Notace (hudba)

Některé rané způsoby zápisu hudby

Klínopis

Nejstarší druh zápisu se psal na tabulky pomocí písma zvaného klínopis. Byly nalezeny notové záznamy z Nippuru z doby kolem roku 2000 př. n. l., které zřejmě poskytují přibližnou představu o tom, jak se má hudba hrát. Na tabulce z roku 1250 př. n. l. je hudební zápis, který ukazuje názvy strun lyry. Jsou to nejstarší záznamy o psané hudbě, které máme k dispozici.

Starověké Řecko

Hudební notový zápis ze starověkého Řecka zobrazoval noty podrobněji než starší klínopis. Uvádí výšku tónu (jak je vysoký nebo nízký) a jak dlouho trvá. Někdy dává představu o harmonii. Používal se přinejmenším od 6. století př. n. l. do zhruba 4. století n. l.

Raná evropská hudební notace

Když se v Evropě začala hudba zapisovat, byla to hudba pro římskokatolickou církev. Mniši, kteří ji zapisovali, používali systém teček a tahů zvaný neumy. Ty dávaly představu o tom, jak vysoké nebo nízké tóny jsou, ale neukazovaly jejich délku. Možná je používali lidé, kteří už noty znali a potřebovali si jen připomenout, kdy mají jít nahoru a dolů.

Lidé si postupně uvědomili, že je třeba najít systém, který by ukazoval přesnou výšku tónu. První notová osnova byla jen jedna jediná vodorovná čára. Postupně se zvětšoval až na čtyři řádky. Guido d'Arezzo, italský benediktinský mnich, který žil v 11. století, vyvinul tento systém, který brzy vedl ke způsobu zápisu hudby, který známe. V 16. století už všichni používali pětiřádkový zápis. Do konce 17. století se všude používal systém taktů (taktů). Zpočátku sloužily taktové čáry k označení not, které se mají hrát nebo zpívat společně. Postupně se vyvinul systém, který známe dnes, kdy každý takt trvá stejně dlouho a pro každý takt je určen určitý počet úderů (taktů). Do konce 17. století jej používala většina hudebníků v evropské klasické hudbě.

Fotografie původního kamene v Delfách, který obsahuje druhý ze dvou hymnů na Apollóna. Notový zápis je řada příležitostných symbolů nad hlavní nepřerušovanou řadou řeckého písma.


Raný evropský hudební zápis

Některé další systémy

Nástroje, jako je kytara, často hrají podle akordové tabulky nebo jen podle názvů akordů (C7, Em atd.) napsaných pod notami nebo pod slovy písně.

Systém zvaný solfege používají hudebníci již od renesance. Ten zobrazuje názvy tónů stupnice (do, re, mi atd.).

Loutnová hudba v období renesance a baroka se zapisovala systémem zvaným tabulatura. Tabulaturu používali i někteří skladatelé 20. století.

Někteří moderní skladatelé, jako například John Cage, psali hudbu pomocí kreseb, kterým se říká grafický zápis.

Pro nevidomé hudebníky lze hudbu napsat také v Braillově písmu.

Dnes se počítače často používají k vytváření hudby. To vedlo ke vzniku dalších forem hudebního zápisu, které se používají v různých softwarových systémech. Formát souborů MIDI uchovává informace o výšce, trvání, rychlosti, hlasitosti atd. not a lze jej použít k ovládání nástroje MIDI.

Pro některé nezápadní hudební skladby se dnes používají jiné systémy.

Související stránky

• Notový zápis
• Stave (hudba)
• Clef (hudba)
• Guido d'Arezzo
• Tabulatury