Mollová stupnice: definice a typy (přirozená, harmonická, melodická)

Přirozená (eolská) moll

Přirozená moll je základní tvarem mollové stupnice. Vzorec intervalů mezi po sobě jdoucími tóny je:

• celý krok – půlkrok – celý krok – celý krok – půlkrok – celý krok – celý krok (W–H–W–W–H–W–W)

Příkladem je A přirozená moll: A B C D E F G A (relativní durová stupnice: C dur). Harmonické funkce stupnicových stupňů (trojzvuky) v přirozené moll jsou:

• i – moll (tonika)
• ii° – zmenšený (diminished)
• III – durový
• iv – mollový
• v – mollový (často nahrazován velkým V v harmonické praxi)
• VI – durový
• VII – durový

Harmonická moll

Harmonická moll vzniká zvětšením (zvýšením) sedmého stupně přirozené moll o půltón. Tento krok posiluje dominantní kvintový akord a dává stupnici výrazné orientální či exotické zabarvení kvůli velkému intervalu (zvětšené sekundy) mezi 6. a 7. stupněm.

• Vzorec intervalů: W–H–W–W–H–(1½)–H (kde 1½ označuje zvýšené spojení mezi 6. a 7. stupněm)
• Příklad (A harmonická moll): A B C D E F G# A

Trojsouhlasy v harmonické moll:

• i – moll
• ii° – zmenšený
• III+ – zvětšený (augmented)
• iv – moll
• V – durový (silná dominantní funkce díky zvýšenému 7. stupni)
• VI – durový
• vii° – zmenšený (leading‑tone triad)

Harmonická moll je běžná v klasické i populární hudbě tam, kde skladatel chce silnější tah k tonice přes velký dominantní akord (V). Nevýhodou je „skok“ (augmentovaná sekunda) mezi 6. a 7. stupněm, který někdy působí méně plynule v melodii.

Melodická moll

Melodická moll řeší problém plynulosti v melodii tak, že při stoupání se zvednou 6. i 7. stupeň o půltón, a při klesání se obvykle vrací zpět do přirozené moll (klasická praxe). Jazzová praxe často používá zvýšené 6. i 7. stupně oběma směry.

• Vzorec (klasicky): při stoupání W–H–W–W–W–W–H (tj. 6. a 7. stupeň zvýšeny), při klesání se vrací W–H–W–W–H–W–W (přirozená moll).
• Příklad (A melodická moll, stoupající): A B C D E F# G# A; klesající: A G F E D C B A.

Trojsouhlasy (stoupající melodická moll):

• i – moll
• ii – moll (místo ii° v přirozené moll)
• III+ – zvětšený
• IV – durový
• V – durový
• vi° – zmenšený
• vii° – zmenšený

Melodická moll je oblíbená pro plynulejší melodické linie a často se objevuje v sólové a instrumentální hudbě. V jazzu se užívá také tzv. jazzová melodická moll, kde jsou zvýšené 6. i 7. stupně trvale.

Další mollové stupnice a módy

Kromě těchto tří základních variant existuje mnoho dalších mollových forem a modalit. Například dórský a frygický modus (uvedeno výše jako modů) mají některé mollové rysy, ale odlišné intervalové rozmístění, které jim dává specifické barvy. Přirozená moll je totožná s eolským módem.

Použití a cvičení

Tipy pro procvičování a porozumění mollovým stupnicím:

• Nacvičujte stupnice pomalu na klavír i na nástroj s prstokladem (vizuální i motorické učení). Začněte přirozenou, pak přidejte harmonickou a melodickou variantu.
• Poslouchejte příklady skladeb v mollových tóninách a sledujte, kdy skladatelé používají harmonickou nebo melodickou variantu (např. pro silnější dominantu nebo plynulejší melodii).
• Rozpoznávejte trojzvuky na jednotlivých stupních a zkoušejte jednoduché harmonizace progresí (např. i–iv–V–i v harmonické moll).
• V jazzu vyzkoušejte jazzovou melodickou moll jako zdroj improvizačních stupnic nad mollovými akordy.

Celkově jsou přirozená, harmonická a melodická moll základními nástroji harmonie a melodiky v západní hudbě; porozumění jejich rozdílům pomáhá při tvorbě a analýze skladeb i při improvizaci.