Jazyk je běžný způsob lidské komunikace. Jazyk používají pouze lidé, ostatní zvířata se dorozumívají jinými prostředky.

Lidský jazyk má syntax, soubor pravidel pro spojování slov do výpovědí a otázek. Jazyk lze také měnit, například přidáváním nových slov k popisu nových věcí. Jiná zvířata mohou zdědit soubor hovorů, které mají předem stanovené funkce.

Řeč může probíhat řečí, písmem nebo pohybem rukou a vytvářením znaků. Z toho vyplývá, že jazyk není jen jakýkoli způsob komunikace. Dokonce i některá lidská komunikace není jazykem: viz neverbální komunikace. Lidé používají jazyk také k myšlení.

Když lidé používají slovo jazyk, mohou tím také myslet:

  1. jazyk komunity nebo země
  2. schopnost řeči
  3. formální jazyk v matematice, logice a výpočetní technice.
  4. znakový jazyk pro neslyšící (osoby, které neslyší).
  5. druh školního předmětu

UNESCO uvádí, že 2 500 jazykům hrozí vyhynutí.

Co je to jazyk — podrobnější definice

Jazyk je systém symbolů a pravidel, který umožňuje sdílení významu mezi lidmi. Zahrnuje zvuky (fonémy), slova, slovní tvary, větné struktury i pravidla pro jejich používání v konkrétním sociálním kontextu. Jazyk není jen soubor slov – je to komplexní schopnost vytvářet a chápat nekonečné množství nových vět a významů pomocí konečného souboru prvků a pravidel.

Prostředky, modalita a výrazové formy

Jazyk se může realizovat různými modalitami:

  • řečí (mluvený jazyk) — akusticko‑artikulační prostředí, nejběžnější forma mezi lidmi;
  • písmo — grafické znaky, které zaznamenávají jazyk pro komunikaci v čase a prostoru;
  • znaky a znakové jazyky — vizuálně‑motorické systémy používané neslyšícími komunitami;
  • další multimodální prostředky — kombinace řeči, gest, mimiky a kontextu.

Ne každá forma lidské komunikace je ale jazykem: do této kategorie patří i neverbální komunikace, která doplňuje nebo modifikuje jazykové sdělení.

Struktura jazyka (hlavní úrovně)

Lingvistika tradičně rozlišuje několik vzájemně provázaných rovin jazyka:

  • Fonologie a fonetika — systém zvuků (fonémy) a jejich fyzikální vlastnosti;
  • Morfologie — struktura slov, tvoření slov a flexe;
  • Syntaktická úroveň — uspořádání slov do vět a pravidla spojování (syntax);
  • Sémantika — význam slov a vět;
  • Pragmatika — používání jazyka v kontextu, záměry mluvčího a interpretace adresáta.

Na úrovni vět jsou slova (slov) spojována do výpovědí a otázek podle pravidel (pravidel pro spojování) daného jazyka.

Funkce jazyka

Jazyk plní v lidské společnosti řadu funkcí:

  • komunikativní — předávání informací, sdělování zpráv;
  • kognitivní — nástroj myšlení, kategorizace světa a vnitřní řeč;
  • identitární a sociální — vyjadřuje příslušnost ke skupině, kultuře nebo regionu;
  • estetická — prostředek literárního a uměleckého vyjádření;
  • instrumentální — plánování, řízení a koordinace činností ve společnosti.

Proměnlivost a inovace

Jazyky se neustále vyvíjejí: vznikají nová slova (např. technologické termíny), mění se gramatika i výslovnost a dochází k náboru a ztrátě prvků vlivem kontaktu s jinými jazyky. Změny mohou být řízené (normativní) nebo spontánní (jazyková evoluce v běžné mluvě).

Různé významy slova „jazyk”

Stejně jako v původním textu může slovo „jazyk” znamenat více věcí:

  1. jazyk jako systém mluvený či psaný v rámci určité komunity nebo země;
  2. jazyk jako obecná schopnost řeči (lingvistická a psychologická kategorie);
  3. formální jazyk používaný v matematice, v logice a ve výpočetní technice — soubory symbolů a pravidel bez přímého vztahu k přirozenému významu;
  4. znakový jazyk — plnohodnotný jazyk pro neslyšící;
  5. jazyk jako předmět ve škole (školního předmětu) nebo jako oblast studia.

Ohrožení jazyků a opatření na zachování

UNESCO upozorňuje, že mnoho jazyků čelí vymizení; v původním textu je citováno, že 2 500 jazykům hrozí vyhynutí. Hlavní příčiny ohrožení jsou:

  • asimilace menších komunit do dominantních jazyků;
  • odchod mluvčích do měst a ztráta přenosu mezi generacemi;
  • globální ekonomické a kulturní tlaky (masová média, školství);
  • politické a sociální tlaky, které omezují používání jazyka.

Opatření na ochranu jazyků zahrnují dokumentaci (záznamy mluvy, gramatiky a slovníky), podporu výuky a používání v obcích a školách, vytvoření médií a obsahů v daném jazyce a podpora jazykové politiky zaměřené na zachování lingvistické rozmanitosti.

Formální jazyky a jejich role

Nad rámec přirozených jazyků se v logice, matematice a informatice používají formální jazyky. Tyto systémy definují přesnou syntaxi a sémantiku symbolů pro účely dokazování, modelování a programování. Je důležité rozlišovat mezi přirozeným lidským jazykem, který je flexibilní a kontextuálně založený, a formálními jazyky, které jsou navrženy pro jednoznačnost a strojovou zpracovatelnost.

Závěr

Jazyk je klíčová lidská schopnost a komplexní systém, který umožňuje komunikaci, myšlení a sdílení kultury. Jeho studium — lingvistika — zkoumá struktury, funkce i změny jazyků. Současně s vědomím kulturní hodnoty jazyků je důležité aktivně chránit ohrožené jazyky a podporovat jejich přenos mezi generacemi.