Alban Berg – rakouský skladatel, průkopník atonalismu a dvanáctitónové hudby

Raná léta

Berg vyrůstal v centru Vídně. Jeho rodina měla dostatek peněz, ale když v roce 1900 zemřel Bergův otec, život se pro ně stal mnohem těžším. Ve škole se mu příliš nedařilo. Měl také milostný poměr s kuchařkou, s níž měl dceru.

Zajímal se o hudbu, hrál na klavír a začal komponovat, ale ve školních zkouškách neuspěl natolik dobře, aby se dostal na hudební konzervatoř. Nezajímal se o obchod jako jeho otec. Našel si neplacenou práci. V roce 1904 pak začal studovat u Schoenberga. Bylo to poprvé, kdy se mu dostalo řádné výuky hudby. O dva roky později zdědila jeho matka nějaké peníze a Berg se pak mohl vzdát neplacené práce a soustředit se na hudbu.

Schoenberg ho učil harmonii, kontrapunkt a hudební teorii, tedy vše, co je třeba znát k dobrému komponování. Berg se u něj učil od roku 1904 do roku 1911. Mezi jeho první pořádné skladby patří klavírní sonáta a smyčcový kvartet. Zde již našel moderní styl, který mu vyhovoval. Psal harmonie, které jako by se vznášely. Často psal skladby o několika částech, které spojuje společné téma. Měl také rád témata, která se poslouchají vzhůru nohama, nebo palindromy, kdy melodie zní stejně dopředu i dozadu. Seznámil se s dívkou jménem Helene a v roce 1910 se vzali.

Dospělost

Berg rád poslouchal všechny druhy hudby. Tím se lišil od Schoenberga nebo Weberna. Berg se zajímal o francouzské skladatele, jako byl Debussy, a také o jazz. Měl rád moderní divadlo a politická díla dramatika Bertolta Brechta a skladatele Kurta Weilla.

Berg byl Schoenbergovi velmi vděčný za vše, co se od něj naučil, ale stále se ho dost bál. Schoenberg mu psal mnoho dopisů, v nichž ho žádal, aby pro něj něco udělal (např. vytvořil klavírní úpravy jeho orchestrálních skladeb), a často ho kritizoval. Teprve ve dvacátých letech, kdy se Berg stal známým, mu Schoenberg začal psát spíše jako rovnocennému příteli.

Berg napsal Pět orchestrálních skladeb. Je to jedno z prvních významných děl, které napsal bez Schoenbergovy pomoci. Hudba obsahuje některé moderní akordy, které musely vídeňskému publiku znít velmi šokujícím způsobem. Dne 31. března 1913 dirigoval Schoenberg ve Vídni koncert, na kterém zazněly některé Bergovy skladby. Lidé v publiku se začali prát a musela být přivolána policie. Když Schoenberg Bergovi napsal kritiku jeho hudby, ztratil Berg veškeré sebevědomí. Pomalu začal opět získávat větší sebedůvěru. Napsal Tři orchestrální skladby op. 6. Hudba zní dost podobně jako Mahler. Je v ní spousta hudebních nápadů, které do sebe vzájemně prorůstají a vytvářejí bohatý zvuk.

Během první světové války strávil Berg nějaký čas ve vojenském výcvikovém táboře. Tuto zkušenost měl jistě na paměti, když psal operu Wozzeck. Tato opera se stala velmi slavnou. Bylo v ní mnoho nových myšlenek. Není o velkém hrdinovi, ale o prostém člověku, se kterým lidé špatně zacházejí. Také hudba je velmi odlišná od dosavadní operní hudby. Přestože byla tak moderní, měla velký úspěch a proslavila Berga po celém světě. Přinesla mu více peněz, které mu spolu s trochou učení umožnily věnovat většinu času komponování.

Roky slávy

Ve Wozzeckovi se dvanáctitónová hudba objevuje jen málo, ale v jeho dalších dílech je dvanáctitónový systém mnohem důležitější. Napsal Lyrickou suitu pro smyčcové kvarteto a Kammerkonzert (Komorní koncert), v nichž je forma tvořena matematickými pravidly. Rád ve své hudbě skrýval např. oblíbená čísla nebo písmena z lidských jmen. Ty jsou jako tajné kódy a v pozdějších letech strávili hudebníci spoustu času snahou přijít na to, o co se Berg snažil.

V roce 1928 začal Berg pracovat na své druhé a poslední opeře: Lulu. O opeře přemýšlel mnoho let. V roce 1905 viděl hru s názvem Die Büchse des Pandora (Pandořina skříňka). Wedekind v ní hrál roli Jacka Rozparovače. Lidé si mysleli, že hra je obscénní, ale přesto se stala velmi populární, zejména po roce 1918, kdy v Německu přestala platit cenzura. Na opeře pracoval až do roku 1934. Poté práci na ní přerušil, aby mohl napsat svůj Houslový koncert. Když se dozvěděl o smutné smrti mladé dívky Manon Gropiusové, kterou znal, na dětskou obrnu, věnoval koncert její památce. Napsal: "Památce anděla". Manonina matka Alma byla manželkou Gustava Mahlera.

Smrt

Krátce po dokončení Houslového koncertu Berga bodl hmyz. Vytvořil se mu absces a byl převezen do nemocnice, kde však zemřel. Koncert ještě nebyl proveden. Lulu nedokončil. Třetí dějství bylo pouze načrtnuto ve stručné partituře (ukazující hlavní tóny, ale ne přesně, co který nástroj hraje). Při prvním uvedení opery bylo třetí dějství pouze pantomimicky odehráno, zatímco se hrála jiná Bergova hudba. Vdova po Bergovi Helene nechtěla, aby operu dokončil někdo jiný, takže třetí dějství nebylo nikdy provedeno až do Heleniny smrti v roce 1976. Dokončil jej Friedrich Cerha a provedl v roce 1977, ačkoli se jeho provedení snažil zabránit soud.

• Kammerkonzert (1925) pro klavír, housle a 13 dechových nástrojů
• Wozzeck
• Lulu
• Lyric Suite
• Sedm raných písní
• Houslový koncert