Anton Webern (narozen 3. prosince 1883 ve Vídni, zemřel 15. září 1945 v Mittersillu) byl rakouský skladatel, dirigent a významná osobnost tzv. druhé vídeňské školy. Společně s Albanem Bergem patřil mezi nejbližší žáky Arnolda Schoenberga, tvůrce a formulátora dvanáctitónového systému, který zásadně ovlivnil směřování evropské hudby 20. století.

Život

Webern pocházel z kulturně založené rodiny a nejprve vystudoval práva, k hudební kompozici se však plně obrátil poté, co se stal žákem Schoenberga. Ve Vídni se postupně etabloval nejen jako skladatel, ale i jako dirigent menších orchestrů a sborů. Během života komponoval poměrně skromné, nicméně formálně velmi promyšlené množství děl, která pokrývají písně (Lieder), komorní hudbu, orchestrální skladby a díla pro menší instrumentální obsazení.

Hudební styl

Webern je známý svou mimořádnou úsporností prostředků: skladby často trvají jen několik minut, nebo dokonce méně, přesto jsou kompozičně velmi hutné. Charakteristické pro jeho styl jsou:

  • přísné používání dvanáctitóného systému – Webern uplatňoval pravidla tohoto systému často velmi konzistentně a systematicky;
  • extremní ekonomie materiálu – kratičkost, koncentrace a absence nadbytečných opakování;
  • pointilistická textura a Klangfarbenmelodie – akcentování jednotlivých tónů a barvy nástrojů tak, že melodie často vzniká z proměny barvy více než z tradičního linárního vývoje;
  • detailní notace dynamiky, artikulace a frází – ticho a rozdíly v odstínech zvuku mají strukturální význam.

Dílo a vliv

Díla Antona Weberna nejsou rozsáhlá počtem minut, ale jejich vliv na další generace skladatelů byl obrovský. Jeho estetika minimalismu, formalismu a důraz na strukturu a barvu zvuku inspirovala skladatele druhé poloviny 20. století a hrála zásadní roli při rozvoji serialismu. Mezi skladatele, kteří čerpali z Webernova přístupu, patří například Karlheinz Stockhausen a Pierre Boulez.

Webern komponoval především písně, komorní skladby pro malé obsazení a několik orchestrálních prací. Mnohé z jeho skladeb, včetně krátkých instrumentalních kusů a písňových cyklů, se staly předmětem podrobného studia hudebních analytiků a interpretů pro svou složku formální jasnosti a rafinované instrumentace.

Smrt a odkaz

15. září 1945 byl Webern na venkově nedaleko Mittersillu náhodně postřelen americkým vojákem při incidentu na kontrolním stanovišti a následkům zranění brzy podlehl. Po smrti skladatele vzrostl zájem o jeho dílo: jeho přístupy byly pečlivě studovány a rozvíjeny poválečnými skladateli a teoretiky, což zajistilo Webernovi trvalé místo v dějinách avantgardní hudby 20. století.

Význam: Webernova hudba představuje extrémní příklad modernistické kompozice založené na řádu, úspornosti a zvukové čistotě. Ačkoliv bývá někdy vnímána jako obtížná, její vliv na rozvoj serialismu a na techniky zpracování zvuku a barvy v hudbě je nepopiratelný.