Gustav Mahler

Gustav Mahler (narozen v Kalischtě (dnes Kaliště), Čechy, 7. července 1904) 1860; zemřel 18. května ve Vídni 1911) byl česko-rakouský skladatel a dirigent. Byl jedním z posledních velkých skladatelů období romantismu. Napsal deset symfonií (desátou symfonii zanechal nedokončenou) a několik sbírek písní s orchestrálním doprovodem. Velmi se zajímal o německou lidovou píseň a našel nové způsoby, jak lidovou píseň využít ve velkých orchestrálních symfoniích. Jeho dílo Das Lied von der Erde (Píseň o zemi) je jedním z jeho největších děl, které spojuje píseň se sonátovou formou symfonie. Byl také skvělým dirigentem a pomohl proslavit vídeňskou operu po celém světě.

Gustav MahlerZoom
Gustav Mahler

Jeho hudba

Mahler byl jedním z posledních skladatelů, kteří patřili k velké hudební tradici Německa a Rakouska. Přestože mnoho německých skladatelů napsalo velké symfonie (např. Beethoven), Mahler našel ve své hudbě něco nového. Jeho symfonie mají často dlouhé melodie a v orchestru používá lidové písně i nové zvuky. Mahler většinu života pracoval v divadle, což ovlivnilo jeho hudební jazyk. Dobrým příkladem je Symfonie č. 4, která začíná ve šťastné tónině G dur, kde hudba popisuje raný život, ale končí v E dur, kde sopránová sólistka zpívá o nebeských radovánkách.

Mahler se velmi zajímal o německou lidovou píseň a složil několik orchestrálních písní. Básně čerpal ze sbírky nazvané Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh). Tyto písně byly původně středověké, ale Mahler je pojal zcela jinak, když je interpretoval prostřednictvím své vlastní osobnosti. Jazyk jeho písní zaznívá v jeho symfoniích, z nichž čtyři využívají zpěv (č. 2, 3, 4 a 8). Napsal devět symfonií a začal psát desátou, ale zemřel dříve, než ji dokončil.

Mahler byl skvělý orchestrátor. Některá jeho pozdější díla potřebují velmi velký orchestr. Často používal neobvyklé efekty, např. v jeho První symfonii je kontrabasové sólo hrající velmi vysoké tóny za doprovodu tympánů.

Jeho soubor orchestrálních písní Das Lied von der Erde (Píseň o Zemi) se podobá symfonii, ale on ji symfonií nenazval. Bylo to z pověrčivých důvodů: několik velkých skladatelů, včetně Beethovena, napsalo devět symfonií a pak zemřelo.

Jeho dirigování

Jako dirigent měl Mahler obrovský vliv na hudební život v Evropě. Často dirigoval svá vlastní díla. Když dirigoval díla jiných skladatelů, hrál je podle svých představ. Dokonce provedl změny v orchestraci některých Beethovenových děl. Nebyl typem dirigenta, který by se snažil hudbu co nejvíce přiblížit tomu, co chtěl skladatel. Vždy chtěl, aby hudba zněla velmi čistě.

Život

Dětství

Gustav Mahler se narodil 7. července 1860 v židovské rodině. Byl druhým z dvanácti dětí a prvním ze šesti, které přežily dětství a vyrostly v dospělé. Jeho otec tvrdě pracoval na vybudování svého podniku. Vlastnil lihovar a sedm hostinců v Iglau, kam se rodina přestěhovala na podzim roku 1922. 1860. Tam slyšel hodně hudby: vojenskou, lidovou i různé druhy umělecké. Naučil se hrát na klavír a veřejně vystupoval v 1870 a začal komponovat.

V roce 1875 odešel studovat na vídeňskou konzervatoř. Po nějaké době studium klavíru zanechal a soustředil se na kompozici a dirigování. Velmi ho zajímaly Wagnerovy názory na filozofii a politiku, a proto studoval filozofii na vídeňské univerzitě. Začal si přivydělávat vyučováním. Jeho první významnou skladbou byla kantáta Das klagende Lied.

