Kytara: akustická vs elektrická, stavba, typy a základy hraní

Objevte rozdíly akustické a elektrické kytary, stavbu, typy a základní techniky hraní — průvodce pro začátečníky i pokročilé.

Kytara je strunný nástroj, na který se hraje drnkáním nebo brnkáním na struny. Hlavními částmi kytary jsou tělo, hmatník (krk), hlavice a struny. Kytary se obvykle vyrábějí ze dřeva nebo plastu; u moderních modelů se můžou kombinovat různé materiály (dřevo, lak, kovové součástky, kompozity). Struny bývají z oceli nebo nylonu, popř. obalené kovem (u některých akustik nebo 12strunek).

Struny kytary se rozeznívají prsty a nehty pravé ruky (nebo levé ruky pro leváky) nebo malým trsátkem z tenkého plastu. Tento typ trsátka se nazývá "plectrum" nebo kytarové trsátko. Levá ruka drží krk kytary, zatímco prsty drnkají na struny. Různé polohy prstů na hmatníku vytvářejí různé tóny a kombinací strun a pražců lze hrát melodii, akordy i rytmické vzory.

Stavba kytary

Jednoduchý přehled hlavních částí kytary:

• Tělo: u akustických kytar duté pro zesílení zvuku; u elektrických často plné (solid-body) nebo poloduté. Uvnitř akustiky najdeme ozvučnou desku a výztuhy (bracing), které ovlivňují barvu a hlasitost zvuku.
• Krk a hmatník: slouží k umístění strun a pražců; hmatník bývá z palisandru, javoru nebo jiného dřeva. Délka krku (scale length) ovlivňuje ladění a napětí strun.
• Hlavice a ladicí mechaniky: umožňují ladění strun.
• Pražce: kovové tyčky na hmatníku, které určují přesné polohy pro tóny.
• Kobylka a nultý pražec (nut): přenášejí vibrace strun do těla a určují akci (vzdálenost strun od hmatníku).
• Snímače (u elektrických kytar): magnetické nebo piezoelektrické komponenty, které převádějí vibrace strun na elektrický signál.

Akustická vs elektrická

Všechny tradiční typy kytar mají duté tělo. Díky tomu je zvuk strun hlasitější a dodává kytaře na kvalitě. Tento typ kytary se nazývá "akustická". (Akustický nástroj je takový, který vytváří vlastní dynamiku.)

Od 30. let 20. století se začaly vyrábět a hrát kytary, které využívaly elektřinu a zesilovače k regulaci hlasitosti. Tyto kytary, které se často používají v populární hudbě, se nazývají elektrické kytary. Nemusí mít duté tělo. Je to proto, že k zesílení zvuku nepoužívají akustiku. Elektrické kytary potřebují zesilovač (amp) a často efekty (pedály) pro úpravu barvy zvuku — přidání zkreslení, dozvuku, delaye apod.

Hlavní rozdíly na přehled:

• Zdroj hlasitosti: Akustika používá dutinu a ozvučnou desku; elektrika využívá snímače a zesilovač.
• Tvrdost strun a akce: Elektrické kytary mívají nižší akci a tenčí struny, což ulehčuje stlačení a techniku; akustiky často vyžadují pevnější prsty.
• Barva zvuku: Akustika má přirozený, často „dřevitý“ zvuk; elektrika nabízí široké spektrum zvuků díky snímačům a efektům.

Typy kytar

Existuje mnoho různých typů kytar, které se dělí podle způsobu výroby a typu hudby, pro kterou se používají. Níže jsou nejčastější kategorie:

• Klasická kytara (classical): nylonové struny, širší hmatník, ideální pro klasiku a flamenco.
• Steel-string akustická: ocelové struny, jasnější a hlasitější zvuk, vhodná pro folk, pop a country.
• Elektro-akustická: akustika s vestavěným snímačem (pickupem) a předzesilovačem pro přímé zapojení do PA nebo zesilovače.
• Elektrická (solid-body, hollow, semi-hollow): různé konstrukce pro rozdílný tón; solid-body pro rock/metal, semi-hollow a hollow pro jazz a blues.
• Baskytara: obvykle 4 (ale i 5–6) strun, určená pro basovou linku v kapele.
• 12strunná kytara: dvojice strun pro bohatší, chiming zvuk; často se používá v folku a rocku.
• Speciální typy: cestovní kytary, kyta­ry s rozšířeným rozsahem (7–8 strun pro metal), dobro/resonator pro blues, archtop pro jazz apod.

Většina kytar má šest strun, ale existují i kytary se čtyřmi, sedmi, osmi, deseti nebo dvanácti strunami. Díky většímu počtu strun je zvuk nástroje plnější. Na krku kytary jsou tyče nebo značky zvané pražce. Pražce pomáhají kytaristovi poznat, kam má položit prsty, aby při hře dosáhl správné výšky tónu.

Počet strun a ladění

Nejběžnější ladění u šestistrunné kytary je od nejtlustší struny k nejtenčí: E–A–D–G–B–E (standard). Existují i alternativní ladění (drop D, open D, open G apod.), která usnadňují určité akordy nebo techniky. U 12strunak jsou jednotlivé struny párovány (některé v oktávách), což vytváří bohatší zvuk.

