Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): Život, dílo a nejslavnější skladby

Rodina a rané období

Wolfgang Amadeus Mozart (Wolfi nebo Wolferl) se narodil v rakouském Salcburku Leopoldovi a Anně Marii Mozartovým. Leopold byl houslistou v orchestru salcburského arcibiskupa a autorem nejprodávanějšího úvodu do hry na housle.

Mladý Mozart projevoval již od útlého věku velký hudební talent. Už v pěti letech hrál na cembalo a housle a psal drobné hudební skladby.

Mozartova sestra Marianna ("Nannerl") byla nadaná mladá dívka. Obě děti získaly hudební a akademické vzdělání od svého otce. Rodina několik let cestovala po Evropě a vystupovala před královskými rodinami a šlechtici.

Mozart vystupoval v Mnichově, Praze, Paříži, Haagu a Londýně. V Londýně vystupoval pro krále Jiřího III. Seznámil se se skladatelem Johannem Christianem Bachem, jedním ze synů Johanna Sebastiana Bacha. Sedl si na koleno Johanna Christiana Bacha (1735-1782) a improvizoval fugu. A zde ve svých osmi letech slyšel provést své dvě první filmové symfonie.

Nakonec se Mozartovi vrátili do Salcburku. V roce 1768 však opět odjeli do Vídně, kde dvanáctiletý Wolfgang nastudoval svou první operu Bastien a Bastienne. V té době se nakazil neštovicemi. Uzdravil se, ale jeho tvář byla doživotně poznamenána pihami. Odjel do Itálie, kde slyšel hudbu mnoha slavných italských skladatelů, včetně Gregoria Allegriho, který napsal skladbu Miserere. Tato skladba byla napsána pro papeže, aby ji zpíval vatikánský sbor. Napsané noty nesměl nikdo vidět, aby je nemohl zpívat žádný jiný sbor. Mozart skladbu jednou slyšel a pak si ji celou zapsal zpaměti. Setkal se s papežem a byl mu udělen rytířský řád (Řád zlaté ostruhy).

V roce 1777 se vydal na cestu se svou matkou. V Mannheimu se zamiloval do Aloysie Weberové. Bylo jí 16 let a studovala zpěv. Mozart ji chtěl vzít s sebou do Itálie, aby ji proslavil, ale jeho otec tyto plány zarazil. V roce 1778 už byl Mozart s matkou v Paříži. Tam jeho matka zemřela.

Mozart ve Vídni

Mozart v mládí napsal několik malých oper, ale jeho první skutečně významnou operou byl Idomeneo. Poprvé byla uvedena v Mnichově v roce 1780. Následujícího roku odešel do Vídně. V té době pracoval stejně jako jeho otec pro salcburského arcibiskupa. Když se vrátil do Salcburku, pohádal se s arcibiskupem, který ho skutečně vyhodil. Mozart odešel do Vídně, kde strávil zbytek života.

V roce 1782 se oženil s Constanze Weberovou, jednou ze tří mladších sester Aloysie (která už byla provdaná za někoho jiného). Měli spolu mít sedm dětí, ale pět z nich zemřelo v dětství. Mozartův otec sňatek neschvaloval. Constanze byla milující manželka, ale stejně jako Mozart se neuměla postarat o peníze, takže často byli velmi chudí.

V témže roce 1782 napsal Mozart další velmi úspěšnou operu: Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail). Jedna známá historka vypráví, že poté, co císař operu vyslechl, řekl Mozartovi, že je v ní "příliš mnoho not". Mozart mu odpověděl: "Ne: "Jen tolik, kolik je třeba, Vaše Veličenstvo."

Mozart zahájil sérii koncertů, na nichž hrál své vlastní klavírní koncerty a dirigoval je od kláves. Seznámil se se skladatelem Josephem Haydnem a oba muži se stali velkými přáteli, často spolu hráli ve smyčcovém kvartetu. Haydn jednoho dne řekl Leopoldu Mozartovi: "Před Bohem a jako čestný člověk vám říkám, že váš syn je největší skladatel, kterého znám osobně nebo jménem. Má vkus, a co víc, nejhlubší znalosti o kompozici." Mozart byl ve stejné zednářské lóži jako Haydn a věnoval mu několik svých smyčcových kvartetů.

