Kontrapunkt
Kontrapunkt je umění skládat hudbu spojením různých částí (hlasů) tak, aby zněly pěkně. Takto komponovaná hudba se nazývá kontrapunkt.
Pokud se na klavír zahraje melodie Twinkle, twinkle little star a přidají se akordy, jedná se o harmonii, nikoli kontrapunkt. Pokud by se naopak hrála melodie Twinkle, twinkle little star a zároveň jiná melodie, jednalo by se o kontrapunkt.
Jiný způsob hry by byl začít melodii pravou rukou. Pak ve druhém taktu (taktu), když se hraje pátá nota, začne hrát melodii levá ruka o oktávu níže. Chvíli to funguje dobře, ale v pátém taktu (na slově "Nahoru" v části pro pravou ruku) to začne být disonantní (zní to nepříjemně), takže je třeba provést změny v levé ruce, aby to znělo příjemněji. Tento způsob psaní s určitým počtem částí (v tomto případě: dvěma) se nazývá "kontrapunktická hudba".
V tomto příkladu levá ruka nejprve napodobovala pravou ruku. Tomu se říká imitace.
Kdyby druhá část pokračovala v imitaci po celou dobu skladby, jednalo by se o kánon. Ale "Twinkle, twinkle" nefunguje dobře jako kánon. Jeden slavný kánon je od Thomase Tallise. Kánon, který lze opakovat, se nazývá round. To vše je kontrapunktická hudba.
Kontrapunkt nemusí být nutně imitací, i když se tak často děje. Důležité je, aby každá část (tj. každý hlas) byla stejně důležitá. Není to tak, že jedna část zpívá melodii a ostatní jen doprovázejí.
Kontrapunkt nemusí být jen jedna nota proti jedné notě. V jedné části mohou být dva nebo více tónů proti jednomu v druhé části, např. krokety (čtvrťové tóny) v jedné části a kvartové tóny (osminové tóny) v druhé části. Existuje pro to celý systém zvaný "druhy".
Kontrapunkt lze měnit jeho inverzí, tj. umístěním horní části na spodní. Pokud je hudba napsána tak, že lze části prohodit, nazývá se to "inverzní kontrapunkt".
Slovo "kontrapunkt" pochází z latinského "punctus contra punctum", což znamená "bod proti bodu". Slovo "bod" znamenalo "notu". Před několika sty lety skladatelé zjistili, jak psát kontrapunktickou hudbu. Často vzali hlavní melodii (nazývanou "Cantus Firmus") a pak k ní přidali jednu nebo dvě či více částí. Čím více částí bylo, tím těžší bylo komponovat, protože vše muselo zapadat tak, aby to dobře znělo. Takto napsaná vícehlasá hudba se nazývá polyfonní. Polyfonie se v renesanci používala ve veškeré církevní hudbě. Největším skladatelem polyfonie byl Giovanni da Palestrina (1525-1594). Studenti, kteří se dnes učí kompozičnímu umění, se dodnes učí kontrapunktu podle Palestrinovy hudby.
Související stránky
- Fuga
- kánon (hudba)
| ||||||||
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to kontrapunkt?
Odpověď: Kontrapunkt je umění skládat hudbu spojováním různých částí (hlasů) tak, aby to hezky znělo. Takto komponovaná hudba se nazývá kontrapunkt.
Otázka: Jak se kontrapunkt liší od harmonie?
Odpověď: Kontrapunkt zahrnuje více melodií hraných současně, zatímco harmonie zahrnuje akordy přidané k jedné melodii.
Otázka: Co znamená, když je hudba "invertní"?
Odpověď: Když je hudba napsána tak, že se její části dají prohodit, nazývá se "inverzní kontrapunkt". To znamená, že horní a dolní část lze zaměnit, aniž by se změnil celkový zvuk skladby.
Otázka: Čím přispěl Giovanni da Palestrina k polyfonii?
Odpověď: Největším skladatelem polyfonie byl Giovanni da Palestrina (1525-1594). Studenti, kteří se dnes učí kompozičnímu umění, se dodnes učí kontrapunkt podle Palestrinovy hudby.
Otázka: V jakém typu hudby se polyfonie používá?
Odpověď: Polyfonie se v renesanci používala ve veškeré církevní hudbě. V poslední době se používá také v některých klasických a populárních žánrech, jako je jazz a rock.
Otázka: Je pro kontrapunkt nutná imitace?
Odpověď: Imitace není pro kontrapunkt nutná, i když se v kontrapunktických skladbách často vyskytuje. Důležité je, aby každá část (tj. každý hlas) byla stejně důležitá, nikoli aby jedna část zpívala melodii a ostatní ji pouze doprovázely.
Otázka: Co znamená "punctus contra punctum"?
A: Punctus contra punctum pochází z latiny a doslova se překládá jako "nota proti notě" nebo "bod proti bodu"; tato fráze odkazuje na to, jak skladatelé před několika sty lety našli způsob, jak psát kontrapunktickou hudbu tak, že vzali hlavní melodii (nazývanou "Cantus Firmus") a pak k ní přidali jednu nebo dvě či více částí.