Základy hraní a techniky

Základní oblasti, které by měl začátečník znát:

• Držení nástroje: správný postoj vsedě i vestoje (použití řemenu), u klasické kytary časté je opěra nohy.
• Držení trsátka: pevně, ale pružně; malý úhel vůči strunám zlepší kontrolu.
• Frekvence cvičení: krátká, pravidelná cvičení denně (např. 20–30 minut) jsou efektivnější než dlouhé a nepravidelné.
• Akordy a baré: naučte se otevřené akordy (C, G, D, A, E, Em, Am) a postupně baré akordy pro větší variabilitu.
• Prstoklady a techniky pravé ruky: strumming (rytmy), fingerpicking (prstová technika), hybrid picking, palm muting, vibrato, bending u elektriky.
• Škály: major, minor a pentatonické škály jsou základem pro melodii a improvizaci.

Údržba a příslušenství

Správná péče prodlužuje životnost nástroje a zlepšuje zvuk:

• Pravidelné ladění (ladítko/tradiční ladicí knoflíky).
• Výměna strun podle intenzity hraní; u elektriky častěji méně, u akustiky a klasiky podle opotřebení a koroze.
• Čištění hmatníku a těla, kontrola akce a intonace; u akustiky udržovat vhodnou vlhkost (humidor nebo zvlhčovač do pouzdra).
• Nástroje a doplňky: plectrum, kapodastr (capo), ladička, popruh, pouzdro nebo gigbag, kabely a zesilovač pro elektriky, pedály efektů.
• Profesionální seřízení (setup) u kytaráře/luthiera zajistí optimální výšku strun, nastavení krku (truss rod) a správnou intonaci.

Doporučení pro začátečníky

• Pro úplné začátečníky je často doporučována klasická kytara s nylonovými strunami (jemnější na prsty). Pokud chcete hrát pop/rock a preferujete měkčí stisk, elektrická kytara s nízkou akcí může být pohodlnější.
• Naučte se základní akordy a jednoduché písně – to udrží motivaci. Postupně přidávejte techniky (prstoklady, škály).
• Používejte ladičku a metronom; rytmus a intonační přesnost jsou klíčové.
• Vyhledejte učitele nebo online lekce, sledujte videa a cvičební plány. Pravidelnost je důležitější než délka jedné lekce.

Kytara je velmi všestranný nástroj, použitelný v nejrůznějších žánrech od klasické hudby po rockovou. Většina skladeb populární hudby, které vznikly od 50. let 20. století, je napsána s kytarou. S trpělivostí a pravidelným cvičením může hráč dosáhnout rychlého pokroku a objevit vlastní zvuk i hudební styl.

Historie

Nástroje jako kytara existují již nejméně 5000 let. Kytara možná vznikla ze starších nástrojů známých jako sitara ze staré Indie a střední Asie. Nejstarším známým vyobrazením nástroje podobného kytaře je 3300 let stará kamenná rytina chetitského barda. Nejstarším dosud kompletním nástrojem podobným kytaře je "Warwick Gittern" v Britském muzeu. Patřil Alžbětě I. Anglické a pravděpodobně i jejímu otci Jindřichu VIII. předtím, než jí byl darován. Je starý asi 500 let.

Konstrukce moderní kytary má svůj počátek v římské cithaře. Citharu přivezli Římané do Hispánie (Španělsko) kolem roku 40 n. l. V 8. století přivezli Maurové do Španělska čtyřstrunný oud. Zavedení oudu způsobilo změny v konstrukci cithary. V ostatních částech Evropy se všude tam, kde byli Vikingové, stala populární šestistrunná skandinávská lutna (loutna). Do roku 1200 n. l. existovaly dva typy čtyřstrunné "kytary": guitarra morisca (maurská kytara) ze Španělska, která měla zaoblenou zadní stranu, široký hmatník a několik ozvučných otvorů, a guitarra latina (latinská kytara), která se více podobala moderní kytaře s jedním ozvučným otvorem a užším krkem.

Dalším nástrojem podobným kytaře byla španělská vihuela ze 16. století. Měl ladění ve stylu loutny a tělo podobné kytaře. Vihuela byla populární jen krátce. Není známo, zda šlo pouze o konstrukci, která kombinovala prvky oudu a loutny, nebo o přechod od renesančního nástroje k moderní kytaře.

Rodina Vinaccia z italské Neapole byla proslulá výrobou mandolín. Předpokládá se, že vyrobili také nejstarší dodnes existující šestistrunnou kytaru. Existuje kytara, kterou postavil Gaetano Vinaccia (1759 - po 1831) a která je na štítku podepsána a datována rokem 1779. Ačkoli existuje mnoho padělků, které mají data z té doby, odborníci tuto kytaru považují za pravou (skutečnou).

Konstrukci kytary vylepšil (zdokonalil) slavný španělský loutnista Antonio Torres Jurado (1817-1892) a Louis Panormo z Londýna.

Elektrickou kytaru vyrobil George Beauchamp v roce 1936. Beauchamp spoluzaložil společnost Rickenbacher, která vyráběla kytary. Společnost Danelectro však jako první začala vyrábět elektrické kytary pro veřejnost.

Kytarista (asi 1672), Johannes Vermeer

Kytarová hudba

Kytary se používají v mnoha různých hudebních žánrech, od tradiční, regionální a folkové hudby až po moderní punk, rock, metal nebo pop. Kytary se používají jako rytmické nástroje, hlavní nástroje a někdy i jako obojí.

Kapodastr na kytaře

Otázky a odpovědi

Otázka: Jaké jsou hlavní části kytary?

Otázka: Z jakých materiálů se kytary obvykle vyrábějí?

Otázka: Jak se na kytaru hraje?

Otázka: Proč byly kytary v historii tak oblíbené?

Otázka: Jaké druhy hudby lze na kytaru hrát?

Otázka: Mají všechny tradiční typy kytar duté tělo?

Otázka: Jak se liší elektrické kytary od akustických?

Otázka: Kolik strun má většina standardních kytar obvykle ?

Hledání podle dopisu