Jindřich VIII.

Raný život

Jindřich se narodil 28. června 1491 v paláci Greenwich a byl synem anglického krále Jindřicha VII. a Alžběty z Yorku. Byl jedním z jejich sedmi dětí. Čtyři z nich přežily dětství - Artuš, princ z Walesu, Markéta, Jindřich a Marie.

Měl vlastní služebnictvo a minstrely, včetně blázna jménem John Goose. Měl dokonce i bičíka, který za Jindřicha pykal, když udělal něco špatného. Princ Jindřich měl rád hudbu a byl v ní velmi dobrý. Ve svých deseti letech uměl hrát na mnoho nástrojů, včetně flétny, harfy, violy a bubnů. Jindřich byl ve svém raném věku učenec, jazykovědec, hudebník a sportovec. Uměl plynně mluvit latinsky, francouzsky a španělsky. Měl ty nejlepší učitele a musel se také naučit rytířskému klání, lukostřelbě, lovu a dalším vojenským uměním. Jindřich byl velmi zbožný.

Jindřichův starší bratr Artuš byl následníkem trůnu. To znamená, že by se po smrti Jindřicha VII. stal králem. Artuš se oženil se španělskou princeznou Kateřinou Aragonskou (španělsky se jmenovala Catalina de Aragon). Princ Artuš zemřel o několik měsíců později. Bylo mu 15 let a Jindřichovi 10 let. Po smrti svého bratra se Jindřich stal následníkem trůnu.

Dokud byl jeho otec naživu, byl bedlivě sledován, protože král se obával o bezpečnost svého jediného zbývajícího mužského dědice. Jindřich mohl vycházet pouze soukromými dveřmi a pak ho hlídali speciálně určení lidé. Nikdo s Jindřichem nesměl mluvit. Většinu času trávil ve svém pokoji, do kterého se dalo vstoupit pouze přes otcovu ložnici. Jindřich nikdy nepromluvil na veřejnosti, pokud nešlo o odpověď na otcovu otázku. Při veřejných příležitostech držel svou nadšenou osobnost pod kontrolou, protože se obával otcova temperamentu. Otec mu poskytl jen malou přípravu na jeho budoucí roli krále a v prvních letech své vlády se do značné míry spoléhal na své rádce. V roce 1509 zemřel na tuberkulózu i Jindřich VII. a králem se stal jeho syn Jindřich VIII. Bylo mu 17 let.

Vláda

Raná léta

Tři měsíce poté, co se stal králem, se Jindřich oženil s Kateřinou Aragonskou. Snažili se mít děti, protože Jindřich chtěl mít syna, který by se mohl stát příštím králem. V roce 1511 se jí narodil syn, kterého pojmenovali Jindřich, ale ten po sedmi týdnech zemřel. Později porodila dívku, budoucí královnu Marii I. Všechny její další děti se narodily mrtvé (zemřely před narozením). Jednoho syna (Jindřicha Fitzroye) však měl prostřednictvím ženy, s níž nebyl ženatý. Tento syn se nemohl stát králem.

Jindřich nechal brzy popravit dva otcovy rádce. Nebyli oblíbení a Jindřich tvrdil, že kradli z peněz, o které se starali. Po zbytek své vlády Jindřich často popravoval každého, kdo se mu nelíbil. Od roku 1514 se důležitým Jindřichovým rádcem stal Thomas Wolsey. Wolsey pomohl Jindřichovi změnit vládu tak, aby král získal větší moc. Wolsey se později stal kardinálem, což z něj učinilo důležitou postavu v církvi.

Jindřich se zpočátku chtěl s francouzským králem spřátelit. Brzy se však spojil se Španělskem, papežem a Svatou říší římskou, aby oslabil Francii. Snil o tom, že ve Francii získá další země. Výsledky byly smíšené: Anglie v roce 1513 vyhrála některé bitvy proti Francii. Spojenectví oslabilo moc Francie nad papežem. Skotsko v roce 1514 napadlo Anglii, ale v bitvě u Floddenů těžce prohrálo. Jindřich však utratil mnoho peněz a nezískal mnoho půdy.

