Thomas Tallis (narozen kolem roku 1505, zemřel 23. listopadu 1585 v Greenwichi) patří k nejvýznamnějším anglickým skladatelům své generace a je jedním z nejvýraznějších představitelů anglické renesanční chrámové hudby.

Život

O Tallisově mládí se dochovalo jen velmi málo informací. Pravděpodobně pocházel z Kentu a je možné, že svou dráhu zahájil jako varhaník v Doveru a později ve Waltham Abbey. Po zrušení klášterů krátce působil v katedrále vCanterbury. Brzy poté byl jmenován gentlemanem královské kaple a po většinu života sloužil v královské domácnosti.

Během své kariéry pracoval pro čtyři panovníky: Jindřicha VIII, Eduarda VI, Marii Tudorovnu a Alžbětu I. Jeho postavení u dvora mu zajišťovalo stabilní obživu i sociální zázemí – dostal do pronájmu velký dům v Kentu a měl plat 91 liber 12 šilinků ročně (to byla v té době pěkná suma). Později vlastnil dům v Greenwichi, kde také v roce 1585 zemřel.

Profesní činnost a tisk

Tallis působil jako varhaník a skladatel a většina jeho tvorby byla určena pro církevní služby. V roce 1575 udělila královna Alžběta I. Tallisovi a Williamu Byrdovi výsadu – licenci, která jim dávala výlučné právo v Anglii tisknout a vydávat hudbu. Tento patent byl významný, protože hudební tisk byl v 16. století relativně novou technikou a umožnil šířit jejich díla i mimo dvůr.

Hudební styl a hlavní díla

Na počátku 16. století byla církevní hudba často velmi polyfonní: jednotlivé hlasy se navzájem imitovaly, vedly nezávislé linky a vytvářely komplexní textury. Tallis však uměl komponovat v různých stylech a jeho tvorba často odráží náboženské i politické změny doby. Napsal jak bohatě polyfonní latinské motety a mše, tak i prostší, jasně artikulované anglické anthemy pro reformované bohoslužby. Jedním z jeho nejslavnějších anglických děl je například If Ye Love Me, které ukazuje jeho schopnost psát srozumitelnou homofonii vhodnou pro veřejné zpěvy.

Během krátkého návratu katolické liturgie za vlády Marie Tudorovny vznikla Tallisova velmi složitá polyfonní díla jako antifona Gaude gloriosa Dei mater a mše Puer natus est nobis. Po skončení této etapy se jeho skladby opět často vyznačují větší jednoduchostí a srozumitelností, avšak Tallis neztrácel zájem o kontrapunktická řešení a rád čerpal z hudebních novinek z evropského kontinentu. Napsal rovněž několik hymnů, liturgických služeb a drobnějších sborových úprav na latinské i anglické texty.

Spem in alium

Nejznámějším Tallisovým monumentálním dílem je moteto Spem in alium — skladba pro čtyřicet hlasů. Hlasy jsou rozděleny do více sborů (dobře popsaný je model osmi sborů po pěti hlasech), takže k provedení je potřeba nejméně 40 zpěváků, přičemž každý zpívá svou vlastní part. Specifikum díla spočívá v mistrném rozdělení polofonických a homofonních úseků, v efektních nástavech i v celkové architektuře. Je možné (i když není jisté), že ji Tallis složil k příležitosti čtyřicátých narozenin královny Alžběty I. v roce 1573; původ a přesné okolnosti vzniku díla zůstávají předmětem debat.

Kontrapunkt a „Tallisův kánon“

V některých Tallisových pracích lze najít ukázky mistra kontrapunktu. V dílech, kde se uplatňuje složitá práce s hlasy, se vyskytují i krátké kánony, které si získaly popularitu. Například v jednom z jeho skladeb se nachází známý kánon, často označovaný prostě jako „Tallisův kánon“; v českých přepisech se o tomto kontrapunktickém prvku občas mluví jako o pedagogickém či cvičném příkladu.

Je třeba poznamenat, že mnoho Tallisových skladeb se dochovalo jen v omezené podobě nebo skrze pozdější tisky, přesto jeho dílo ovlivnilo další generace anglických skladatelů, zejména W. Byrda a později tvůrce tzv. anglické kostelní tradice.

Dědictví

Tallisova hudba má dodnes pevné místo v repertoáru sborového a církevního zpěvu. Díla jako Spem in alium se pravidelně provádějí na koncertech a nahrávají se desítkami ansámblů po celém světě. Jeho schopnost přizpůsobit se měnícím se liturgickým požadavkům a současně vytvářet jak intimní, tak monumentální skladby z něj činí klíčovou postavu anglické renesance.