Třicetiletá válka

Počátky války

Třicetiletá válka začala z několika důvodů.

Nejprve byl Karlem V. urychleně podepsán Augsburský mír (1555), který se shodoval se Speyerským sněmem z roku 1526 a zastavil boje mezi luterány a katolíky v Německu.

Augsburský mír říká, že:

• Německá knížata (bylo jich 225) si mohla zvolit náboženství (luteránské nebo katolické) ve svých zemích (říkalo se tomu cuius regio eius religio).
• Luteráni, kteří žili ve státě pod kontrolou biskupa, tzv. církevním státě, mohli zůstat luterány.
• Luteráni si mohli ponechat půdu, kterou po Pasovském míru (1552) odebrali katolické církvi.
• Biskupové katolické církve, kteří přešli k luteránství, museli vrátit své pozemky (princip zvaný reservatum ecclesiasticum).
• Lidé, kteří žili ve státě, který si zvolil luteránství nebo katolicismus, nesměli změnit své náboženství.

Mír na chvíli ukončil násilí. Neodstranil však skutečný důvod, proč luteráni a katolíci bojovali. Obě strany tvrdily, že to znamená něco jiného. Luteráni tvrdili, že jde pouze o dohodu, která bude trvat krátce. Do Německa rychle přišel kalvinismus. Kalvinismus byl třetí křesťanskou skupinou v Německu, ale nebyl součástí augsburského míru.

Za druhé: mocné evropské země v 17. století se často neshodly v otázkách politiky nebo ekonomiky. Španělsko chtělo získat půdu v některých německých zemích, protože Němci vlastnili část španělského Nizozemí. Nizozemci bojovali proti Španělům, aby získali nezávislost. Získali ji v několika válkách, které skončily v roce 1609.

• Francie se obávala dvou habsburských států na obou stranách Francie (Španělska a Svaté říše římské). Francie chtěla slabým německým státům ukázat svou moc.
• Švédsko a Dánsko chtěly ovládnout německé státy na severu u Baltského moře.

Za třetí: Svatá říše římská byla rozpadlou skupinou národů. V říši byly národy jako rakouský rod Habsburků, Bavorsko, kurfiřtství Sasko, markrabství Braniborsko, kurfiřtství Falc, Hesensko, arcibiskupství Trevír a Württembersko a další malé národy a města. Pouze Rakousko bylo schopno fungovat samostatně. Země často uzavíraly spojenectví s jinými místy, kde vládli jejich příbuzní.

Za čtvrté, náboženské skupiny se ve druhé polovině 16. století neshodly. Augsburský mír nefungoval, protože někteří biskupové se nevzdali svých biskupství, a katoličtí panovníci ve Španělsku a východní Evropě chtěli posílit katolicismus v regionu. To vyvolávalo boje mezi jednotlivými skupinami. Katolíci donutili mnoho protestantů opustit své domovské země. Na některých místech dostali protestanti povolení k bohoslužbám. Tyto neshody byly příčinou násilí.

Za páté, císař Svaté říše římské Matyáš zemřel v roce 1619, aniž by po sobě zplodil děti. Byl katolík. Jeho země připadly jeho bratranci Ferdinandovi Štýrskému. Ferdinand byl Matyášův nejbližší mužský příbuzný. Stal se Ferdinandem II., císařem Svaté říše římské. Ferdinand získal vzdělání u jezuitů a byl katolík. Chtěl, aby se katolicismus stal opět jediným náboženstvím. To ho v husitských Čechách učinilo nepopulárním. Ti Ferdinanda odmítli a zahájili třicetiletou válku. Válku lze rozdělit do čtyř hlavních fází: české povstání, dánská intervence, švédská intervence a francouzská intervence.

Ferdinand I., císař Svaté říše římské a český král. Podnítil Tridentský koncil, aby německým a českým katolíkům povolil přijímání pod obojí způsobou.


Rudolf II


Ferdinand II., císař Svaté říše římské a český král. Jeho pevný katolicismus byl hlavní příčinou války.


Fridrich V., kurfiřt falcký, českým králem v roce 1634, dva roky po své smrti. Fridrich je nazýván "zimním králem" Čech, protože v roce 1620 vládl necelé tři měsíce. K moci ho dosadila vzbouřená frakce.

Česká vzpoura

Doba: 1618-1625

Císař Matyáš, který neměl děti, zemřel a trůn připadl Ferdinandovi II. Někteří čeští protestantští představitelé se domnívali, že ztratí náboženská práva, která jim udělil císař Rudolf II. Více se jim zamlouval protestant Fridrich V., falcký kurfiřt (nástupce Fridricha IV.). Fridrich V. byl tvůrcem Ligy evangelické unie). Ostatní protestanti podporovali názor katolíků.

V roce 1617 byl tedy Ferdinand českými stavy zvolen korunním princem a po Matyášově smrti automaticky dalším českým králem. Zvolený král pak v květnu 1618 vyslal na Hradčany v Praze jako své zástupce dva katolické radní (Viléma Hrabiše Slavatu a Jaroslava Borzitu hraběte von Martinicz). Ferdinand chtěl, aby po dobu jeho nepřítomnosti řídili vládu. Náhle je čeští husité zajali, postavili před zinscenovaný soud a vyhodili z okna paláce, které bylo 20 stop nad zemí (tomu se říká defenestrace, přesněji: defenestrace Prahy). Pozoruhodné je, že přežili a nic se jim nestalo. Katolíci tvrdili, že se jim zjevili andělé a odnesli je do bezpečí, zatímco protestanti tvrdili, že dopadli do hromady hnoje, což jim zachránilo život.