Jazz: Co je to, historie, improvizace, nástroje a hudební styly

Poznejte jazz: co to je, jeho historii, sílu improvizace, typické nástroje (saxofon, trubka, klavír, kontrabas, bicí) a hlavní hudební styly.

Jazz je druh hudby, který byl vynalezen ve Spojených státech. Jazzová hudba kombinuje afroamerickou hudbu s evropskou hudbou. Jazz se stal poprvé populárním v 10. letech 20. století. Díky různým stylům je stále oblíbenou hudbou k poslechu a hraní.

Mezi běžné jazzové nástroje patří saxofon, trubka, klavír, kontrabas a bicí.

Co je to jazz?

Přesnou definici jazzu je obtížné stanovit. Důležitou součástí jazzu je improvizace, což znamená, že hrající člověk si hudbu vymýšlí za pochodu. Pokud jazzová kapela hraje nějakou skladbu, může mít skladba několik sól, kdy jeden hráč improvizuje, zatímco zbytek kapely, kromě rytmické sekce (například klavír, basa nebo bicí), nehraje.

Krátká historie

Jazz vznikl na konci 19. a na začátku 20. století především v New Orleans a dalších jižních městech USA. Vznikal mísením afrických rytmických tradic, evropské harmonie a formálních forem tance a písní. Od raného období New Orleans (trad jazz) se hudba rychle vyvíjela: přes éru big bandů a swingu 30. let, bebop 40. let, až po modal jazz, free jazz a fusion v 50.–70. letech. Každá epocha přinesla nové techniky, rytmiku a estetiky, a jazz se postupně rozšířil po celém světě.

Improvizace a harmonie

Improvizace je centrální prvek jazzu. Jazzoví hudebníci improvizují nad harmonickými postupy (tzv. chord changes) nebo nad módními strukturami (např. dorian, mixolydický). Mezi běžné postupy patří:

• vytváření motivů a jejich variací během sóla,
• „trading“ – střídání krátkých improvizačních úseků mezi hráči (často čtyři takty),
• call-and-response – dialog mezi sólistou a rytmickou sekcí nebo mezi dvěma sólisty,
• používání chromatiky, alterovaných stupnic a přechodových akordů pro barevnost.

Harmonická znalost (rozpoznání akordů, rozkladu akordů, rozumění rozšířeným tertiím a alteracím) je pro jazzového improvizátora zásadní.

Rytmus, swing a synkopa

Rytmika v jazzu klade důraz na pocit „swingu“, tedy nerovnoměrného členění osminových not, které dává hudbě pohyb a „houpavý“ pocit. Důležitá je také synkopa – posunutí důrazu na nečekané části taktu. Rytmická sekce (bicí, kontrabas, piano nebo kytara) vytváří harmonický a rytmický základ, který podporuje sólisty.

Nástroje a typické obsazení

Kromě již zmíněných nástrojů (saxofon, trubka, klavír, kontrabas, bicí) se v jazzu často používají také kytara, trombon, klarinet, flétna, elektrické klávesy a různé perkusní nástroje. Typická obsazení jsou:

• Combo – trio (piano/basa/bicí), kvartet nebo kvintet (přidání saxofonu či trubky),
• Big band – větší orchestr s sekcemi saxofonů, trubek, trombonů a rytmickou sekcí,
• Solové a vokální obsazení – jazzové písně často uvádějí vokály, které rovněž mohou improvizovat (scat singing).

Hlavní jazzové styly

• New Orleans / Trad jazz – kolektivní improvizace, ragtime a bluesové kořeny,
• Swing – taneční big bandová éra 30. let, důraz na orchestraci a groove,
• Bebop – rychlé tempo, složitá harmonie a virtuózní sóla (40. léta),
• Cool jazz – klidnější, kontemplativní přístup (50. léta),
• Hard bop – kombinace bebopu s bluesem a gospelovými prvky,
• Modal jazz – improvizace nad módy spíše než nad rychlými akordovými změnami,
• Free jazz – volná forma, absence pevné harmonie nebo rytmu,
• Fusion – spojení jazzu s rockem, elektronikou a dalšími žánry (70. léta a dál),
• Latin jazz – kombinace jazzové improvizace s latinskoamerickými rytmy (salsa, bossa nova),
• Contemporary / Modern jazz – široká škála zvuků, často propojení s world music, elektronikou a experimentem.