Vídeňské publikum Mozarta po několika letech příliš nepodporovalo, a tak často jezdil do Prahy, kde ho publikum milovalo. Velmi populární byla jeho opera Figarovasvatba a v roce 1787 zde poprvé uvedl svou operu Don Giovanni.

Poslední nemoc a smrt

O Mozartově poslední nemoci a smrti existuje několik příběhů a není snadné si být jistý, jak to bylo. Pracoval na opeře Kouzelná flétna, která patří k jeho nejlepším dílům a je dodnes velmi populární. Je napsána v němčině, nikoli v italštině jako většina jeho ostatních oper. V některých ohledech se podobá anglické pantomimě. Ve stejné době, kdy na ní pracoval, ho někdo cizí požádal, aby složil rekviem. Bylo mu řečeno, aby ho napsal tajně. Poté byl požádán, aby napsal italskou operu La Clemenza di Tito, která byla uvedena v Praze během září 1791. Koncem září se dočkala prvního provedení Kouzelná flétna. Mozart pak usilovně pracoval na Requiem. Musel si uvědomit, že je již velmi nemocný a že rekviem (mše za zemřelé) je svým způsobem za něj samotného. Zemřel ve Vídni dříve, než jej stačil dokončit. Constanze požádala jiného skladatele, muže jménem Franz Xaver Süssmayr, aby dílo dokončil. Mozart byl pohřben na hřbitově svaté Marty.

Mozartova hudba

Mozartova hudba, stejně jako Haydnova, je tím nejlepším z tzv. klasicistního stylu. V době, kdy začal komponovat, se právě chýlilo ke konci období baroka. Hudební vkus se měnil. Forma, vyváženost a elegance byly považovány za důležitější než kontrapunkt. Mozart byl prvním velkým skladatelem, který psal hudbu pro klavír, nástroj, který se teprve stával populárním. Napsal téměř všechny druhy hudby: symfonie, opery, sólové koncerty, komorní hudbu, zejména smyčcové kvartety a kvintety, a klavírní sonátu. Napsal také mnoho duchovní hudby, včetně mší, a populární hudby, jako jsou tance, divertimenta a serenády.

V Mozartově mládí byla symfonie obvykle krátká, jednoduchá skladba pro pobavení. Mozart ze symfonie udělal pečlivě propracované dílo trvající až půl hodiny. Jeho poslední tři symfonie jsou obzvláště kvalitními mistrovskými díly. Jeho koncerty, zejména klavírní, jsou mnohem pokročilejší než cokoli, co bylo napsáno předtím. Ačkoli se Mozart někdy choval vskutku dětinsky, dobře rozuměl lidským povahám. To je patrné v jeho operách, kde zavedl mnoho jemných efektů, aby popsal postavy v příběhu.

Mozartovy opery patří k jeho vrcholným dílům. Velmi dobře rozuměl charakterům lidí a dokázal napsat hudbu, která o osobnostech v operách vypovídá vše. Tři opery, v nichž zhudebnil slova Lorenza da Ponteho: Dona Giovanniho, Figarovu svatbu a Cosi fan tutte, obsahují velmi promyšlené ansámbly, v nichž zpívá několik postav najednou a každá z nich ukazuje svůj pohled na situaci.

Kromě mnoha velkých mistrovských děl napsal Mozart i mnoho skladeb v populárnějším stylu, včetně některých melodií, které dnes zná každý. Jeho serenáda Eine kleine Nachtmusik K525 je známá všude, stejně jako Turecké rondo z jeho Klavírní sonáty in A K331, úvod Symfonie č. 40 g moll K550 a píseň ptáčníka z Kouzelné flétny K620.

Nějakou dobu po Mozartově smrti jistý Köchel prostudoval všechny Mozartovy skladby, pokusil se je chronologicky seřadit a přidělit jim čísla. Číslo nám pomáhá přesně poznat, o které dílo se jedná, například Symfonie g moll K183 není totéž dílo jako Symfonie g moll K550 (K znamená Köchel. Někdy se píše "KV550", což znamená "Köchel Verzeichnis", tedy "Köchelův katalog"). Nejvyšší Köchelovo číslo je 626, jeho rekviemová mše.

• Amadeus (film)