Elektronická hudba: definice, historie, techniky a nástroje
Elektronická hudba: definice, historie, techniky a nástroje — průvodce vznikem, vývojem, syntezátory, magnetofony a moderními počítači pro tvoření zvuku.
Elektronická hudba je hudba vytvářená pomocí elektronických zařízení, jako jsou syntezátory nebo počítače. Někdy umělci elektronické hudby vytvářejí speciální zvuky také pomocí magnetofonů.
Po druhé světové válce, kdy byly vynalezeny a rozšířily se magnetofony, je začali používat skladatelé k tvorbě nové hudby. Magnetofon byl potřebný k nahrávání a sestavování zvukových pásů; skladatelé jím kombinovali různé zdroje zvuku. Někdy šlo o hudbu hranou na běžné (akustické) nástroje, kterou poté magnetofon upravil. Jindy přebírali zvuky z každodenního života — například zvuk vody, hluk dopravy nebo ptačí zpěv — a skládali je tak, jak si přáli. Zvukové pásky se často rozstříhaly a poskládaly v jiném pořadí; vznikaly tak nové kompozice. Výsledky byly často velmi zajímavé, ale vyvolávaly i problémy: někteří lidé se ptali „Je to hudba?“, jiní považovali vystoupení, kde na pódiu zůstává jen magnetofon, za méně atraktivní než sledovat živé hudebníky při hře nebo jiné živé interpretace.
Ve 40. letech 20. století experimentovali pařížští skladatelé s tím, co nazvali "Musique concrète" — protože používali přírodní, konkrétní zvuky (oproti abstraktním notovým zápisům). Zvuky se přehrávaly různou rychlostí, kombinovaly se, přehrávaly pozpátku, opakovaly se ve smyčkách nebo se mixovaly a znovu nahrávaly na jiný magnetofon. Dalo se je filtrovat a přidávat efekty jako vibrato nebo ozvěna. Později se objevily i syntezátory, tedy přístroje schopné vytvářet elektronické zvuky v reálném čase, které někdy připomínaly zvuky tradičních nástrojů více než páskové efekty.
Ke skládání elektronické hudby se často používají počítače.
Galerie obrázků
10 Obrázky
Techniky a zvukové postupy
Elektronická hudba využívá širokou škálu technik. Mezi základní patří:
- Tapeové techniky — stříhání pásků, poskládání v jiném pořadí, smyčky (looping), změna rychlosti nebo přehrávání pozpátku (techniky používané v musique concrète).
- Syntéza zvuku — tvorba tónů pomocí oscilátorů a filtrů. Základní typy syntézy jsou subtraktivní (odstranění harmonických filtrem), additivní (složení jednoduchých sinusů), FM (frekvenční modulace), granulární (práce s malými zvukovými „zrny“), wavetable a physical modeling.
- Sampling — nahrávání a opakované používání kratších zvukových úseků (samplů), úprava jejich výšky, délky, filtrů a mapování na klávesnici.
- Efekty a zpracování — reverb, delay (ozvěna), chorus, flanger, distortion, komprese, ekvalizace a další, které mění barvu a prostor zvuku.
- MIDI a sekvencování — ovládání nástrojů, synchronizace a programování not a parametrů pomocí sekvencerů a DAW (digitálních audio pracovních stanic).
Nástroje a zařízení
Kromě páskových strojů a počítačů patří mezi klíčové nástroje elektronické hudby:
- Analógové a digitální syntezátory (včetně modulárních systémů) pro tvorbu zvuků.
- Samplery a drum machines pro rytmy a opakující se zvukové sekvence.
- Audio rozhraní, MIDI kontroléry, pady a dotykové kontrolery pro živé hraní a nahrávání.
- DAW (digitální audio pracovní stanice) a pluginy (VST/AU) pro nahrávání, editaci a mixování.
- Efektové pedály a procesory pro live i studiové použití.
Žánry a kulturní vlivy
Elektronická hudba sahá od experimentálních studií musique concrète přes akademické elektroakustické skladby až po populární žánry jako ambient, techno, house, drum & bass, dubstep, synth-pop nebo EDM. Má vliv na filmovou a televizní hudbu, zvukové designy ve hrách i na současnou popovou tvorbu. V každém žánru se uplatňují jiné techniky, nástroje a estetika — od minimalistických ambientních textur po rychlé taneční rytmy a agresivní zvukové manipulace.
Živá vystoupení a prezentace
Koncerty elektronické hudby mohou mít podobu DJ setů, živého hraní s použitím syntezátorů a samplerů, nebo multimediálních show kombinujících světla a vizuály. Debaty o tom, co je „skutečné“ živé hraní (live performance) a co je přehrávání (playback) provází elektronickou hudbu od jejích počátků; dnes je běžné, že umělci kombinují přednahrané stopy s živou manipulací parametrů a real-time improvizací.
Současný vývoj a dostupnost
Díky dostupným počítačům, open-source nástrojům a levnému hardwaru může dnes experimentovat prakticky každý. Softwarové syntezátory, DAW a online tutoriály umožňují rychlý vstup do světa produkce. Současné trendy zahrnují návrat k analogovým syntezátorům, rozmach modulárního syntézního systému (Eurorack), live coding (programování hudby v reálném čase) a komplexní integraci zvuků s vizuálními prvky.
