Timpány (někdy nazývané kotle) jsou bubny tvořené velkými miskami — obvykle z mědi vyrobenými a vytvarovanými řemeslníky — na které je po naladění napnutá blána nebo bláně podobná vrstva. Dříve se jako blány používal pergamen nebo upravená zvířecí kůže; moderní tympány však často používají syntetické materiály, které jsou méně citlivé na vlhkost a teplotu. Tato vrchní část se nazývá „hlava bubnu“. Timpani je italské slovo (množné číslo od timpano); v neformální angličtině se ale častěji používá prosté označení tympán, buben nebo timpán. Hudebník, který na tympány hraje, se obvykle nazývá tympanista (často také tympánista).

Timpány se od ostatních bubnů liší tím, že jsou naladěné na přesné hudební tóny. Když je buben správně naladěn, tympanista jej může označit jako „hlasitý“ nebo „nízký“ podle požadovaného zvuku a dynamiky. Hraje se na ně speciálními paličkami (tympánovými paličkami), které mají obvykle rukojeť a hlavičku potaženou filcem nebo jiným materiálem; tvrdost hlavičky zásadně ovlivňuje barvu a útok tónu. Jiné bubny v orchestrech a kapelách většinou vydávají spíše perkutivní zvuk než zřetelný tón a nejsou standardně laděné. Tympanista obvykle sedí u sady dvou, tří nebo čtyř tympánů postavených před ním — proto se často mluví o tympánech v množném čísle.

Stavba a materiály

Hlavní částí tympánu je kovová miska (angl. shell nebo kettle), nejčastěji z mědi, ale setkáte se i s mosazí, hliníkem nebo kompozitními materiály (fiberglass). Na okraj mísy přiléhá kovový kruh (obruč), který drží blánu napnutou pomocí napínacích šroubů nebo napínacího věnce. Hlava bubnu (blána) může být kožená (tradičně kůže telecí nebo ovčí) nebo syntetická (mylar apod.).

Klíčovou součástí moderních tympánů je ladicí mechanismus. Většina profesionálních tympánů má pedálový mechanismus, který dovoluje rychlé a přesné změny ladění během hry. Existují různé konstrukce pedálů — například systémy s aretací (ratchet), řetězem či „balanced action“ (vyvážený pedál), které se liší citlivostí a stabilitou ladění. Starší typy měly ruční (šroubové) ladění.

Velikosti a rozsah

Tympány se vyrábějí v několika typických průměrech, uváděných v palcích i centimetrech — nejběžnější jsou přibližně 20" (51 cm), 23" (58 cm), 26" (66 cm), 29" (74 cm) a 32" (81 cm). Kombinací dvou až čtyř bubnů může tympanista pokrýt terén několika stupňů — v orchestru obvyklé sady čtyř tympánů často pokrývají přibližně jednu až jednu a půl oktávy, přesné rozsahy závisí na konkrétních průměrech a naladění. Moderní pedálové systémy umožňují změny ladění v průběhu skladby, takže tympány mohou být použity i pro melodické či melodicky sugestivní role.

Hra a technika

  • Paličky: Tympánové paličky se liší tvrdostí a velikostí hlavičky; měkčí hlavičky dávají měkčí, kulatější tón, tvrdší hlavičky zase jasnější náraz.
  • Techniky: Základními technikami jsou jednotlivé úhozy, tremolo (rychlé střídání úhozů pro udržení tónu), roll (nepřerušený zvuk) a různé druhy akcentů. Tympanista často používá i techniku tlumení (muffling) rukou nebo dlaní, aby zastavil vibrující blánu a získal přesný konec tónu.
  • Barva zvuku: Místo úhozu (blíže u středu nebo blíže k okraji) a tvrdost paličky zásadně ovlivňují barvu zvuku. Hráči pro různé pasáže volí různé paličky přímo v průběhu koncertu.
  • Notace a ladění: Tympány se v notách zapisují obvykle v basovém klíči nebo v notaci pro timpány a uvádí se konkrétní požadované tóny. Při častých přeladech v partituře se používají pedálové změny, které se musí přesně načasovat s hudebním děním.

Údržba a provoz

Hlavy z přírodní kůže jsou hudebně ceněné pro svou barvu, ale jsou citlivé na vlhkost a teplotu a musí se častěji ladit a občas vyměnit. Syntetické blány jsou stabilnější a odolnější, proto je mnoho moderních orchestrů používá. Důležitá je i pravidelná kontrola napínacích šroubů, pedálů a těsnosti misek, aby ladění zůstalo stabilní.

Historie a použití

Tympány mají dlouhou historii — původně se používaly v ceremonálních a vojenských kapelách (kettle drums v dávných dobách často doprovázely pochod a slavnosti). Jejich kořeny sahají mimo Evropu (např. střední východ, Turecko), odkud se tento typ bubnu postupně dostal do evropských hudebních tradic. V Evropě se tympány uplatnily v barokní a klasické hudbě a následně v romantismu, kdy skladatelé začali využívat jejich dramatický a harmonický potenciál.

V 18. století se tympány objevují u skladatelů jako je Händel, silněji je pak využívají skladatelé 19. století jako Beethoven, Berlioz, Wagner, Mahler nebo Strauss. Dnes jsou tympány standardní součástí všech velkých orchestrů a používají je i některé kapely hrající populární hudbu či filmovou hudbu. Tympány se rovněž uplatňují v pochodech, fanfárních a ceremoniálních tělesech — původní vojenské užití tak přetrvalo v moderní podobě.

Původní text zmiňuje: tympány se původně používaly v oficiálních kapelách; dodnes je můžeme vidět u kapel moderních oficiálních osobností, jako například v Household Cavalry královny Alžběty II. ve Velké Británii, kde jsou "kettle drums" (jak se jim říká) neseny velkými bubenickými koňmi piebald. (Viz obrázek níže) V roce 1700 se tympány staly populárními v orchestrální hudbě a můžeme je slyšet v Händelově hudbě; Beethoven a další skladatelé 19. století psali hudbu, která tympány potřebovala.