Významní hudebníci

Mezi klíčové postavy, které ovlivnily vývoj jazzu, patří například Louis Armstrong, Duke Ellington, Charlie Parker, Dizzy Gillespie, Miles Davis, John Coltrane, Thelonious Monk, Ella Fitzgerald nebo Billie Holiday. V pozdějších obdobích významně přispěli skladatelé a instrumentalisté jako Charles Mingus, Herbie Hancock nebo Wayne Shorter.

Jak poslouchat jazz

Při poslechu jazzu se vyplatí věnovat pozornost:

• rytmu a způsobu, jakým rytmická sekce „drží“ groove,
• struktuře skladby – téma (head), sóla, návrat k tématu,
• improvizacím – jak sólista vytváří motivy a rozvíjí je,
• interakci mezi hráči – odpovídání a doplňování, nikoli jen individuální vystoupení.

Pro začátečníky jsou dobrým východiskem jazzové standardy (např. „Autumn Leaves“, „All The Things You Are“, „Blue Monk“), protože se často hrají v jam sessions a učí se na nich improvizace.

Vzdělávání a jam sessions

Jazzová výuka klade důraz na rozvíjení hudebního sluchu, transkripci slavných sól, porozumění harmonii a rytmice a na schopnost improvizovat. Jam sessions jsou praktickým prostředím, kde se hudebníci učí společnému hraní, naslouchání a improvizaci naživo.

Vliv a současnost

Jazz silně ovlivnil mnoho dalších žánrů — soul, funk, rock, hip-hop i elektronickou hudbu. Dnes existuje živá mezinárodní scéna s festivaly, kluby a akademickými programy. Jazz zůstává otevřený experimentům a dál se vyvíjí, propojující tradici s novými trendy.

Tipy pro začínající hudebníky

• poslouchejte velké nahrávky a sledujte sóla,
• přepisujte sóla (transkripce) – to je nejlepší způsob, jak pochopit jazyk jazzu,
• procvičujte techniku i improvizaci nad běžnými akordovými postupy,
• hraje-li se v kapele, naučte se naslouchat a reagovat na ostatní hráče,
• účastněte se jam sessions a koncertů – praxe je klíčová.

Jazz je bohatý, dynamický a nepřetržitě se měnící hudební styl. Ať už jste posluchač nebo hudebník, seznamování se s historií, principy improvizace a typickými nahrávkami otevře cestu k hlubšímu pochopení a potěšení z této hudby.

Historie

Jazz vznikl ve Spojených státech na počátku 20. století. Jazzová hudba nejprve vycházela z hudby afrických otroků, kteří byli nuceni pracovat na plantážích na jihu Spojených států. Patřily sem písně typu call and response, spirituály, zpěvy a blue notes. Díky těmto charakteristikám se vyvinulo blues, smutná píseň, kterou si otroci zpívali při práci. Tyto vlivy byly nepřímé, prostřednictvím dřívějších hudebních forem, jako je ragtime.

V jazzu se objevují také hudební styly převzaté z evropské hudby, stejně jako dechové a smyčcové nástroje a (někdy) používání notového zápisu.

V průběhu času se objevovaly různé druhy jazzu. New Orleans jazz vznikl na počátku 10. let 19. století. Populární byl také dixielandový jazz. Ve 30. letech 20. století vznikl swingový jazz, kterému se také říkalo big band jazz. Ve 40. letech 20. století se hlavním typem jazzu stal bebop s rychlými skladbami a složitou harmonií.

Ve 40. letech 20. století byly populární také velké jazzové kapely, tzv. big bandy. V big bandech obvykle hrálo 5 saxofonistů, 4 nebo 5 trumpetistů, 4 trombonisté, klavírista nebo kytarista, hráč na akustickou baskytaru, bubeník a někdy i zpěvák.

V 50. letech existoval hard bop jazz. V 60. letech to byl moderní jazz a free jazz. V 70. letech 20. století se jazzová hudba začala mísit s rockovou hudbou. Část jazzu se dodnes hraje stejnými improvizačními postupy jako v době svého vzniku, jen s moderními elektronickými nástroji.

 
Benny Goodman, jeden z prvních lídrů swingového big bandu, který se stal široce populárním.  

Otázky a odpovědi

Otázka: Jaký typ hudby je jazz?

Otázka: Jak vznikl jazz?

Otázka: Kdy se jazz stal populárním?

Otázka: Jaké nástroje se běžně používají při hraní jazzu?

Otázka: Odkud jazz pochází?

Otázka: Kdo vynalezl jazz?

Hledání podle dopisu