Housle

Historie

Slovo "housle" je příbuzné slovu "viol". Housle nevznikly přímo z nástrojů zvaných violy. Slovo housle pochází ze středolatinského slova vitula. To znamená strunný nástroj. Toto slovo je také považováno za zdroj germánského slova "housle". Moderní evropské housle se postupem času změnily z mnoha různých smyčcových strunných nástrojů. Ty byly přivezeny z Blízkého východu a Byzantské říše. S největší pravděpodobností první výrobci houslí převzali nápady ze tří druhů současných nástrojů. Jsou to rebec, používaný od 10. století, renesanční housle a lira da braccio. Tyto nástroje se držely pod bradou a smyčcovalo se na ně.

V 17. století existovalo několik rodin loutnařů, kteří byli velmi dobří ve výrobě nástrojů. Nejznámějšími výrobci houslí byli Stradivarius, Amati a Guarneri. Některé z nástrojů, které tito loutnaři vyrobili, jsou zde dodnes. Jsou uloženy v muzeích po celém světě. Jsou to jedny z nejlepších existujících nástrojů. Jejich cena může přesahovat milion dolarů.

Stradivariho housle

Konstrukce

Největší částí houslí je dřevěné tělo. To funguje jako rezonanční skříň. Díky ní zní vibrující struny hlasitěji. Mnoho částí houslí je pojmenováno podle částí těla. Přední část se nazývá "břicho". Zadní část se nazývá "back". Boční části se nazývají "žebra". Struny jdou od téměř horní části "krku" dolů po "hmatníku" až ke "koncovému dílu". Struny jdou přes můstek v polovině vzdálenosti mezi koncem hmatníku a "tailpiece". Můstek není na housle připevněn. Na místě ho drží struny. Struny ho drží na místě, protože jsou velmi napnuté. Pokud struny zcela povolíte, můstek na houslích nedrží. Můstek pomáhá přenášet vibrace strun dolů do těla nástroje. Uvnitř těla se nachází "ozvučný sloupek". Jedná se o malý kousek dřeva. Vypadá jako malý prst. Vede od břicha k zadní straně. Rezonanční sloupek je také držen na místě strunami. Uprostřed břicha jsou dva dlouhé, zahnuté otvory. Říká se jim "f otvory". Je to kvůli jejich tvaru. Vrchní část strun je navinuta na kolíčky. Housle lze ladit otáčením kolíčků. Samotná horní část krku se nazývá svitek. Dnešní housle mají také podbradník. Ta pomáhá držet housle u ramene hráče. Lze použít také ramenní opěrku. Ty se dnes vyrábějí z pěny. Mají speciální nožičky, které je drží na houslích. Mnozí začátečníci místo toho raději používají houbičku a gumičku.

Pro snadnější ladění houslí je pro mnoho lidí užitečné mít "nastavovače" pro "jemné doladění", když je struna jen mírně rozladěná. Tyto seřizovače procházejí otvory ve struníku. Zabraňují prokluzování strun při ladění.

Dříve se struny vyráběly ze střev. Nyní se většinou vyrábějí z oceli nebo nylonu. Adjustery lze použít pouze s některými strunami. Přední část těla houslí je vyrobena ze smrkového dřeva. Zadní strana a luby těla jsou vyrobeny z javoru. Smyčec může být vyroben z několika druhů dřeva. Příkladem může být pernambuco. Někteří hráči dnes používají smyčce vyrobené z uhlíkových vláken. Smyčec se napíná koňskými žíněmi (koňské žíně jsou chlupy, které pocházejí ze zadní části koňské hlavy zvané také hříva nebo z koňského ocasu).

Přehrávání

Aby se člověk stal dobrým houslistou, potřebuje roky cvičení. Začátečník začne se skladbami nebo cvičeními, které nevyžadují přesnou nebo složitou techniku pravé nebo levé ruky. Příklady skladeb, které nevyžadují velkou techniku, jsou Twinkle Twinkle Little Star od Mozarta, Dětská píseň (německá lidová melodie) a Over the Rainbow. Během těchto "jednoduchých" písní si houslista osvojí základní dovednosti potřebné pro všechny ostatní techniky, jako je správné držení smyčce a houslí. Jak bude hudebník získávat stále větší jistotu a zručnost v levé i pravé ruce, budou skladby a cvičení postupně obtížnější. V případě potřeby se také naučí techniky a dovednosti, které zlepší jeho hru. Vibrato, plynulé změny smyčce v pravé ruce a posunky.

Houslista se musí naučit položit prsty přesně na správné místo, aby hudba "ladila". Tomu se říká intonace. Hudebník se také naučí vibrato. To mírně mění intonaci každého tónu tím, že ho udělá trochu ostřejší (vyšší) a pak trochu plošší (nižší), čímž vzniká jakési chvění. To je důležité v mnoha hudebních stylech pro vytvoření nálady.

Kromě škubání (pizzicato) je zde mnoho speciálních efektů. Mezi ně patří glissando, portamento a harmonické. K dispozici je také dvojí stopování, akordy a scordatura ladění.

Na housle lze hrát ve stoje nebo vsedě. Při sólové hře houslista obvykle stojí. Při komorní hře nebo v orchestru houslista sedí, ale nebylo tomu tak vždy. Při hře vsedě musí houslista případně natočit pravou nohu dovnitř, aby nepřekážela smyčci.

Hudba

V 17. a 18. století psali skladatelé mnoho hudby pro sólové housle. Mnozí z nich pocházeli z Itálie. Sami byli houslisty. Mezi tyto houslisty patří například Corelli, Vitali, Vivaldi, Veracini, Geminiani, Locatelli a Tartini. V Německu psali velmi virtuózní houslovou hudbu Schmelzer a Biber. Později, na počátku 18. století, napsali Bach a Händel mnoho mistrovských děl pro housle.

V období klasicismu psali velcí skladatelé Haydn, Mozart a Beethoven sólové skladby pro housle. Psali také velké množství komorní hudby, zejména smyčcových kvartetů.

V období romantismu vzniklo mnoho virtuózních houslových skladeb. Patří mezi ně koncerty Mendelssohna, Saint-Saënse, Brahmse, Brucha, Wieniawského, Čajkovského a Dvořáka. Ve 20. století vzniklo mnoho virtuózních děl. Patří k nim Elgar, Sibelius, Szymanowski, Bartók, Stravinskij, Berg, Prokofjev, Šostakovič, Hindemith a Penderecki. V 19. století byl nejslavnějším houslistou Niccolò Paganini. Skládal a hrál houslovou hudbu, která byla tvrdší než cokoli, co bylo napsáno předtím. Lidé ho přirovnávali k ďáblu, protože uměl tak skvěle hrát a protože vypadal hubeně a podivně pohyboval tělem.

V posledních letech se housle používají také v jazzové hře. Proslavil se zejména Stéphane Grappelli.

Slavný houslista Itzhak Perlman hraje v Bílém domě.

Slavní houslisté

Mezi nejslavnější houslisty minulého století patří Fritz Kreisler, Jascha Heifetz, David Oistrach, Yehudi Menuhin, Ida Haendel a Isaac Stern. Dnes mezi největší hráče patří Itzhak Perlman, Maxim Vengerov, Vadim Repin, Nigel Kennedy, Hilary Hahn, Joshua Bell a houslistka Sara Watkins.

Související stránky

• Dobový nástroj
• Smyčcový nástroj