Tóninová signatura (předznamenání): co to je, příklady a pravidla

Tóninová signatura (předznamenání): jasné vysvětlení, příklady a pravidla pro durové i mollové tóniny, kvintový kruh a accidentals — praktický průvodce pro hudebníky.

Tóninová signatura (předznamenání) je skupina křížků (#) nebo béček (b) vytištěných těsně za houslovým (nebo jiným) klíčem na začátku notové osnovy. Ukazuje, které noty se mají v průběhu skladby standardně zvýšit (o půltón — křížek) nebo snížit (o půltón — béčko). Například pokud je v předznamenání jeden křížek u noty F, bude každé F v notách automaticky Fis. Na klaviatuře je to černá klávesa hned napravo od bílého F (viz klaviatura).

Počet tónin a enharmonické názvy

V západní hudbě rozlišujeme dvanáct tónů v oktávě, takže existuje mnoho možných stupnic. V praxi se používá 15 různých předznamenání: sedm křížků, sedm béček a jedno prázdné (bez znamének). Proč 15 a ne 12? Protože některá předznamenání vedou ke stejnému zvuku, ale jsou notována jinak — říkáme jim enharmonická (stejný zvuk, jiný název). Například:

• F# dur (6 křížků) je enharmonicky shodné s Gb dur (6 béček)
• C# dur (7 křížků) je enharmonicky shodné s Db dur (5 béček)
• B dur (5 křížků) je enharmonicky shodné s Cb dur (7 béček)

Pořadí křížků a béček

Křížky se přidávají v pevně daném pořadí: F, C, G, D, A, E, B (tedy první křížek je u F, druhý u C atd.). Béčka se naopak přidávají v pořadí: B (též H v některých zemích), E, A, D, G, C, F. To usnadňuje zapamatování a čtení předznamenání.

Proč se používají předznamenání

Předznamenání slouží především dvěma účelům:

• šetří místo a přehlednost — nemusíte u každé příslušné noty psát křížek nebo béčko, jsou uvedeny jednou na začátku řádku;
• pomáhají hráči a zpěvákovi myslet v dané tónině, lépe chápat harmonické a melodické vztahy ve skladbě.

Akkidentály (přednotová znaménka) — co když chce skladatel změnit jednotlivé noty

Pokud skladatel potřebuje během skladby nějakou notu odlišit od předznamenání, zapíše před ni přednotové znaménko (akkidentál). Mezi běžná znaménka patří:

• křížek (♯) — zvýší notu o půltón;
• béčko (♭) — sníží notu o půltón;
• natúr (♮) — zruší předchozí zvýšení nebo snížení a vrátí notu na „přirozený“ tvar;
• dvojitý křížek (×) — zvýší notu o celý tón;
• dvojité béčko — sníží notu o celý tón.

Akkidentál se píše těsně před konkrétní notu a platí po celý tento takt (na stejném řádku a v téže oktávě). Pokud chcete změnu zopakovat v dalším taktu, je třeba znaménko napsat znovu. Natúr může také zrušit znaménko z předznamenání na stejnou notu v taktu.

Umístění a změny předznamenání

Předznamenání se obvykle zapisuje na začátku každého řádku not (hned za klíčem). Pořadí v notovém zápisu je obvykle: klíč — předznamenání — taktové (metrumové) znaménko (časová signatura). Pokud se během skladby mění tónina (modulace), skladatel může v místě změny zapsat nové předznamenání — obvyklé místo je za taktovou čárou. Změna předznamenání je praktická, když by pokračování v původním předznamenání vedlo k nepřehledným kombinacím mnoha duplictných akcidentálů.

Jak určit tóninu z předznamenání

Z předznamenání lze určit, o jakou tóninu se jedná, pokud víme, zda jde o durovou nebo mollovou (viz módy). Několik praktických pravidel:

• U předznamenání s křížky: hlavní (durová) tónina je o půltón nad posledním (nejpravějším) křížkem. Např. jedno křížek (u F) → G dur.
• U předznamenání s béčky: hlavní dur je označen druhým od konce (předposledním) béčkem. Např. dvě béčka (B, E) → B♭ dur.
• Relativní moll tojí se stejným předznamenáním jako její paralelní dur; relativní moll je od durové tóniny vzdálena malou tercií dolů (nebo šestým stupněm nahoru). Např. G dur a e moll mají oba jedno křížek.

Další jednoduchý způsob, jak poznat, zda skladba je durová nebo moll: podívat se na zakončení skladby a na harmonické centrum (zda melodie nebo akord končí na dur nebo moll akordu). U mollových tónin se často vyskytují akcenty, které zostřují sedmý stupeň (tzv. harmonická moll), proto se v notách můžeme setkat s častými akcidentály směřujícími k tomuto tónu.

Speciální případy a moderní praxe

Někteří moderní skladatelé a notátoři nepoužívají předznamenání vůbec — běžné to je v atonální nebo volně modalizující hudbě. Místo toho mohou na začátku zápisu nebo před jednotlivými hlasy uvádět pravidla, že každá nota bude opatřena odpovídajícím akcidentálem, nebo zapisují akordy/alterace přímo před notou, která je vyžaduje. Toto bývá praktické zvláště u dlouhých taktů nebo u hudby s častými chromatickými změnami.

Doplňující informace

- Předznamenání se vztahuje k notám na dané lince nebo mezeře podle použitého klíče. To znamená, že stejné předznamenání se v houslovém klíči projeví na jiných pozicích než v basovém klíči (a proto je důležité, aby bylo předznamenání vždy umístěno za konkrétním klíčem).
- Při výuce je užitečné naučit se názvy stupnic, pořadí křížků a béček a několik mnemotechnických pomůcek; to velmi usnadní čtení not a rozpoznávání tónin.

Pokud chcete, mohu přidat schéma s pořadím křížků a béček, příklady konkrétních tónin s jejich předznamenáním (včetně notového obrázku) nebo krátký přehled tipů, jak rychle určit tóninu z předznamenání.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to klíčová signatura?

Otázka: Kolik je durových a mollových tónin?

Otázka: Kolik je možných tónových signatur?

Otázka: Proč skladatelé používají tóninové signatury?

Otázka: Co se stane, když je třeba během skladby přidat další fis nebo bas?

Otázka: Používají se v notovém zápise znaménka dvojitých cis a dvojitých ploch?

Otázka: Používají moderní skladatelé vždy tóninové značky ?

Hledání podle dopisu