Karlheinz Stockhausen

Život

Stockhausen se narodil nedaleko Kolína nad Rýnem. Jeho otec byl venkovským učitelem. Jeho matka byla v roce 1933 umístěna do sanatoria, kde v roce 1942 zemřela. Pravděpodobně ji tam zabili, protože nacisté si mysleli, že duševně nemocní lidé by neměli být ponecháni naživu.

Stockhausen byl za války mladý muž. Vyučil se učitelem a byl poslán pracovat do vojenské nemocnice poblíž místa, kde byla armáda. Jeho otec zemřel v boji ve válce. Po válce, bez rodičů, šel pracovat na statek. V roce 1947 pak odešel studovat na kolínskou hudební školu. Hrál na klavír v barech a klubech a improvizoval na klavír při kouzelnických představeních kouzelníka. Uvažoval o tom, že se stane spisovatelem.

V té době se v Darmstadtu každé léto scházela řada významných německých skladatelů. Kurz se jmenoval Darmstadtské prázdninové kurzy nové hudby. Stockhausen tam odjel v roce 1951. Provedl tam několik skladeb moderní hudby a setkal se s významnými lidmi, například s hudebním kritikem a filozofem Theodorem Adornem. Slyšel Messiaenovu hudbu a brzy po svatbě odjel do Paříže, aby u Messiaena studoval. V Paříži se seznámil s Pierrem Boulezem a Pierrem Schaefferem, který se zabýval musique concrète. Experimentoval s různými zvuky, které mohou vydávat bicí nástroje, a začal skládat elektronickou hudbu. Když se vrátil do Kolína nad Rýnem, pracoval ve studiu elektronické hudby, kde studoval teorii komunikace. V té době byli Stockhausen, Boulez a Nono předními skladateli avantgardní či experimentální hudby.

Stockhausen učinil z Kolína nad Rýnem významné centrum elektronické hudby. Přispěl také k tomu, že se letní kurzy v Darmstadtu staly proslulým centrem moderní hudby. V roce 1958 tam nepozval Johna Cage na přednášku.^[] To vedlo k neshodám s Boulezem a Nonem.^[] V roce 1967 se Stockhausen v Kalifornii oženil se svou druhou ženou, která byla malířkou. V šedesátých letech koupil pozemek na venkově nedaleko Kolína nad Rýnem a nechal si tam postavit dům. Stockhausen si dům nenavrhl sám, protože nebyl architekt.

Stockhausen byl v té době již světově proslulý. S malou skupinou hudebníků, kteří hráli moderní hudbu, cestoval po Spojených státech a mnoha dalších zemích. Jeho hudbu neposlouchali jen příznivci vážné hudby, ale stávala se také součástí populární kultury mládeže. Jeho fotografie se objevila na obalu desky Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band skupiny Beatles. Nahrávací společnost Deutsche Grammophon prodala více kopií jeho hudby než jakéhokoli jiného moderního skladatele kromě Stravinského. . ^[]

V 70. letech se Stockhausen stal ještě populárnějším. Částečně to bylo proto, že ostatní hudba, stejně jako ostatní umění, se v 60. letech stala politickou a velmi levicovou, což lidi rozzlobilo. Částečně to bylo také proto, že publikum chtělo změnu od hudby, která byla velmi komplikovaná, a Stockhausenova hudba se stala mnohem jednodušší. Mezi jeho nejpopulárnější skladby patří Tierkreis (1974-75) a In Freundschaft (1977). Stockhausen se rozešel se svým vydavatelem a začal svou hudbu vydávat sám. V letech 1977-2003 Stockhausen složil Licht ("Světlo"), soubor sedmi oper pojmenovaných podle dnů v týdnu.

Stockhausen zemřel 5. prosince 2007 v Kuertenu na selhání srdce.

Jeho hudba

V některých studentských dílech Stockhausen použil dvanáctitónovou kompozici. Začal se zajímat o Messiaena a jeho skladba Kreuzspiel ukazuje Messiaenův vliv. Ve skladbě Kontra-Punkte (1953) začíná hudba velmi malými kousky hranými deseti nástroji. Postupně se tyto malé kousky spojují a na konci se hudba soustředí na klavír.

Od roku 1953 se vážně zabýval elektronickou hudbou. Domníval se, že elektronická hudba bude hudbou budoucnosti.^[] Jeho Gesang der Jünglinge je vícestopé dílo, v němž bylo použito 5 stop (později zredukováno na 4). Gruppen (Skupiny) je dílo pro tři orchestry a tři dirigenty. Ti sedí v různých částech koncertního sálu a hrají současně různou rychlostí. Jeho klavírní skladba Klavierstück XI (Klavírní skladba XI) vůbec nevykazuje vliv Johna Cage. Hudba je napsána na obrovském listu papíru a klavírista se během hry rozhoduje, na kterou část hudby přejde a jak ji zahraje. To znamená, že každé provedení díla je jiné. Není to "náhodná" hudba, ale "mobilní" hudba.

Pokračoval v experimentování s novými nápady. Kontakte je skladba pro klavír, bicí a elektronickou hudbu (nahrávka byla předem připravena). "Živou elektronickou" hudbu komponoval od 60. let 20. století. To znamená použití elektroniky ke změně zvuku běžných nástrojů, které jsou zesíleny. Svůj operní cyklus Licht začal psát v roce 1977 a jeho dokončení trvalo 26 let. Je v něm sedm oper: pro každý den v týdnu jedna. Část hudby k němu obsahuje mikrotonální stupnice, v nichž jsou tóny naladěny tak, že jsou od sebe vzdáleny méně než půltón.