V roce 1520 se v Calais (v té době bylo město spíše součástí Anglie než Francie) konala událost nazvaná "Pole zlatého sukna". Konala se na oslavu míru mezi Francií a Anglií, které byly již dlouho ve válečném stavu. Utratilo se na ni spoustu peněz. Lidé si dva a půl týdne užívali hudby, tance, jídla, vína a kultury. Jindřich slavně zápasil s francouzským králem Františkem I. a prohrál. Přesto Anglie a Francie brzy opět bojovaly. Poté, co v roce 1525 podepsaly smlouvu, bojů ubylo.

Split s Římem

Nejdůležitější událostí, která se v Anglii stala v době, kdy byl Jindřich králem, byla změna náboženství v zemi. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by to Jindřich chtěl udělat. Po osmi letech Jindřichovy vlády začala v Německu protestantská reformace. Do té doby byla celá západní Evropa součástí římskokatolické církve. Když začala reformace, některé země se od římskokatolické církve odtrhly a vytvořily protestantské církve. Jindřich byl zpočátku proti. Reformace se do Anglie hned nerozšířila. Ve 30. letech 15. století však v Anglii existovalo mnoho vlivných lidí, kterým se myšlenka reformace líbila.

Jindřich si zoufale přál mít syna. V roce 1527 se chtěl Jindřich rozvést s Kateřinou a oženit se s Annou Boleynovou. Římskokatolická církev mu však zakázala rozvod, aniž by požádal papeže. Jindřich papeže požádal, ale ten to nechtěl udělat. Papež řekl, že je to v rozporu s učením církve. Jindřich obvinil Wolseyho, že nedokázal změnit papežův názor. Vyhodil Wolseyho a nechal ho postavit před soud, ačkoli Wolsey zemřel dříve, než k tomu mohlo dojít. Poté se jeho hlavním rádcem stal Thomas More. More se však postavil proti rozvodu, a tak ho o několik let později nahradil Thomas Cromwell. Jindřich si také vybral muže jménem Thomas Cranmer za arcibiskupa v Canterbury. Jindřich věděl, že Cranmer udělá, co chce, a Cranmer souhlasil s tím, že se Jindřich může s Kateřinou rozvést. Papež to nevěděl, a tak nechal Cranmera stát se arcibiskupem.

Mocný panovník by mohl papeže přimět ke změně názoru, ale nejmocnější panovníci by se proti rozvodu postavili. Kateřininým synovcem byl Karel V., císař Svaté říše římské, a Kateřina pocházela ze Španělska, největší katolické země. V roce 1534 pokusy o dosažení dohody o rozvodu ztroskotaly.

Jindřich požádal parlament o přijetí zákona o svrchovanosti, který znamenal, že hlavou církve v Anglii je král, nikoli papež. Tím vznikla nová anglikánská církev. Papež byl tak rozzloben, že Jindřicha exkomunikoval, což znamenalo, že byl Jindřich vyhozen z církve. Jindřich pak přinutil všechny kněze a biskupy, aby ho přijali jako nového vůdce. Každý, kdo odmítl, byl potrestán. Mezi zabitými byli i Thomas More a jeho starý učitel John Fisher.

Jindřich nebyl pravý protestant. Chtěl, aby se anglikánská církev podobala římskokatolické církvi, ale aby byla pod jeho kontrolou. Někteří protestanti byli dokonce popraveni, včetně Anny Askewové. Jindřich se však snadno nechal vést lidmi, jako byli Thomas Crownell, Thomas Cranmer a Anne Bolyenová, kteří tajně chtěli, aby se země stala protestantskou. Teprve za vlády Eduarda VI. a Alžběty I. se anglická církev stala plně protestantskou.

Jindřich a Cromwell se domnívali, že kláštery, v nichž žili římskokatoličtí mniši a jeptišky, mají více peněz a půdy, než mniši a jeptišky potřebují. Jindřich přinutil mnichy a jeptišky, aby se z klášterů vystěhovali. Jindřich pak jejich peníze a půdu rozdal mužům, kteří ho podporovali. Většina mužů, kteří dostali peníze a půdu ze zrušených klášterů, byli protestanti. Tato událost se nazývala zrušení klášterů.

