Marie I. (18. února 1516 – 17. listopadu 1558), známá také jako Marie Tudorovna, byla od 19. července 1553 až do své smrti anglickou a irskou královnou. Byla nejstarší dcerou Jindřicha VIII. a jediným dítětem Kateřiny Aragonské, které přežilo dětství. Narodila se do doby náboženských a dynastických otřesů: po svatbě svého otce s Annou Boleyn byla prohlášena za nemanželské dítě a krátce zbavena postavení v nástupnické linii, než ji později opět zčásti obnovil zákon o následnictví.

Vláda a nástup na trůn

Marie nastoupila na anglický trůn poté, co byl poražen pokus o dosazení Lady Jane Grey a po smrti svého nevlastního bratra Eduarda VI., který vládl krátce a během jehož vlády došlo k výraznému posunu ke protestantské církvi. Korunována byla 1553 a stala se čtvrtou korunovanou panovnicí z dynastie Tudorovců. Její nástup byl provázen jak nadšením částí konzervativních katolíků, tak obavami těch, kteří se obávali obnovy vlivu papeže a možného sblížení s katolickými mocnostmi Evropy.

Náboženská politika

Marie se snažila obnovit v Anglii autoritu papeže a Anglie se krátce vrátila k římskokatolickému vyznání. V roce 1554 bylo provedeno obnovení spojení s Římem a byly znovu zavedeny některé starší katolické obřady. Politika obnovy však narážela na skutečnost, že během reformace byly církevní majetky rozprodány a mnoho duchovních a vysoce postavených osobností přijalo protestantismus — proto se plné navrácení stavu před reformací ukázalo jako obtížné.

Pronásledování a „Krvavá Marie“

Během Marieina panování byly znovu uplatněny zákony proti kacířství a několik prominentních protestantských kazatelů a vůdců bylo odsouzeno k smrti upálením. Podle protestantských kronik, zejména slavné Knihy mučedníků Johna Foxe, bylo na hranici upáleno téměř 300 lidí; toto číslo a způsob jeho podání výrazně přispěly k přezdívce "Krvavá Marie". Je však důležité poznamenat, že dokumentace i motivy trestání byly politicky a nábožensky zatížené: popravám předcházely soudní procesy a obnovování starých trestních zákonů a odpovědnost za represe nesla celá vláda, nikoli pouze osobně královna.

Manželství, vnitropolitické nepokoje a zahraniční politika

V červenci 1554 se Marie provdala za španělského následníka trůnu Filipa (později Filipa II.), což mělo posílit katolické spojení, ale vyvolalo obavy z nadvlády Španělska a vedlo k vnitropolitickému odporu. Roku 1554 propuklo Wyattovo povstání, které částečně reagovalo na manželství a strach z cizí dominance; povstání bylo potlačeno a mnoho účastníků potrestáno.

Ve vztahu k zahraničí byla Marie spojena s Habsburky; její vláda však byla poznamenána vojenskými neúspěchy, především ztrátou pevnosti a poslední anglické državy na kontinentě — Calais — v lednu 1558, což bylo pro Anglii velké politické a symbolické zklamání.

Smrt a odkaz

Marie zemřela 17. listopadu 1558 ve věku 42 let. Příčina smrti není zcela jednoznačná; historici zmiňují možné komplikace po několika onemocněních, včetně infekce nebo nádorového onemocnění. Po její smrti nastoupila na trůn Alžběta I., která obnovila protestantskou orientaci státu a zrušila většinu Mariiných katolických reforem.

Hodnocení

Marie I. zůstává historicky kontroverzní osobností. Zatímco anglické protestantské prameny 16. a 17. století zdůrazňovaly její krutost a daly jí přezdívku „Krvavá Marie“, moderní výzkum klade větší důraz na kontext — snahu obnovit starý církevní řád, politické tlaky, neúspěchy ve vnitřní i zahraniční politice a omezené možnosti prosadit rozsáhlou církevní restauraci, když mnoho zájmů získalo majetek během reformace. Dnes je její vláda posuzována vyváženěji: jako období pokusu o návrat k tradici, ale také jako doba náboženských konfliktů, která výrazně ovlivnila další vývoj Anglie.