Kytara

Původ slova

Slovo kytara bylo do angličtiny přejato ze španělského slova guitarra v roce 1600. Ve středověku se v Anglii používalo slovo gitter nebo gittern. Jak guitarra, tak gitter pocházejí z latinského slova cithara. Slovo cithara vzniklo ze staršího řeckého slova kithara. Kithara mohla pocházet z perského slova sehtār^[]. seh znamená "tři" a tār "struna". Existuje také podobný, ale dvoustrunný perský nástroj jménem dotār. do znamená v perštině "dva". Indický nástroj sitár byl pojmenován podle perského slova sehtār. Samotný nástroj sihtar je příbuzný s indickým nástrojem sitár.

Člověk, který hraje na kytaru, se nazývá kytarista. Osoba, která kytary vyrábí nebo opravuje, je loutnista, což pochází ze slova "loutna". Slovo "loutna" pochází z arabského "Al-Uud", strunného nástroje ze Středního východu. Zdá se, že kytara je odvozena od dřívějších nástrojů známých ve starověké střední Asii jako sitara. Nástroje velmi podobné kytaře se objevují na starověkých řezbách a sochách nalezených ve starém íránském hlavním městě Suse. Moderní slovo kytara bylo do angličtiny převzato ze španělského slova guitarra, které vzniklo ze staršího řeckého slova kithara. Možným zdrojem různých názvů hudebních nástrojů, z nichž by kytara mohla být odvozena, se zdá být kombinace dvou indoevropských kořenů^[]: guit-, podobně jako sanskrtské sangeet s významem "hudba", a -tar - široce rozšířený kořen s významem "šňůra" nebo "struna". Slovo kytara pochází z perštiny, kterou převzala iberská arabština. Slovo qitara je arabský název pro různé členy rodiny louten, které předcházely západní kytaře. Slovo guitarra se dostalo do španělštiny, když tyto nástroje přivezli na Pyrenejský poloostrov Maurové po 10. století.

Historie

Nástroje jako kytara existují již nejméně 5000 let. Kytara možná vznikla ze starších nástrojů známých jako sitara ze staré Indie a střední Asie. Nejstarším známým vyobrazením nástroje podobného kytaře je 3300 let stará kamenná rytina chetitského barda. Nejstarším dosud kompletním nástrojem podobným kytaře je "Warwick Gittern" v Britském muzeu. Patřil Alžbětě I. Anglické a pravděpodobně i jejímu otci Jindřichu VIII. předtím, než jí byl darován. Je starý asi 500 let.

Konstrukce moderní kytary má svůj počátek v římské cithaře. Citharu přivezli Římané do Hispánie (Španělsko) kolem roku 40 n. l. V 8. století přivezli Maurové do Španělska čtyřstrunný oud. Zavedení oudu způsobilo změny v konstrukci cithary. V ostatních částech Evropy se všude tam, kde byli Vikingové, stala populární šestistrunná skandinávská lutna (loutna). Do roku 1200 n. l. existovaly dva typy čtyřstrunné "kytary": guitarra morisca (maurská kytara) ze Španělska, která měla zaoblenou zadní stranu, široký hmatník a několik ozvučných otvorů, a guitarra latina (latinská kytara), která se více podobala moderní kytaře s jedním ozvučným otvorem a užším krkem.

Dalším nástrojem podobným kytaře byla španělská vihuela ze 16. století. Měl ladění ve stylu loutny a tělo podobné kytaře. Vihuela byla populární jen krátce. Není známo, zda šlo pouze o konstrukci, která kombinovala prvky oudu a loutny, nebo o přechod od renesančního nástroje k moderní kytaře.

Rodina Vinaccia z italské Neapole byla proslulá výrobou mandolín. Předpokládá se, že vyrobili také nejstarší dodnes existující šestistrunnou kytaru. Existuje kytara, kterou postavil Gaetano Vinaccia (1759 - po 1831) a která je na štítku podepsána a datována rokem 1779. Ačkoli existuje mnoho padělků, které mají data z té doby, odborníci tuto kytaru považují za pravou (skutečnou).

Konstrukci kytary vylepšil (zdokonalil) slavný španělský loutnista Antonio Torres Jurado (1817-1892) a Louis Panormo z Londýna.

Elektrickou kytaru vyrobil George Beauchamp v roce 1936. Beauchamp spoluzaložil společnost Rickenbacher, která vyráběla kytary. Společnost Danelectro však jako první začala vyrábět elektrické kytary pro veřejnost.

Kytarista (asi 1672), Johannes Vermeer

Různé druhy kytar

Dr. Michael Kasha popsal kytaru jako nástroj s "dlouhým, hmatníkovým krkem, plochou dřevěnou rezonanční deskou, žebry a plochou zadní deskou, nejčastěji s prohnutými boky".

Moderní kytary se dělí na čtyři základní typy. Klasická kytara se používá pro klasickou hudbu. Termín akustická kytara se obecně používá pro kytaru používanou pro populární hudbu, i když klasická kytara je také akustický nástroj. Existuje mnoho dalších různých typů akustických kytar z různých částí světa.

Elektrická kytara může být plochá, dutá nebo polodutá (masivní s dutými kapsami na bocích) a zvuk produkuje prostřednictvím snímačů, což jsou magnety s drátovým vinutím, které jsou přišroubovány ke kytaře. Některé kytary kombinují duté akustické tělo se zesíleným zvukem. Basové kytary jsou určeny k vytváření nízkých basových rytmů.

Speciální elektrickou skládací cestovní kytaru nazvanou Foldaxe (krátce vyráběnou firmou Hoyer v roce 1977) vymyslel pro Cheta Atkinse (v Atkinsově knize "Me and My Guitars") vynálezce a kytarista Roger Field, která měla zabudovaný způsob, jak udržet napětí strun a ladění stejné i ve složeném stavu a po rozložení byla připravena ke hře. Atkins svou kytaru několikrát předvedl v americké televizi a také v pořadu The Today Show s Lesem Paulem, který byl jeho hostem.

Kytarová hudba

Kytary se používají v mnoha různých hudebních žánrech, od tradiční, regionální a folkové hudby až po moderní punk, rock, metal nebo pop. Kytary se používají jako rytmické nástroje, hlavní nástroje a někdy i jako obojí.

Kapodastr na kytaře

Capo

Kapodastr je zařízení, které lze umístit na kterýkoli pražec kytary, který neleží na samotném těle. To umožňuje uživateli měnit tóninu, aniž by se měnilo ladění kytarových strun. Existuje více typů kapodastrů, některé se upevňují kolem celého krku kytary a některé se pouze upínají na zadní desku a pražce.

Související stránky

• Kytarista
• Elektrická kytara