Pozdější sňatky

Po rozvodu s Kateřinou Aragonskou se Jindřich VIII. oženil s Annou Boleynovou, která byla mladší než Kateřina a stále mohla mít děti. Když se Anně stejně jako Kateřině narodila pouze dcera a žádní synové, Jindřich ji obvinil ze zrady a nechal ji sťít francouzským šermířem. Poté si začal hledat jinou manželku. Jindřichův nejvěrnější úředník Thomas Cromwell mu pomohl najít způsob, jak se Anny zbavit, a to tak, že našel lidi, kteří tvrdili, že byla milenkou několika jiných mužů. Anna byla postavena před soud, který ji shledal vinnou, a byla popravena useknutím hlavy.

Jindřichovou třetí manželkou byla Jane Seymourová. Brzy se jí narodil syn Edward. Ačkoli to Jindřicha velmi potěšilo, o několik dní později Jane zemřela. Jindřich ji velmi miloval a smutek z její smrti nikdy nepřekonal. O všechno ztratil zájem a ještě se zvětšil. Rozzlobil se na Thomase Cromwella, když mu Cromwell navrhl, aby se po Janině smrti znovu oženil.

Po chvíli si to Henry rozmyslel. Protože měl stále jen jednoho syna, uvědomil si, že by bylo dobré se znovu oženit, a souhlasil se sňatkem s německou princeznou Annou Klevskou. Když Anna přijela, Jindřichovi se nezdála tak krásná, jak vypadala na obrázcích, které viděl, a nebyl s ní spokojen. Anna byla také nešťastná a souhlasila s tím, že se s Jindřichem rozvede již po několika měsících. Sňatek pomáhal zařídit Cromwell. Jindřich se na Cromwella rozhněval a nechal ho popravit.

Jindřich si mezitím u dvora všiml mladé dámy jménem Kateřina Howardová a usoudil, že by z ní mohla být dobrá manželka. Kateřina Howardová byla sestřenicí Jindřichovy druhé manželky Anny Boleynové. Jindřich a Kateřina se vzali v roce 1540, ale Kateřina byla mnohem mladší než Jindřich a brzy ji přestal bavit a začala flirtovat s jinými muži. Poté, co byli manželé něco málo přes rok, Jindřich zjistil, že Kateřina měla poměr s někým jiným. Byla shledána vinnou z velezrady a popravena, stejně jako o několik let dříve Anna Boleynová.

Jindřichova šestá a poslední manželka se jmenovala Kateřina Parrová. Byla to třicetiletá žena, která byla již dvakrát vdaná. Její první dva manželé byli mnohem starší než ona a oba zemřeli. Jindřich se domníval, že bude rozumnější a věrnější než jeho ostatní manželky, a ukázalo se, že měl pravdu. Kateřina Parrová zůstala za Jindřicha provdána více než tři roky až do jeho smrti, ale neměli spolu žádné děti.

Po rozvodu s Kateřinou Aragonskou začal Jindřich trpět mnoha různými neduhy, zdraví se mu už nikdy nevrátilo. Zemřel 28. ledna 1547 ve věku 55 let a byl pohřben na hradě Windsor. Jindřich byl otcem dvou královen a jednoho krále. Byli to Marie I. Anglická, Alžběta I. Anglická a Eduard VI. Žádný z nich neměl vlastní děti.

V roce 1536 byl za Jindřichovy vlády přijat zákon o unii, který měl dlouhodobý vliv na Wales jako národ. Zákon o unii znamenal, že Velšané byli nuceni mluvit anglicky a do angličtiny se překládaly například dopravní značky. Královská rodina, která sídlila v Londýně, nyní oficiálně řídila Wales. Zákon však také znamenal, že velšští občané získali stejná zákonná práva jako Angličané, takže tento nový zákon měl i pozitivní stránku.

Osobnost

Henry se na svých portrétech často rád nechával zachytit s jídlem nebo domácími zvířaty. Měl mnoho domácích mazlíčků. Henry byl často viděn se svým psem. Vlastnil bílého mopse a velmi dobře si uvědomoval, jak moc ho jeho pes reprezentuje jako bohatého muže.

Jindřich VIII. trávil hodně času v nádherné budově jménem Hampton Court Palace, která patřila jeho příteli, kardinálu Thomasi Wolseymu. Poté, co se Jindřich s Wolseym nepohodl, získal palác pro sebe. Palác značně rozšířil a vybudoval v něm například tenisové kurty a rytířské dvorce.

Ancestry