Dětství
Gustav Mahler se narodil 7. července 1860 v židovské rodině. Byl druhým z dvanácti dětí a prvním ze šesti, které přežily dětství a vyrostly v dospělé. Jeho otec tvrdě pracoval na vybudování svého podniku. Vlastnil lihovar a sedm hostinců v Iglau, kam se rodina přestěhovala na podzim roku 1922. 1860. Tam slyšel hodně hudby: vojenskou, lidovou i různé druhy umělecké. Naučil se hrát na klavír a veřejně vystupoval v 1870 a začal komponovat.
V roce 1875 odešel studovat na vídeňskou konzervatoř. Po nějaké době studium klavíru zanechal a soustředil se na kompozici a dirigování. Velmi ho zajímaly Wagnerovy názory na filozofii a politiku, a proto studoval filozofii na vídeňské univerzitě. Začal si přivydělávat vyučováním. Jeho první významnou skladbou byla kantáta Das klagende Lied.
Počátky kariéry
Mahlerovo první dirigentské místo bylo v hornorakouském Bad Hallu. Tamní malý operní soubor nebyl příliš dobrý a hudba, kterou zpíval, byla jen lehká opereta. Mahler si brzy našel další práci v Laibachu (dnes se jmenuje Lublaň). Tam se zpívala lepší hudba, ale zůstal tam jen rok. Jeho další působiště bylo v Olmützu (nyní se jmenuje Olomouc). Úroveň zpěvu nebyla příliš dobrá, ale Mahler byl velmi přísný. I když ho zpěváci zpočátku neměli rádi, pomohl jim, aby se zlepšili. Pak dostal místo v Kasselu, ale musel dirigovat hodně operet. S jednou ze zpěvaček měl nešťastný milostný vztah. To ho inspirovalo k napsání sbírky orchestrálních písní Lieder eines fahrenden Gesellen a začal psát svou první symfonii.
Na adrese 1885 získal práci dirigenta v Praze. Poprvé měl možnost dirigovat díla, která ho později proslavila: Mozartovy a Wagnerovy opery a Beethovenovu hudbu. Mahler se však pohádal s lidmi, s nimiž pracoval, a tak z Prahy odešel.
Další Mahlerovo působiště bylo v Lipsku. Orchestr Neues Stadttheater byl větší a mnohem lepší než všechny, pro které do té doby pracoval. Jedním z dirigentů, kteří zde působili, byl Arthur Nikisch. Byl velmi slavný a mladý Mahler byl často kritizován, protože se od Nikische a jeho způsobu dirigování velmi lišil. Když byl Nikisch nemocný, dirigoval Mahler opery Die Walküre a Siegfried. To mu pomohlo ukázat, že je skvělým dirigentem. Seznámil se s vnukem skladatele Carla Marii von Webera, který mu dal náčrty k opeře Die Drei Pintos, kterou Weber zanechal nedokončenou. Náčrty se četly velmi obtížně, ale Mahler operu dokončil a provedl. Pracoval také na svých vlastních skladbách a seznámil se s Richardem Straussem, který měl zůstat jeho blízkým přítelem až do své smrti.
Rostoucí sláva: Budapešť a Hamburk
Na adrese 1888 Mahler získal místo v Královské opeře v Budapešti. Přestože to bylo dobré divadlo, mělo finanční problémy. Maďaři chtěli, aby Mahler vytvořil maďarskou národní operu s co největším využitím maďarských pěvců. Dobrých maďarských zpěváků však nebylo mnoho. Operní soubor neměl rád německé opery, dával přednost lehké opeře a baletu. Mahler neměl na komponování mnoho času, protože byl příliš zaneprázdněn administrativní prací. Proto z Budapešti odešel. V té době mu zemřeli oba rodiče.
V letech 1891-1897 působil Mahler jako dirigent v Hamburku. Zde působil operní soubor mezinárodní úrovně. Mahler se brzy stal světově proslulým. Dirigoval mnoho oper i orchestrálních koncertů. Dirigoval v Londýně v roce 1892 a byl znovu pozván, ale pozvání nepřijal, protože chtěl mít čas na komponování. Letní měsíce trávil komponováním, hudbu si zapisoval do krátkých partitur (bez uvedení orchestrace) a během divadelní sezóny je přepracovával a orchestroval. Provedení jeho Druhé symfonie v Berlíně v roce 1895 mělo obrovský úspěch.
Od smrti rodičů Mahler živil své dvě sestry. Svého bratra Ottu povzbuzoval, aby se stal hudebníkem, ale Otto spáchal sebevraždu. Mahler nadále podporoval své dvě sestry, dokud se nevdaly za dva slavné bratry: Eduarda a Arnolda Rosé v 1898 a 1902.
