Ragtime: synkopický americký žánr a Scott Joplin — historie a vliv
Ragtime: synkopický americký žánr a Scott Joplin — historie a vliv. Objevte vznik, Maple Leaf Rag, vliv na jazz, klasiku a filmové oživení.
Ragtime (někdy psáno i rag‑time) je hudební žánr, který dosáhl největší popularity přibližně v letech 1897–1918. Jeho nejvýraznějším rysem je synkopický neboli „trhaný“ rytmus: typicky klavírní pravá ruka hraje melodii se silnou synkopou proti pravidelnému, pochodu podobnému doprovodu v levé ruce. Ragtime vznikl převážně jako taneční a zábavná hudba v afroamerických komunitách — ve čtvrtích s červenými lucernami a v salónech amerických měst, jako je St. Louis a New Orleans, a teprve později se rozšířil prostřednictvím vydávaného notového materiálu pro klavír (viz čtvrti s červenými lucernami).
Hudební rysy a forma
Ragtime je v mnoha ohledech modifikací pochodu, jehož pravidelný basový puls doplňují polyrytmy a synkopy typické pro africkou hudbu. Typická ragtimová skladba má formální podobu složenou ze „strainů“ (označovaných písmeny), často AABBACCDD nebo podobné variace; jednotlivé části jsou obvykle osmi- nebo šesnáctitaktové. V levé ruce se standardně objevuje střídavý bas a akordy („oom‑pah“), zatímco pravá ruka vytváří synkopované melodické linky. Ragtimy se často zapisovaly pro klavír, ale existovaly i orchestrální či banjové úpravy; tempo bývá živé, taneční, většinou ve 2/4 nebo 4/4 taktu.
Scott Joplin a vrchol ragtimu
Skladatel ragtimu Scott Joplin se proslavil vydáním své skladby Maple Leaf Rag v roce 1899; tato skladba se stala vzorem a učebnicí pro další ragtimové skladatele a po mnoho let silně ovlivňovala melodické linky, harmonické postupy i metrické vzorce následujících autorů. Joplin — původem z Texasu — psal také operu Treemonisha a usiloval o to, aby ragtime získal vážnější kulturní status. Vedle něj vznikla řada významných autorů ragtimu, jako byli James Scott nebo Joseph Lamb, kteří rozvíjeli styl a formu dál.
Sociální a technologický kontext
Ragtime se šířil hlavně v podobě prodávaných notových vydání a rolí pro pianola (player piano). Komerční tisk not a mechanické přehrávací stroje sehrály klíčovou roli v popularizaci žánru po celé zemi. Ragtime byl také součástí varieté, vaudevillu a tanečních salonů; některé taneční formy, jako cakewalk, se s ragtimem prolínaly.
Pokles, oživení a vliv
Po roce 1917 se do popředí dostal jazz, který kladl větší důraz na improvizaci a rytmickou variabilitu, takže ragtime jako dominantní populární styl postupně upadal. Přesto se ragtime vracel do povědomí posluchačů několikrát. Už začátkem 40. let 20. století zařazovala řada jazzových kapel ragtimy do repertoáru a nahrávala je na 78 otáčkové desky. V 50. letech došlo k dalšímu oživení — vycházely reedice historických záznamů i nové kompozice v ragtimovém duchu.
V roce 1971 vydal Joshua Rifkin nahrávku kompilace skladeb Scotta Joplina, která přinesla výraznou pozornost a byla nominována na cenu Grammy. Film The Sting z roku 1973 pak uvedl Joplinovy melodie do širšího povědomí – aranžmá autorů, kteří tematiku přizpůsobili filmovému soundtracku, vrátilo hitparádám skladbu The Entertainer (původně z roku 1902), která se v roce 1974 dostala mezi nejpopulárnější nahrávky.
Kulturní význam a vliv na jiné slohy
Ragtime (často s Joplinovým dílem v čele) byl někdy uváděn jako americký ekvivalent evropských hudebních forem, jako byly Mozartovy menuety, Chopinovy mazurky nebo Brahmsovy valčíky — tedy jako styl, který kombinuje popularitu s uměleckou hodnotou. Ragtime ovlivnil i některé klasické skladatele včetně Erika Satieho, Claude Debussyho a Igora Stravinského, kteří vnímali synkopu a nové rytmické vzorce jako inspiraci. Ragtime byl také součástí tanečních stylů Vernona a Irene Castleových a přispěl k vývoji anglických společenských tanců, foxtrotu a quickstepu.
Dnešní odkazy a přežití
Dnes se ragtime interpretuje jak v historických rekonstrukcích, tak v nových kompozicích inspirovaných jeho idiomem. Existují festivaly a soutěže zaměřené na ragtimové klavírní hraní, vznikají moderní aranže pro komorní soubory i velké orchestry a ragtimová estetika žije dál v různých podobách jazzu a populární hudby. Díky komponovanému charakteru ragtimu (na rozdíl od silně improvizovaného jazzu) zůstává velká část repertoáru přesně zapisována a dostupná pro studium i veřejné provádění.
Ragtime tak zůstává důležitou součástí americké hudební historie: spojuje africko‑americké rytmické tradice s evropskou formou pochodu a prostřednictvím notového tisku a nahrávek ovlivnil další generace hudebníků napříč žánry.
Obálka druhého vydání knihy "Maple Leaf Rag". Jedná se o jeden z nejznámějších hadrů.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to ragtime?
A: Ragtime (nebo rag-time) je hudební žánr, který se těšil největší popularitě v letech 1897-1918. Má synkopický neboli "ragged" rytmus a vznikl jako taneční hudba ve čtvrtích s červenými lucernami v amerických městech, jako je St. Louis a New Orleans, než byl vydán jako populární notový materiál pro klavír.
Otázka: Kdo byl nejslavnějším skladatelem ragtimu?
Odpověď: Nejslavnějším skladatelem ragtimu byl Scott Joplin, který se proslavil vydáním skladby Maple Leaf Rag v roce 1899 a dalšími následnými hity.
Otázka: Jak ragtime ovlivnil skladatele klasické hudby?
Odpověď: Ragtime ovlivnil skladatele klasické hudby včetně Erika Satieho, Clauda Debussyho a Igora Stravinského. Měl také vliv na anglické společenské tance, jako je foxtrot a quickstep.
Otázka: Kdy ragtime upadl v nemilost?
Odpověď: Ragtime upadl v nemilost kolem roku 1917, kdy se větší pozornosti veřejnosti dostalo jazzu.
Otázka: Co způsobilo oživení zájmu o ragtime po roce 1917?
Odpověď: K oživení zájmu o ragtime došlo nejprve ve 40. letech 20. století, kdy jej mnoho jazzových kapel zařadilo do svého repertoáru, poté znovu v 50. letech, kdy se staly dostupné nahrávky, následovala nominace kompilačního alba Joshuy Rifkina na cenu Grammy v roce 1971 a nakonec soundtrack k filmu The Sting s Joplinovými skladbami, který vyšel v roce 1973.
Otázka: Jak přispěl John Philip Sousa k rozvoji ragtimu?
Odpověď: John Philip Sousa zpopularizoval pochody, které byly upraveny tak, aby vznikl to, co dnes známe jako ragtime, a byly k nim přidány další polyrytmy typické pro africkou hudbu.
Vyhledávání