Anton Webern

Život

Raná léta

Anton se narodil jako Anton von Webern. Webernův otec byl důlní inženýr, který později získal významné státní zaměstnání. Rodina patřila ke šlechtě, proto měla před příjmením "von". V roce 1918 byl v Rakousku vydán zákon, který zakazoval lidem používat "von" jako součást jména, a tak byl od té doby vždy znám jako "Anton Webern". Anton se učil hrát na violoncello a klavír. Měli venkovské sídlo, kde rodina trávila léto, a mladý chlapec trávil hodně času komponováním, zejména písní na básně slavných německých básníků, jako byli Stefan George a Richard Dehmel. Spolu se svým přítelem a bratrancem Ernstem četl filozofické knihy Friedricha Nietzscheho, studoval moderní obrazy a poslouchal hudbu Richarda Wagnera. Jeho otec ho vzal na Bayreuthské slavnosti.

Odešel studovat na Vídeňskou univerzitu, kde pokračoval ve skládání hudby. V roce 1906 získal doktorát za práci o skladateli Heinrichu Isaacovi.

Vliv Schoenberga

Když se Webern stal Schoenbergovým žákem, připojil se k malé skupině hudebníků, kteří se stali jeho celoživotními přáteli. Členem této skupiny byl i Alban Berg. Hudba, kterou tito lidé psali, zněla v té době velmi moderně a museli čelit velké kritice. Berg a Webern byli oficiálními Schoenbergovými žáky pouze dva roky, ale nadále s ním spolupracovali a často pro něj opisovali hudbu. Pomáhali mu také finančně, a když se Schoenberg přestěhoval do Berlína, Webern se tam přestěhoval, aby mu byl nablízku.

V polovině kariéry

Webern v těchto letech komponoval více dvanáctitónové hudby. Pracoval také jako dirigent, aby si vydělal nějaké peníze. Zajímal se pouze o hudbu německých a rakouských skladatelů. Pokoušel se získat několik učitelských míst, ale jediné, které se mu podařilo získat, bylo v Izraelském institutu pro nevidomé ve Vídni, kde učil šest let.

Pozdější roky

Ve 30. letech se Webern potýkal s mnoha obtížemi. Neměl mnoho peněz, Schoenberg kvůli politické situaci v Evropě odešel žít do Francie a poté do Spojených států. V roce 1935 zemřel Alban Berg a jeho vlastní dirigentská kariéra skončila. Když se v Rakousku dostali k moci nacisté, zakázali Webernovu hudbu, protože ji považovali za špatnou (nazývali ji "degenerovaným uměním"). Jeho syn padl v bojích druhé světové války. Čtyři měsíce po skončení války seděl na verandě domu své dcery a po večeři kouřil doutník, když ho zastřelil jeden z okupačních vojáků. Měl být uvnitř, protože tam platil zákaz vycházení. Jeho zeť byl právě zatčen za prodej věcí na černém trhu.

Jeho hudba

Webernova raná hudba se nesla ve stylu expresionismu. Později psal v systému dvanácti tónů. Ve své hudbě rád používal velmi vysoké a velmi nízké tóny a také ticha. Přestože většina jeho skladeb byla velmi krátká, každý tón byl pečlivě promyšlený. Oficiálně složil 31 skladeb, které se vešly na 6 CD. Mnohé z jeho skladeb nám i dnes znějí velmi moderně.