Jak začít
- Vyzkoušejte bezplatné nebo zkušební verze DAW (např. Ableton Live, FL Studio, Reaper) a některé bezplatné pluginy.
- Naučte se základy syntézy (oscilátory, filtry, obálky), práce se samplerem a základní efekty.
- Experimentujte s nahráváním okolních zvuků (field recording) a jejich úpravou — to je přímý odkaz na techniky musique concrète.
- Zapojte se do komunity — online fóra, kurzy nebo lokální setkání a festivaly vám pomohou zrychlit učení.
Elektronická hudba je široké pole plné technických i kreativních možností — od experimentu se zvukem až po taneční produkce pro obrovská pódia. Základními pilíři jsou technologické nástroje, kreativní nápady a schopnost experimentovat.
Klasická hudba
Mezi skladatele, kteří používali tyto způsoby tvorby hudby, patří John Cage (1912-1992), Bruno Maderna (1920-1973) a Karlheinz Stockhausen (nar. 1928). Velmi často skladatelé kombinovali elektronickou hudbu s hrou na běžné nástroje.
Populární hudba
V populární hudbě se elektronika začala používat k vytváření nových zvuků v 60. letech 20. století. Producent Joe Meek a vynálezce Bob Moog rozšířili škálu zvuků, které bylo možné používat v populární hudbě, a koncem tohoto desetiletí se elektronika stala v tomto odvětví uznávanou. V následujících letech proslavila elektronickou hudbu tvorba lidí jako Giorgio Moroder, Jean-Michel Jarre, Brian Eno a Kraftwerk.
Na počátku 80. let se do módy dostala elektronická hudba a proslavily se kapely jako New Order, The Human League, Pet Shop Boys a Depeche Mode. Tyto kapely někdy míchaly elektronickou hudbu s rockovou.
V 21. století je elektronika natolik součástí populární hudby, že její používání už není nic divného - mnoho umělců vlastně nepoužívá nic jiného.
Taneční hudba
Podžánrem elektronické hudby je elektronická taneční hudba neboli EDM. Elektronická taneční hudba je forma elektroniky, která je obvykle vytvářena s cílem tančit, a proto je obecně vhodná pro kluby a často (ale ne vždy) je v tempu. Ačkoli se do kategorie EDM řadí také mnoho elektronických žánrů, ne všechny formy elektronické hudby do této specifické kategorie spadají. Mezi příklady žánrů EDM patří post-disco, house, techno, eurodance, trance, trip hop, drum and bass a dubstep a několik dalších.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to elektronická hudba?
Odpověď: Elektronická hudba je hudba, která je vytvářena pomocí elektronických zařízení, jako jsou syntezátory nebo počítače.
Otázka: Kdy začali skladatelé používat k tvorbě hudby magnetofony?
Odpověď: Po druhé světové válce, kdy byly vynalezeny magnetofony a staly se populárními, je skladatelé začali používat k vytváření hudby.
Otázka: Jak používali magnetofony k vytváření zvláštních zvuků?
Odpověď: Skladatelé je používali ke kombinaci mnoha různých zvuků. Někdy to byla hudba hraná na běžné (akustické) nástroje, kterou pak magnetofon nějakým způsobem změnil. Někdy použili zvuky z každodenního života, například zvuk vody, hluk dopravy nebo ptačí zpěv. Všechny tyto zvuky se pomocí magnetofonu skládaly dohromady tak, jak skladatel chtěl. Zvukové pásky byly často rozstříhány na kousky, které se pak "spojily" - poskládaly zpět v jiném pořadí.
Otázka: Kde začalo experimentování s elektronickou hudbou?
Odpověď: S elektronickou hudbou experimentovali skladatelé v Paříži ve 40. letech 20. století a nazývali ji "Musique concrטte", protože používali přírodní, konkrétní zvuky.
Otázka: Jaké techniky používali při tvorbě svých skladeb?
Odpověď: Zvuky přehrávali různou rychlostí, různě je kombinovali, přehrávali je pozpátku nebo je přehrávali nepřetržitě (opakovali je ve "smyčce") nebo je přehrávali do mixéru a znovu nahrávali na jiný magnetofon. Zvuky bylo možné filtrovat a přidávat efekty, jako je vibrato nebo ozvěna. Někdy skladatelé používali syntezátory, což byly stroje, které dokázaly vytvářet elektronickou hudbu v reálném čase a zněly více jako normální nástroje než zvukové efekty na magnetofonu. Ke komponování elektronické hudby se také často používaly počítače.
Otázka: Existovaly kolem tohoto typu kompozice nějaké kontroverze?
Odpověď: Někteří lidé se ptali, zda je to skutečně považováno za "hudbu", zatímco jiní si mysleli, že je nudné se během koncertu jen dívat na magnetofon, místo aby mohli sledovat živé hudebníky, jak hrají.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Elektronická hudba: definice, historie, techniky a nástroje Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/30750