Staří Řekové osídlili Neapol v 6. století př. n. l. Řeků zde bylo tolik, že ji Římané nazvali Magna Graecia, což znamená "Velké Řecko". Později Římané dobyli jižní Itálii a obsadili Neapol. Když Římská říše padla pod nájezdy útočníků ze západu, Neapol se dostala pod vládu Byzantské říše, řecky mluvící Východořímské říše.
Neapol se později osamostatnila, ale ve středověku byla spojena se Sicilským královstvím. Do roku 1500 mu vládla Aragonie, což bylo království ve východním Španělsku. Později se Neapol stala součástí Španělska, když se Aragonsko a další království ve Španělsku zvané Kastilie spojily v jednu zemi. Neapol byla součástí tohoto Španělského království až do roku 1714, kdy ji ve válce o španělské dědictví získalo Rakouské císařství.
V 19. století bylo hlavním městem Království obojí Sicílie. V roce 1861 Neapol dobylo Savojské vévodství neboli Sardinsko-piedmontské království. Z tohoto království se stalo Italské království. Neapol byla těžce bombardována, když Itálie bojovala ve druhé světové válce a britská/americká vojska se ji snažila dobýt.
Neapol je dnes hlavním městem Kampánie a největším městem jižní Itálie.