Figarova svatba (Le nozze di Figaro) — Mozartova opera buffa, 1786

Figarova svatba — Mozartova brilantní opera buffa z roku 1786: komická, společensky výbušná a hudebně výjimečná, která nadchla Vídeň i celý svět.

Figarova svatba(Le nozze di Figaro, ossia la folle giornata) je opera buffa s hudbou Wolfganga Amadea Mozarta a italským libretem Lorenza Da Ponteho. Opera měla premiéru 1. května 1786 ve vídeňském Burgtheateru. Měla příznivý ohlas a téměř každá scéna dostala přídavek, čímž se představení protáhlo natolik, že se to císaři nelíbilo a chtěl, aby se přestalo hrát.

Opera vychází z francouzské divadelní hry La folle journée, ou le Mariage de Figaro od Pierra Beaumarchaise z roku 1784. Hra byla ve své době velmi kontroverzní (a ve Francii byla dokonce krátce zakázána), ale sporný materiál ze hry byl odstraněn a Da Ponteho libreto prošlo vídeňskou cenzurou.

Historický kontext a význam

Figarova svatba patří mezi klíčová díla klasické opery. Je to první z trojice slavných spoluprací mezi Mozartem a Da Pontem (následovaly Don Giovanni a Cosi fan tutte). Opera spojuje komediální zápletky opera buffa s hlubším psychologickým přístupem k postavám a sociálním tématům — kritizuje privilegia šlechty a současně ukazuje lidské slabosti s velkou empatií a humorem.

Stručný děj

Děj se odehrává během jednoho rušného dne v domácnosti šlechtice hraběte Almavivy. Hlavní zápletky:

• Figaro, sluha hraběte, se chystá oženit se se svou nevěstou Susannou, služkou hraběnky.
• Hrabě se snaží znovu zavést tzv. droit du seigneur (právo první noci) a usiluje o Susannu.
• Cherubino, mladý šlechtic zamilovaný do všech žen (zejména do hraběnky), způsobuje další zmatek svými skandály.
• Hraběnka prožívá zklamání z věrolomnosti manžela, ale nakonec se pár dává dohromady díky řadě maskování, vtipných omylů a odhalení.

Opera je rozdělena do čtyř dějství; vrcholí sérií komických i dojemných momentů, kdy osobní výčitky i společenské nespravedlnosti přecházejí v lidské smíření.

Postavy a hlasové obsazení (přehled)

• Figaro — bariton (sluha hraběte, zásadní postava, chytrý a vynalézavý)
• Susanna — soprán (budoucí manželka Figara, bystrá a vynalézavá)
• Hrabě Almaviva — bariton (mocný, žárlivý a sobecký)
• Hraběnka Rosina — soprán (citlivá, zraněná, s vynikajícími lyrickými áriemi)
• Cherubino — mezzosoprán (tzv. „trouser role“, mladý šlechtic plný vášně)
• Marcellina, Bartolo, Basilio a další — vedlejší postavy, které děj prohlubují a komicky rozvíjejí

Hudební charakteristika a známé čísla

Hudba Mozarta kombinuje brilantní melodiku, komplexní harmonie a propracované instrumentální barvy. Mezi nejznámější části patří:

• sinfonia (předehra) — živá, energická a mistrně vystavěná
• "Non più andrai" — známá árie hraběte pro Figara
• "Voi che sapete" — jemná a lyrická árie Cherubina
• "Porgi amor" a "Dove sono" — dojímavé árie hraběnky
• čísla s více hlasy a finále dějství — ukázka Mozartovy schopnosti vést více postav současně a rozvíjet dramatickou situaci hudebně i herecky

Orchestrace odpovídá klasickému obsazení té doby (směs dřevěných dechů, lesních rohů, tympánů a smyčců) a Mozart v ní využívá jemných barevných efektů k podpoře charakteristiky postav a nálady scén.

Cenzura, premiéra a recepce

Libreto od Da Ponteho vznikalo s vědomím citlivosti tématu: původní hra Pierra Beaumarchaise obsahovala silnější sociálně-kritické pasáže, které by ve své surové podobě vídeňská cenzura neschválila. Da Ponte proto některé pasáže upravil a odstranil otevřenou politickou agitaci, čímž umožnil uvedení opery v císařské Vídni. Přesto dílo neslo náznaky společenské satiry, které publikum i kritici silně vnímali.

Premiéra byla velkým úspěchem — publikum reagovalo bouřlivě, některé scény se opakovaly v přídavcích a představení se značně protahovala. Historicky se zmiňuje i nesouhlas části dvora, včetně námitky císaře Josefa II., který údajně považoval délku představení za nepřijatelnou.

Dědictví a význam dnes

Figarova svatba je dodnes pevnou součástí operního repertoáru po celém světě. Dílo se těší pozornosti dirigentů, režisérů a sólistů díky své hudební kvality, dramatické hloubce a komickému kouzlu. Opera je často inscenována v historických i moderních interpretacích, přičemž její témata — mocenské vztahy, žárlivost, lidská důstojnost — zůstávají aktuální.

Kde začít poslouchat nebo sledovat

Pro první seznámení se doporučují nahrávky slavných dirigentů a kompletní živé inscenace, které ukazují jak celistvost partitury, tak hereckou dynamiku. Při sledování je dobré věnovat pozornost průběhu děje ve čtyřech jednáních a proměnám postav, které Mozart hudebně velmi citlivě zpracoval.

Figarova svatba tak zůstává jedním z nejlepších příkladů, jak může komedie v opeře nést závažné lidské i společenské otázky bez ztráty humoru a muzikální krásy.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to Figarova svatba?

Otázka: Kdy měla opera Figarova svatba premiéru?

Otázka: Jak byla opera přijata při své premiéře?

Otázka: Na čem je opera založena?

Otázka: Proč byla hra La folle journée ve své době kontroverzní?

Otázka: Bylo Da Pontovo libreto k Figarově svatbě cenzurováno?

Otázka: Kdo napsal hudbu k Figarově svatbě?

Hledání podle dopisu