Kompaktní disk, nazývaný také CD, je plochý plastový disk, na který se ukládají a načítají počítačová data nebo digitální zvuk pomocí optického čtení světlem. Kompaktní disky nahradily diskety, protože byly rychlejší, odolnější vůči magnetickému poli a dokázaly pojmout mnohem více informací. Díky nim se diskety postupně staly zastaralými. Disky CD vyvinuly nezávisle firmy Philips a Sony; obě firmy pak spolupracovaly na zajištění jednotného standardu a technologie pro čtení disků CD v počátcích 80. let.

Kapacita a formáty

Běžné CD má kapacitu až 700 MB dat, což odpovídá přibližně 80 minutám zvukového záznamu v audio CD formátu. Starší a kratší verze (tzv. 74min/650MB) byly také běžné — rozdíly vznikly při vývoji standardu a volbě hustoty záznamu. Pro menší účely byly vyráběny také mini CD (průměr 80 mm), které pojmou řádově 180–210 MB dat (asi 20–24 minut hudby) — často se používaly pro ovladače, malé programy nebo jako propagační nosiče.

Standardy a typy

  • Audio CD (Red Book) – standard pro zvukové nahrávky (44,1 kHz, 16 bitů, stereo).
  • CD-ROM (Yellow Book) – CD určené pro ukládání dat pro počítače; disk je obvykle jen pro čtení (Compact Disc Read-Only Memory).
  • CD-R (Recordable) – jednorázově zapisovatelná varianta využívající barvovou vrstvu (dye).
  • CD-RW (ReWritable) – přepisovatelný typ využívající fázově měnitelnou sloučeninu, umožňuje opakované přepisování (stovky až tisíce cyklů).
  • Video CD (White/Orange Book) – formát pro přehrávání videa na kompatibilních přehrávačích (méně rozšířený po nástupu DVD).

Fyzická konstrukce a princip čtení

CD se skládá z průhledné polykarbonátové vrstvy, na kterou je vytvořen spiralovitý záznam ve formě „dutin“ (pits) a „plošin“ (lands). Na tuto vrstvu je nanesena reflexní kovová (obvykle hliníová) vrstva a ochranný lak. Optická mechanika čte změny odrazu laserového paprsku (běžně infračervený laser o vlnové délce přibližně 780 nm) a převádí je na binární data.

Technické údaje (orientační):

  • Průměr disku: 120 mm.
  • Střední otvor: cca 1,5 cm.
  • Stopa záznamu je spirála s krokem (track pitch) přibližně 1,6 µm; minimální délka pitu je řádově 0,83 µm.

Historie a význam

Vývoj kompaktních disků probíhal na konci 70. a počátku 80. let 20. století. První komerční audio CD a přehrávače byly uvedeny na trh v roce 1982 a rychle se rozšířily díky vyšší kvalitě zvuku, praktičtějšímu přehrávání a větší kapacitě než analogová média (vinyl, kazety) a než diskety v oblasti počítačových dat. Průmyslový standard umožnil širokou adopci v hudebním průmyslu i v počítačovém softwaru.

Použití

  • Distribuce hudby (audio CD).
  • Distribuce softwaru, her a ovladačů (CD-ROM).
  • Zálohování dat a přenos souborů.
  • Propagační nosiče, multimediální prezentace.

Životnost, omezení a péče

Životnost CD závisí na kvalitě výroby, skladovacích podmínkách a expozici světlu či teplu. Typické problémy jsou poškrábání povrchu, oxidace reflexní vrstvy (u starších nebo špatně nalakovaných disků) a poškození štítku. Základní doporučení:

  • Ukládat disky svisle v obalech, chránit před přímým sluncem a extrémními teplotami.
  • Čistit jemným hadříkem od středu směrem ven; nepoužívat agresivní chemikálie.
  • Pro důležitá data zvažte více kopií a modernější média (DVD, Blu‑ray, externí disky, cloud), protože CD má omezenou kapacitu a náchylnost k poškození.

Kompaktní disk byl klíčovým mezníkem v přechodu na digitální média a i když jej mnohé moderní technologie (streamování, flash paměti) částečně nahradily, zůstává CD stále použitelným a široce rozšířeným nosičem s jasně definovanými standardy.