Případ (gramatika)

Historie případu

V románských jazycích (španělština, francouzština, portugalština atd.), které původně vznikly z latiny, obsahují podstatná jména několik myšlenek v jednom slově:

• Rod: podstatná jména musí být mužského (latinsky: končí na -us), ženského (končí na -a) nebo neutrálního (končí na -um) rodu. Také přídavná jména se musí "shodovat" s podstatnými jmény změnou koncovek. Angličtina je jedním z mála evropských jazyků, který obvykle nemá rod u podstatných jmen.
• Pád: nominativ (podmět), vokativ (přímá řeč), akuzativ (předmět), genitiv (podstatného jména), dativ (k podstatnému jménu nebo pro podstatné jméno), ablativ (podle podstatného jména, s podstatným jménem nebo od podstatného jména).
• Lokál (u podstatného jména) je vzácný pádový tvar u některých specifických podstatných jmen.

V mnoha jazycích, jako je latina, němčina, ruština, španělština, korejština a japonština, se pád podstatného jména na konci slova mění v závislosti na jeho roli ve větě. Podstatná jména mění koncovky, aby ukázala, že něco dělají, že se s nimi něco děje, že jsou prostě u děje nebo že něco vlastní. Proto je pořadí, v jakém jsou slova ve větě poskládána, méně důležité než v angličtině, jejíž pořadí slov mění význam věty.

Moderní angličtina

V angličtině se pád příliš nepoužívá. Místo toho je důležitější pořádek slov a pomocná slovesa (pomocníci).

"Nejdůležitějším gramatickým vývojem [v angličtině] bylo zavedení pevného vzorce slovosledu pro vyjádření vztahu mezi prvky věty".^p44

Angličtina má tyto pády pro podstatná jména a zájmena: obecný pád a genitiv (přivlastňovací).^p202 Každý z nich může mít množné číslo:

• Podstatná jména: Dívka; dívčí; dívčí; dívčí. Poslední tři jmenované nelze v řeči rozlišit (kromě kontextu).
• Zájmena: Tento klobouk je tvůj, tento klobouk je tvůj. Několik zájmen má tři pády a čtyři tvary: Já (podmět), já (předmět), můj (genitiv před podstatným jménem), můj (samostatný genitiv).

Anglická přídavná jména beze změny: red hat, red hats.