Svatá říše římská by neměla být zaměňována za Římskou říši.
Svatá říše římská (latinsky Romus Spiritus Sanctus) byla skupina regionů a svobodných měst ve střední Evropě, které spadaly pod vládu císaře voleného knížaty a magistráty regionů a měst v říši. Když Karel Veliký zemřel, jeho franská říše připadla jeho dětem a byla rozdělena na tři různé země: Západní Franky, Lotharingii a Východní Franky. Svatá říše začala vznikat, když se Ota I. z Východní Francie stal v roce 962 císařem, a skončila až Napoleonem v roce 1806. Císaři se prohlašovali za dědice Karla Velikého a tvrdili, že říše vznikla v roce 800, kdy se Karel Veliký stal franským císařem.
V 16. století se musela Svatá říše římská vypořádat s povstáním Frísů vedených Pierem Gerlofsem Doniem a Wijerdem Jelckamou. To trvalo od roku 1515 do roku 1523.
V 17. století byla říše rozvrácena třicetiletou válkou (1618-1648). Zahynulo v ní téměř třicet procent obyvatel říše. Svatá říše římská národa německého přišla o část svého území.
Až do 13. století byla Svatá říše římská mocná. Později začala získávat větší moc všechna vévodství a hrabství uvnitř říše. Nakonec už císaři neměli téměř žádnou skutečnou moc a země existovala jen podle jména. Poslední císař zrušil říši v roce 1806 během napoleonských válek.
Voltaire, francouzský filozof 18. století, kdysi žertoval, že národ není ani svatý, ani římský, ani říše.