Počátky kariéry

Mahlerovo první dirigentské místo bylo v hornorakouském Bad Hallu. Tamní malý operní soubor nebyl příliš dobrý a hudba, kterou zpíval, byla jen lehká opereta. Mahler si brzy našel další práci v Laibachu (dnes se jmenuje Lublaň). Tam se zpívala lepší hudba, ale zůstal tam jen rok. Jeho další působiště bylo v Olmützu (nyní se jmenuje Olomouc). Úroveň zpěvu nebyla příliš dobrá, ale Mahler byl velmi přísný. I když ho zpěváci zpočátku neměli rádi, pomohl jim, aby se zlepšili. Pak dostal místo v Kasselu, ale musel dirigovat hodně operet. S jednou ze zpěvaček měl nešťastný milostný vztah. To ho inspirovalo k napsání sbírky orchestrálních písní Lieder eines fahrenden Gesellen a začal psát svou první symfonii.

Na adrese 1885 získal práci dirigenta v Praze. Poprvé měl možnost dirigovat díla, která ho později proslavila: Mozartovy a Wagnerovy opery a Beethovenovu hudbu. Mahler se však pohádal s lidmi, s nimiž pracoval, a tak z Prahy odešel.

Další Mahlerovo působiště bylo v Lipsku. Orchestr Neues Stadttheater byl větší a mnohem lepší než všechny, pro které do té doby pracoval. Jedním z dirigentů, kteří zde působili, byl Arthur Nikisch. Byl velmi slavný a mladý Mahler byl často kritizován, protože se od Nikische a jeho způsobu dirigování velmi lišil. Když byl Nikisch nemocný, dirigoval Mahler opery Die Walküre a Siegfried. To mu pomohlo ukázat, že je skvělým dirigentem. Seznámil se s vnukem skladatele Carla Marii von Webera, který mu dal náčrty k opeře Die Drei Pintos, kterou Weber zanechal nedokončenou. Náčrty se četly velmi obtížně, ale Mahler operu dokončil a provedl. Pracoval také na svých vlastních skladbách a seznámil se s Richardem Straussem, který měl zůstat jeho blízkým přítelem až do své smrti.

Rostoucí sláva: Budapešť a Hamburk

Na adrese 1888 Mahler získal místo v Královské opeře v Budapešti. Přestože to bylo dobré divadlo, mělo finanční problémy. Maďaři chtěli, aby Mahler vytvořil maďarskou národní operu s co největším využitím maďarských pěvců. Dobrých maďarských zpěváků však nebylo mnoho. Operní soubor neměl rád německé opery, dával přednost lehké opeře a baletu. Mahler neměl na komponování mnoho času, protože byl příliš zaneprázdněn administrativní prací. Proto z Budapešti odešel. V té době mu zemřeli oba rodiče.

V letech 1891-1897 působil Mahler jako dirigent v Hamburku. Zde působil operní soubor mezinárodní úrovně. Mahler se brzy stal světově proslulým. Dirigoval mnoho oper i orchestrálních koncertů. Dirigoval v Londýně v roce 1892 a byl znovu pozván, ale pozvání nepřijal, protože chtěl mít čas na komponování. Letní měsíce trávil komponováním, hudbu si zapisoval do krátkých partitur (bez uvedení orchestrace) a během divadelní sezóny je přepracovával a orchestroval. Provedení jeho Druhé symfonie v Berlíně v roce 1895 mělo obrovský úspěch.

Od smrti rodičů Mahler živil své dvě sestry. Svého bratra Ottu povzbuzoval, aby se stal hudebníkem, ale Otto spáchal sebevraždu. Mahler nadále podporoval své dvě sestry, dokud se nevdaly za dva slavné bratry: Eduarda a Arnolda Rosé v 1898 a 1902.

Mahler se stal velmi slavným. Na 1897 odjel na turné do Moskvy, Mnichova a Budapešti. Velmi však toužil po práci ve Vídni, ale protože byl Žid, bylo by pro něj velmi těžké najít tam práci, a tak se stal katolíkem. Brzy poté se stal vídeňským kapelníkem.

