Některé termíny používané v medicíně k pojmenování částí těla (např. kostí) a nemocí se také píší latinsky.

Odrůdy

Existují tři typy latiny: klasická latina, vulgární latina a církevní latina. Klasickou latinu používali vzdělaní Římané a dodnes se studuje po celém světě. Vulgární latina byla běžnější hovorovou variantou, kterou používali obyčejní Římané, a učily se ji národy, které si Římané podrobili. Církevní latina je běžná v italských školách a stále ji používá římskokatolická církev.

Latina byla ve středověku nejdůležitějším jazykem ve většině Evropy. Vyučovalo se jí na mnoha evropských školách a latina se používala jako vyučovací jazyk na všech univerzitách. V době reformace začala latina ztrácet na významu, ale stále ji často používali autoři vědeckých knih a encyklopedií. Přibližně do roku 1900 přijímaly mnohé univerzity disertační práce psané v latině.

Když se lidé z jiných oblastí Evropy během římských výbojů naučili vulgární latinu, vyvinul se v každé oblasti vlastní jazyk, zjednodušená forma latiny. Tyto jazyky se nazývají románské jazyky a mluví se jimi dodnes. Mezi pět románských jazyků s největším počtem mluvčích patří španělština, francouzština, portugalština, italština a rumunština. Románské jazyky jsou si navzájem velmi podobné a mluvčí jednoho románského jazyka rozumí mnoha slovům a větám (v textech i v mluvené konverzaci) z jiného románského jazyka. Například mluvčí portugalštiny často rozumí španělštině. Lze říci, že románské jazyky jsou moderními dialekty latiny.

Gramatika

Latina má podobnou strukturu skloňování jako stará řečtina, ale odlišnou abecedu.

Latina má sedm různých pádů podstatných jmen: nominativ, vokativ, akuzativ, genitiv, dativ, ablativ a lokál. Pád vokativu je téměř vždy stejný jako pád nominativu; pokud však nominativ končí na -us, mění se na -e, a pokud nominativ končí na -ius, mění se na -i. Lokál má podobu dativu. Latinská podstatná jména se skloňují nebo mění podle toho, jak jsou ve větě použita. Podstatné jméno lze skloňovat pěti různými způsoby. Tyto způsoby se nazývají deklinace. Skloňování se čísluje od 1 do 5 (první deklinace, druhá deklinace atd.), přičemž každé z nich má různé koncovky, které určují deklinaci podstatného jména. Při skloňování podstatného jména se tvoří dvanáct tvarů, dva pro každý z pádů podstatného jména (lokál se vynechává).

Podobně se postupuje i u sloves, tzv. konjugace. Při konjugaci slovesa vzniká šest tvarů. Existuje pět faktorů, které mohou sloveso změnit: osoba, číslo, čas, hlas a nálada. Celkem existuje 120 možných tvarů latinských sloves.

Na této desce je latinský nápis: "Roku 1883 po poledni ve druhé a třetí hodině císař František Josef s doprovodem lidu ráčil poctít tuto knihovnu svou přítomností."

Psaní latinkou

Dříve se psalo latinkou na voskové destičky. Bylo tam málo místa, a tak se slova skládala k sobě a mezi nimi nebyla žádná mezera. Někdy se používal papyrus, ale ten byl drahý. Interpunkce byla antickým nápadem, ale do latiny se dostala později. Malá písmena (malá písmena) jsou poměrně moderním vynálezem. Římská abeceda byla odvozena z etruského jazyka.

Následuje úvod k Ovidiovým Metamorfózám (1. kniha, řádky 89-100); popisuje Zlatý věk.

Staré písmo	Moderní psaní
AVREA-PRIMA-SATA-EST-ÆTAS-QVAE-VINDICE-NVLLOSPONTE-SVA-SINE-LEGE-FIDEM-RECTVMQVE-COLEBATPOENA-METVSQVE-ABERANT-NEC-VERBA-MINANTIA-FIXOAERE-LEGEBANTVR-NEC-SVPPLEX-TVRBA-TIMEBATIVDICIS-ORA-SVI-SED-ERANT-SINE-VINDICE-TVTINONDVM-CÆSA-SVIS-PEREGRINVM-VT-VISERET-ORBEMMONTIBVS-IN-LIQVIDAS-PINVS-DESCENDERAT-VNDASNVLLAQVE-MORTALES-PRÆTER-SVA-LITORA-NORANTNONDVM-PRÆCIPITES-CINGEBANT-OPPIDA-FOSSAENON-TVBA-DIRECTI-NON-ÆRIS-CORNVA-FLEXINON-GALEAE-NON-ENSIS-ERANT-SINE-MILITIS-VSVMOLLIA-SECVRAE-PERAGEBANT-OTIA-GENTES	Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo, sponte sua, sine lege fidem rectumque colebat. Poena metusque aberant nec verba minantia fixo aere legebantur, nec supplex turba timebat iudicis ora sui, sed erant sine vindice tuti. Nondum caesa suis, peregrinum ut viseret orbem, montibus in liquidas pinus descenderat undas, nullaque mortales praeter sua litora norant. Nondum praecipites cingebant oppida fossae, non tuba directi, non aeris cornua flexi, non galeae, non ensis erant: sine militis usu mollia securae peragebant otia gentes.
Český překlad
Byl to zlatý věk, který bez nátlaku a bez zákonů spontánně pěstoval dobro a pravdu. Neexistoval strach ani trest: nebylo třeba číst výhružná slova, zafixovaná do bronzu, žádný dav suplikantů, kteří by se báli soudcovy tváře, žili v bezpečí bez ochrany. Žádná borovice pokácená v horách ještě nedosáhla proudících vln, aby putovala do jiných zemí: lidé znali jen své vlastní břehy. Nebyly tu žádné strmé příkopy obklopující města, žádné rovné válečné trubky, žádné svinuté rohy, žádné meče a přilby. Bez použití armád lidé prožívali své životy v mírném míru a bezpečí.

Lapis Niger je stéla ze 6. nebo 5. století př. n. l. Je na ní jeden z nejstarších známých latinských nápisů.

Po pádu Římské říše

Po pádu Římské říše mnoho lidí stále používalo latinu. Latinsky psali učenci jako Tomáš Akvinský, Petrarca, Erasmus, Luther, Koperník, Descartes a Newton. Jako příklad uveďme Huga Grocia, který v roce 1625 vydal spis De jure belli ac pacis (O právu válečném a mírovém), jenž je jedním ze základů mezinárodního práva.

Titulní strana hlavního díla Carolusa Linnaea, vydaného v roce 1798. Toto dílo je základem moderní taxonomie. Je napsáno latinsky