Opereta
Opereta je termín, který se začal používat v 19. století pro označení opery, která není příliš vážná a často je plná zábavy. Často se označuje jako "lehká opera" ("lehká" znamená "nevážná"). V opeře se obvykle zpívá všechno. V operetě je hodně mluvených dialogů a k nim se přidávají písně a tance. Podobné tradice existovaly již v jiných zemích, např. v Německu, kde byla oblíbená tradice singspielu (např. Mozartova Kouzelná flétna).
Operetní tradice vznikla ve Francii a brzy se rozšířila do Rakouska a dalších zemí. Populární zůstala až do poloviny 20. století, kdy se postupně změnila v hudební komedii.
Za tvůrce operetní tradice lze považovat skladatele Jacquese Offenbacha. Vyrostla z opéra comique, která se stala poměrně dlouhou a vážnou. Vznikla potřeba kratších, humornějších hudebních zábav. Offenbach skládal operety v 50. letech 19. století v Paříži. V Anglii se takovým dílům často říkalo "komické opery" nebo "operní komedie". Ve Vídni se pak stal velmi populárním Johann Strauss. Byl již velmi známý v tanečních sálech, ale když začal psát pro divadlo, stal se brzy konkurentem Offenbacha, jehož operety se ve Vídni staly velmi populární. Straussova opereta Netopýr (Die Fledermaus) se hrála častěji než kterákoli jiná opereta. Ve Španělsku byla druhem operety Zarzuela.
Na tvorbě a uvádění operet se podílelo mnoho lidí. Účinkující museli často velmi dobře zpívat i hrát. Bizet, Chabrier a Delibes psali operety, ale i opery a další druhy hudby. V Anglii byly opery Gilberta a Sullivana jakousi anglickou formou operety.
Jednou z nejoblíbenějších operet byla Veselá vdova (Die Lustige Witwe) od Franze Léhara. Byla uvedena v roce 1905 ve Vídni. Léhar napsal i mnoho dalších operet. Dalším skladatelem, který psal operety v rakouské tradici, je Franz von Suppé. Nejznámější rumunskou operetou je Crai nou (Nový měsíc) od Cipriana Porumbesca.
Na počátku 20. století se francouzská opereta stala méně populární, protože se zvýšil zájem o vídeňskou operetu. Po první světové válce se centrem německé operety stal Berlín. V polovině 20. století psalo mnoho skladatelů lehké operety, které vycházely z americké taneční kapely. Ty se již nenazývaly "operetami". Slovo "opereta" se nadále používalo pro lehké opery, které byly spíše ve stylu tradiční středoevropské hudby.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to opereta?
Odpověď: Opereta je druh opery, která není příliš vážná a často je plná zábavy, někdy se označuje jako "lehká opera". Obsahuje mluvené dialogy, písně a tance.
Otázka: Koho lze považovat za tvůrce operetní tradice?
Odpověď: Za tvůrce operetní tradice lze považovat skladatele Jacquese Offenbacha.
Otázka: Co bylo v Německu populární před vznikem operety?
Odpověď: V Německu byl před vznikem operet populární singspiel (např. Mozartova Kouzelná flétna).
Otázka: Jak se francouzské operety staly méně populárními na počátku 20. století?
Odpověď: Na počátku 20. století byl větší zájem o vídeňské operety než o francouzské, takže se staly méně populárními.
Otázka: Jaké jsou příklady známých operet?
Odpověď: Mezi známé příklady patří Die Fledermaus od Johanna Strausse, Die Lustige Witwe od Franze Léhara, Crai nou od Cipriana Porumbesca a anglické opery Gilberta a Sullivana.
Otázka: Kdo v těchto dílech účinkoval?
Odpověď: Pro tato díla museli interpreti velmi dobře zpívat i hrát; psali je také skladatelé jako Bizet, Chabrier a Delibes.
Otázka: Kde se německá opereta stala populární po první světové válce?
Odpověď: Po první světové válce se centrem popularity německé operety stal Berlín.