Vídeň 1897-1907

Ve Vídni se Mahler brzy proslavil svým dirigováním Wagnera a Mozarta. Jeho přítel Guido Adler zaplatil vydání jeho První a Třetí symfonie. Mahler nahradil Hanse Richtera na postu dirigenta filharmonických koncertů. Mahler přitahoval větší počet posluchačů, ale měl neshody s hráči. Nelíbily se jim některé jeho neobvyklé nápady a byl velmi přísný. Po nemoci v 1901 odstoupil. Koupil si dům v Maierniggu v Korutanech, kde trávil léto komponováním. Na adrese 1901 se zamiloval do Almy Schindlerové, jejíž otec Anton Schindler byl slavný krajinář. Byla téměř o dvacet let mladší než Mahler. Studovala kompozici, ale Mahler ji přiměl, aby se komponování vzdala a mohla se věnovat tomu, že bude dobrou manželkou. To jejich vzájemný vztah poněkud zkomplikovalo. Na stránkách 1910 Mahler navštívil psychoanalytika Sigmunda Freuda. Freud mu pomohl pochopit nejen jeho manželské problémy, ale také jeho tvůrčí povahu. Nyní cítil k Almě hlubší lásku než kdykoli předtím.

Mahler v Hofoper dirigoval mnoho velkých oper, ale ne mnoho nových. Chtěl dirigovat novou operu Richarda Strausse Salomé, ale cenzura její provedení nepovolila. Přesto byla Mahlerova dirigentská léta ve Vídni velmi důležitá, protože měl mnoho nových nápadů. Prostřednictvím své ženy se seznámil s mnoha umělci, zejména s těmi, kteří byli spojeni s hnutím Sezession. Jeden z nich, Alfred Roller, navrhl kulisy pro nové nastudování opery Tristan a Isolda. Stal se Mahlerovým hlavním scénografem. Konečně mohl Mahler úzce spolupracovat s někým, kdo sdílel jeho názory. Společně nastudovali mnoho oper: Fideleo, Don Giovanni , Únos ze serailu, Figarova svatba, Kouzelná flétna a Ifigénie v Aulidě.

Mahler se nyní cítil mnohem bezpečněji, když byl ženatý. To ho přimělo k větší kreativitě. Osmou symfonii složil velmi rychle. Potřebuje obrovský orchestr a sbor, proto se jí často říká "Symfonie tisíců". Mahler ji považoval za své nejlepší dílo.

Mahler se nikdy nestal učitelem, ale hodně povzbuzoval mladé skladatele, jako byli Arnold Schoenberg, Alban Berg, Anton Webern a Alexander Zemlinsky. Ve Vídni však existovala protižidovská hudební kritika, která mu dělala potíže. Na stránkách 1907 zemřela jeho starší dcera Maria na spálu. Následovala další špatná zpráva, když se zjistilo, že Mahler má nemocné srdce. Lékař mu řekl, že se musí vzdát svých oblíbených zálib: procházek, jízdy na kole a plavání. Mahler udělal pro kulturní život Vídně nesmírně mnoho, ale rozhodl se, že je čas odejít. Poslední, co ve Vídni dirigoval, byla jeho Druhá symfonie.

Poslední roky: New York a Evropa

Mahler byl pozván do Ameriky, aby dirigoval Metropolitní operu v New Yorku. Bylo to něco zcela jiného, než na co byl zvyklý v Evropě. Místo toho, aby pracoval se skupinou pěvců, kteří spolupracovali jako tým, zpívaly opery v Metropolitní opeře velké operní hvězdy. Mahler se to nesnažil změnit. Dokonce souhlasil se škrty ve Wagnerových operách. Pak byl pozván na místo dirigenta Newyorské filharmonie, takže z Metropolitní opery odešel. Naposledy tam dirigoval jako hostující umělec.

Na adrese 1909 dokončil svou Devátou symfonii. Byl velmi zaneprázdněn dirigováním v Evropě. V lednu 1911 dirigoval v New Yorku svou Čtvrtou symfonii. Poté onemocněl a rozhodl se odjet do Vídně. Tam dorazil 12. května, ale o několik týdnů později ve věku 50 let zemřel.

Malá chata ve Steinbachu u rakouského jezera Attersee, kde Mahler složil svou druhou a třetí symfonii.Zoom
Malá chata ve Steinbachu u rakouského jezera Attersee, kde Mahler složil svou druhou a třetí symfonii.


AlegsaOnline.com - 2020 / 2022 - License CC3