Předznamenání
Tóninová signatura je skupina tónů, které jsou vytištěny na začátku řádku nebo taktu hudby. Ukazuje, které noty je třeba změnit na tóny basové nebo basové. Například: pokud je v tónové signatuře jedna fis, bude to fis. To znamená, že pokaždé, když je napsána nota F, zahraje se (nebo zazpívá) místo ní fis (na klaviatuře: černá nota hned napravo od F).
Existuje dvanáct durových a dvanáct mollových tónin (správně se jim říká "mody"). Je to proto, že stupnice může začínat na libovolném tónu a v oktávě je dvanáct tónů: sedm bílých a pět černých tónů na klaviatuře. Každá durová tónina má svou vlastní tónovou signaturu. Vztah mezi tóninami je vysvětlen v článku "kvintový kruh". Každá molová tónina sdílí tónovou signaturu s jednou z durových tónin.
Existuje patnáct možných tónových signatur: do sedmi fis, do sedmi mol nebo bez fis či mol. Důvod, proč jich je patnáct, a ne dvanáct, je ten, že tři z nich mají dva možné názvy: Cis dur (6 fis) se může nazývat také G, Cis je D a B je C. Říkáme jim enharmonické, tj. stejné noty, ale s jiným názvem.
Existují dva důvody pro zápis klíčové signatury. Zaprvé, ušetříte si tím vypisování velkého množství fisů a fisů v průběhu skladby. Za druhé to hráči pomáhá přemýšlet v tónině (hudební) skladby. To pomáhá lépe porozumět hudbě.
Pokud si skladatel přeje během skladby nějaké další fis nebo flat, nebo chce zrušit ty, které jsou v tónině, může je do not zapsat. Těm se říká accidentals. Akcidentu vždy píšeme před notu, ke které patří (řekneme "Cis", ale napíšeme nejdříve znaménko cis a pak notu C). Jako příklad: ve skladbě G dur jsou všechna F fis. Pokud skladatel chce cis, napíše před c, které je třeba zaznít, znaménko sharp. To bude trvat po zbytek taktu (taktu). Pokud chce béčko, musí ho napsat dovnitř. Chce-li místo obvyklého fis fis, napíše znaménko natural. Existují také dvojité ostré (znak vypadá jako x) a dvojité rovné (dva znaky rovné). Dvojitá fis je fis, která byla zostřena. Je to stejný tón jako G.
Klíčové signatury se píší na začátku každého řádku hudby. To pomáhá hráči zapamatovat si, o jakou tóninu se jedná. Časová signatura se však píše pouze na začátku skladby (pořadí je: klíče - tónina - časová signatura). Někdy hudba v průběhu skladby mění tóninu (moduluje). Pokud má hudba v nové tónině nějakou dobu zůstat, může se skladatel rozhodnout změnit tónovou signaturu. Dalším důvodem pro změnu tóniny může být to, že hudba modulovala do tóniny, jako je G dur s osmi ostrými (včetně dvojité ostré). Snadněji se hudba čte, pokud je zapsána v As dur (4 roviny).
Podle tóniny lze určit, v jaké tónině se skladba nachází, pokud víme, zda se jedná o durovou nebo mollovou tóninu (viz "mód"). Například: tónina s tónem jednais je buď G dur, nebo e moll. Nejlepším způsobem, jak zjistit, která to je, je zjistit, zda je konec skladby založen na G dur nebo e moll. Dále: pokud je skladba v mollové tónině, je velmi pravděpodobné, že se ve skladbě bude vyskytovat několik akcidentů, které zostřují sedmý tón stupnice (v tomto případě mění spoustu déček na ostré d).
Někteří moderní skladatelé nepoužívají tóninové signatury. Často se tak děje v případech, kdy je hudba atonální nebo není příliš pevně usazena v jedné tónině. Pokud je ve skladbě hodně ostrých a rovných tónů a takty jsou velmi dlouhé, mohou psát akordy před každou notu, která je potřebuje, a ne jen jednou v taktu. To by mělo být vysvětleno v horní části notového zápisu. Může to být také proto, že skladba je modální.
Související stránky
- Měřítko
- Tonalita
- Kruh pětic
- Transpoziční nástroj
| ||||||||
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to klíčová signatura?
Odpověď: Tóninová signatura je skupina tónů s krátkými nebo malými tóny, které jsou vytištěny na začátku řádku/doby hudby. Ukazuje, které noty je třeba změnit na tóny basové nebo fisové.
Otázka: Kolik je durových a mollových tónin?
Odpověď: Existuje dvanáct durových a dvanáct mollových tónin (správně se jim říká "mody"). Je to proto, že stupnice může začínat na libovolné notě a v oktávě je dvanáct not.
Otázka: Kolik je možných tónových signatur?
Odpověď: Existuje patnáct možných tóninových signatur: až sedm krátkých, až sedm plochých nebo žádná krátká ani plochá. Důvodem, proč jich je patnáct, a ne dvanáct, je to, že tři z nich mají dva možné názvy.
Otázka: Proč skladatelé používají tóninové signatury?
Odpověď: Skladatelé používají tóninové signatury ze dvou důvodů: zaprvé si tím ušetří vypisování velkého množství ostrých nebo rovných tónů v průběhu skladby a zadruhé to pomáhá hráči přemýšlet v "tónině" (hudební) skladby, aby mohl hudbě lépe porozumět.
Otázka: Co se stane, když je třeba během skladby přidat další fis nebo bas?
Odpověď: Pokud je během skladby potřeba přidat další tóny, je možné je zapsat jako accidentals před každou notu, která je potřebuje, a ne jen jednou v taktu.
Otázka: Používají se v notovém zápise znaménka dvojitých cis a dvojitých ploch?
Odpověď: Ano, v notovém zápisu lze v případě potřeby použít dvojité ostré značky (značka vypadá jako x) i dvojité rovné značky (dvě rovné značky).
Otázka: Používají moderní skladatelé vždy tóninové značky ?
Odpověď: Ne , někteří moderní skladatelé nepoužívají vždy tóninové značky , zejména pokud je hudba atonální nebo není příliš pevně v jedné tónině .