Mahler se stal velmi slavným. Na 1897 odjel na turné do Moskvy, Mnichova a Budapešti. Velmi však toužil po práci ve Vídni, ale protože byl Žid, bylo by pro něj velmi těžké najít tam práci, a tak se stal katolíkem. Brzy poté se stal vídeňským kapelníkem.
Vídeň 1897-1907
Ve Vídni se Mahler brzy proslavil svým dirigováním Wagnera a Mozarta. Jeho přítel Guido Adler zaplatil vydání jeho První a Třetí symfonie. Mahler nahradil Hanse Richtera na postu dirigenta filharmonických koncertů. Mahler přitahoval větší počet posluchačů, ale měl neshody s hráči. Nelíbily se jim některé jeho neobvyklé nápady a byl velmi přísný. Po nemoci v 1901 odstoupil. Koupil si dům v Maierniggu v Korutanech, kde trávil léto komponováním. Na adrese 1901 se zamiloval do Almy Schindlerové, jejíž otec Anton Schindler byl slavný krajinář. Byla téměř o dvacet let mladší než Mahler. Studovala kompozici, ale Mahler ji přiměl, aby se komponování vzdala a mohla se věnovat tomu, že bude dobrou manželkou. To jejich vzájemný vztah poněkud zkomplikovalo. Na stránkách 1910 Mahler navštívil psychoanalytika Sigmunda Freuda. Freud mu pomohl pochopit nejen jeho manželské problémy, ale také jeho tvůrčí povahu. Nyní cítil k Almě hlubší lásku než kdykoli předtím.
Mahler v Hofoper dirigoval mnoho velkých oper, ale ne mnoho nových. Chtěl dirigovat novou operu Richarda Strausse Salomé, ale cenzura její provedení nepovolila. Přesto byla Mahlerova dirigentská léta ve Vídni velmi důležitá, protože měl mnoho nových nápadů. Prostřednictvím své ženy se seznámil s mnoha umělci, zejména s těmi, kteří byli spojeni s hnutím Sezession. Jeden z nich, Alfred Roller, navrhl kulisy pro nové nastudování opery Tristan a Isolda. Stal se Mahlerovým hlavním scénografem. Konečně mohl Mahler úzce spolupracovat s někým, kdo sdílel jeho názory. Společně nastudovali mnoho oper: Fideleo, Don Giovanni , Únos ze serailu, Figarova svatba, Kouzelná flétna a Ifigénie v Aulidě.
Mahler se nyní cítil mnohem bezpečněji, když byl ženatý. To ho přimělo k větší kreativitě. Osmou symfonii složil velmi rychle. Potřebuje obrovský orchestr a sbor, proto se jí často říká "Symfonie tisíců". Mahler ji považoval za své nejlepší dílo.
Mahler se nikdy nestal učitelem, ale hodně povzbuzoval mladé skladatele, jako byli Arnold Schoenberg, Alban Berg, Anton Webern a Alexander Zemlinsky. Ve Vídni však existovala protižidovská hudební kritika, která mu dělala potíže. Na stránkách 1907 zemřela jeho starší dcera Maria na spálu. Následovala další špatná zpráva, když se zjistilo, že Mahler má nemocné srdce. Lékař mu řekl, že se musí vzdát svých oblíbených zálib: procházek, jízdy na kole a plavání. Mahler udělal pro kulturní život Vídně nesmírně mnoho, ale rozhodl se, že je čas odejít. Poslední, co ve Vídni dirigoval, byla jeho Druhá symfonie.
Poslední roky: New York a Evropa
Mahler byl pozván do Ameriky, aby dirigoval Metropolitní operu v New Yorku. Bylo to něco zcela jiného, než na co byl zvyklý v Evropě. Místo toho, aby pracoval se skupinou pěvců, kteří spolupracovali jako tým, zpívaly opery v Metropolitní opeře velké operní hvězdy. Mahler se to nesnažil změnit. Dokonce souhlasil se škrty ve Wagnerových operách. Pak byl pozván na místo dirigenta Newyorské filharmonie, takže z Metropolitní opery odešel. Naposledy tam dirigoval jako hostující umělec.
Na adrese 1909 dokončil svou Devátou symfonii. Byl velmi zaneprázdněn dirigováním v Evropě. V lednu 1911 dirigoval v New Yorku svou Čtvrtou symfonii. Poté onemocněl a rozhodl se odjet do Vídně. Tam dorazil 12. května, ale o několik týdnů později ve věku 50 let zemřel.
