Housle jsou strunný nástroj se čtyřmi strunami, na který se hraje smyčcem. Struny jsou obvykle naladěny na tóny G, D, A a E. Drží se mezi levou klíční kostí (poblíž ramene) a bradou. Různé tóny se vytvářejí prstokladem (tlakem na struny) levé ruky a smyčcem pravé ruky. Na rozdíl od kytary nemá pražce ani jiné značky na hmatníku.

Housle jsou nejmenší a nejsilnější strunný nástroj, který se obvykle používá v západní hudbě. Tím se původně myslelo, že z houslové rodiny mají housle nejvyšší rejstřík a současně menší tělo než altové či violové nástroje. Osoba, která hraje na housle, se nazývá houslista. Osoba, která housle vyrábí nebo opravuje, se nazývá loutnista — v praxi se však běžně používají i termíny houslař nebo mezinárodně luthier; slovo „loutnista“ je častěji spojováno s hráčem na loutnu.

Housle jsou důležité v evropské i arabské hudbě. Žádný jiný nástroj nehrál v Evropě tak důležitou roli. Moderní housle jsou staré asi 400 let. Podobné strunné nástroje existují již téměř 1000 let. V době, kdy v 17. století začaly vznikat moderní orchestry, byly housle téměř plně vyvinuty. Staly se nejdůležitějším orchestrálním nástrojem - ve skutečnosti téměř polovinu nástrojů v orchestru tvoří housle, které se dělí na dvě sekce: první housle a druhé housle. Téměř každý skladatel psal pro housle, ať už jako pro sólový nástroj, v komorní hudbě, v orchestrální hudbě, v lidové hudbě, a dokonce i v jazzu.

Stavba houslí

  • Tělo: skládá se z přední (rezonanční) desky nejčastěji z jemného smrku, zadní desky z javoru a bočnic (rubů).
  • F‑otvory: dvě charakteristická „f“ otvorová vyříznutí v přední desce, která pomáhají šířit zvuk.
  • Kobylka a struny: kobylka přenáší vibrace strun do desky. Struny bývají z oceli, syntetického materiálu nebo z gutu; každá má jiný zvuk a odezvu.
  • Hmatník a hmat: hmatník (obvykle eben) nemá pražce — přesné intonování závisí na poloze prstů levé ruky.
  • Dušník (soundpost) a pražec (bass bar): vnitřní součásti, které ovlivňují rezonanci a pevnost desky.
  • Smyčec: tradičně z pernambucca nebo jiného dřeva s koňským žíní; smyčcem se vytváří tón tahem po struně. K lepší přilnavosti se používá kolofónie (rosin).

Hra a technika

Základní technika zahrnuje držení houslí (použití brady a často opěrky na rameno), správný úchop smyčce a koordinaci obou rukou. Mezi běžné techniky patří:

  • Legato: plynulé tahy smyčcem pro spojité frázování.
  • Detache, spiccato, staccato: různé způsoby odrážení nebo krátkého vedení smyčce pro odlišné artikulace.
  • Vibrato: jemné kmitání prstu levé ruky, které obohacuje zvuk a intonaci.
  • Dvojhmaty (double stops) a vícehlas: hraní dvou i více tónů současně.
  • Pizzicato: brnknutí struny prstem místo smyčcem.
  • Hladiny ladění a intonace: housle se ladí do G–D–A–E (od nejnižší k nejvyšší); intonace je čistě prstová.

Historie

Kořeny houslí lze sledovat přes středověké a renesanční strunné nástroje (např. rebec, violy) až k italskému rozvoji v 16.–17. století. Oblast Cremony v Itálii se proslavila výrobcem nástrojů: rodiny Amati, Guarneri a Stradivari vytvořily vzory, které se používají dodnes. Od 17. století, s rozvojem orchestrální hudby a sólové literatury, získaly housle přední postavení v evropské hudbě.

Typy houslí a rozšíření

Kromě klasických akustických houslí existují:

  • barokní housle (odlišné proporce a struny z gutu),
  • elektrické housle (snižují rezonanci těla, umožňují zesílení a efekty),
  • menší varianty (violineta pro děti) a alternativní ladění pro specifické styly.

Využití v hudebních žánrech

Housle mají mimořádně široké uplatnění: orchestrální a komorní hudba, sólová repertoár, lidová hudba (kde se často používá označení housle nebo sloveso „fiddle“), jazz, filmová a populární hudba. V lidovém kontextu se pro nástroj běžně používá anglické slovo „fiddle“ (často bez rozlišení techniky), zatímco v klasickém kontextu se mluví o houslích a houslistech.

Údržba a péče

Správná péče prodlužuje životnost nástroje a jeho zvukové kvality: chránit před extrémní vlhkostí a teplem, pravidelně čistit od prachu a kolofónie, vyměňovat struny podle opotřebení a nechat smyčec pravidelně převláčet (re‑hair). Také je důležité pravidelné dolaďování a kontrola polohy dušníku a kobylky u šikovného opraváře.

Housle zůstávají jedním z nejvýraznějších a univerzálnějších nástrojů hudební tradice — od sólových koncertů a symfonických děl až po živou lidovou muziku. Díky své schopnosti vyjadřovat široké spektrum barev a dynamiky jsou i po staletích stále nepostradatelné.