Kovy: vlastnosti, dělení, slitiny a využití

Většina kovů je tvrdá, lesklá, na omak těžká a taví se pouze při zahřátí na velmi vysokou teplotu . Kusy kovu vydávají zvuk podobný zvonění, když do nich udeříte něčím těžkým (jsou zvučné). Teplo a elektřina mohou kovem snadno procházet (je vodivý). Hroudu kovu lze roztlouct do tenkého plechu (je kujná) nebo ji lze stáhnout do tenkých drátků (je tvárná). Kov lze těžko roztrhnout (má vysokou pevnost v tahu) nebo rozbít (má vysokou pevnost v tlaku). Pokud zatlačíte na dlouhý tenký kus kovu, ohne se, nikoliv zlomí (je pružný). S výjimkou cesia, mědi a zlata mají kovy neutrální, stříbřitou barvu.

Ne všechny kovy mají tyto vlastnosti. Například rtuť je při pokojové teplotě tekutá, olovo je velmi měkké a teplo a elektřina neprochází železem tak dobře jako mědí.

Kovy jsou pro lidi velmi užitečné. Používají se k výrobě nástrojů, protože jsou pevné a snadno se tvarují. Ze železa a oceli se vyrábějí mosty, budovy nebo lodě.

Některé kovy se používají k výrobě předmětů, jako jsou mince, protože jsou tvrdé a rychle se neopotřebovávají. Například měď (která je lesklá a má červenou barvu), hliník (který je lesklý a bílý), zlato (které je žluté a lesklé) a stříbro a nikl (rovněž bílé a lesklé).

Některé kovy, jako například ocel, se dají nabrousit a zůstanou ostré, takže se z nich dají vyrobit nože, sekery nebo břitvy.

Vzácné kovy s vysokou hodnotou, jako je zlato, stříbro a platina, se často používají k výrobě šperků. Z kovů se také vyrábí spojovací materiál a šrouby. Hrnce používané k vaření mohou být vyrobeny z mědi, hliníku, oceli nebo železa. Olovo je velmi těžké a husté a může se používat jako zátěž v lodích, aby se nepřevrátily, nebo jako ochrana lidí před ionizujícím zářením.

Mnoho věcí, které jsou vyrobeny z kovů, může být ve skutečnosti vyrobeno ze směsí alespoň jednoho kovu s jinými kovy nebo s nekovy. Tyto směsi se nazývají slitiny. Mezi běžné slitiny patří:

• Ocel (železo a uhlík) (uhlík je nekov)
• Mosaz (měď a zinek)
• Bronz (měď a cín)
• Dural (hliník a měď)
• Gunmetal (měď, cín a zinek)

Lidé začali poprvé vyrábět věci z kovu před více než 9000 lety, když objevili, jak získat měď z její []rudy. Poté se naučili vyrábět tvrdší slitinu, bronz, přidáním cínu do mědi. Asi před 3000 lety objevili železo. Přidáním malého množství uhlíku k železu zjistili, že mohou vyrobit obzvláště užitečnou slitinu - ocel.

V chemii se kovem označuje skupina chemických prvků, které mají určité vlastnosti. Atomy kovu snadno ztrácejí elektron a stávají se kladnými ionty neboli kationty. Tímto způsobem se kovy nepodobají dalším dvěma druhům prvků - nekovům a metaloidům. Většina prvků v periodické tabulce jsou kovy.

V periodické tabulce prvků můžeme nakreslit klikatou čáru od prvku bór (symbol B) k prvku polonium (symbol Po). Prvky, kterými tato přímka prochází, jsou metaloidy. Prvky, které se nacházejí nad touto přímkou a napravo od ní, jsou nekovy. Zbytek prvků jsou kovy.

Většina vlastností kovů je dána tím, že atomy kovu nedrží své elektrony příliš pevně. Každý atom je od ostatních oddělen tenkou vrstvou valenčních elektronů.

Některé kovy se však liší. Příkladem je kovový sodík. Je měkký, taje při nízké teplotě a je tak lehký, že plave na vodě. Lidé by to však neměli zkoušet, protože další vlastností sodíku je, že při dotyku s vodou exploduje.

Většina kovů je chemicky stabilní a nereaguje snadno, ale některé reagují. Reaktivní jsou alkalické kovy, například sodík (symbol Na), a kovy alkalických zemin, například vápník (symbol Ca). Když kovy reagují, často reagují s kyslíkem. Oxidy kovů jsou zásadité. Oxidy nekovů jsou kyselé.

Sloučeniny, v nichž se atomy kovů spojují s dalšími atomy do molekul, jsou pravděpodobně nejběžnějšími látkami na Zemi. Například kuchyňská sůl je sloučenina sodíku.

Používání kovů je prý to, čím se lidé liší od zvířat. Před používáním kovů si lidé vyráběli nástroje z kamenů, dřeva a zvířecích kostí. Tomuto období se dnes říká doba kamenná.

Nikdo neví, kdy byl nalezen a použit první kov. Pravděpodobně se jednalo o tzv. nativní měď, která se někdy nachází ve velkých hrudách na zemi. Lidé se z ní naučili vyrábět měděné nástroje a další věci, i když je na kov poměrně měkká. Naučili se tavit, aby získali měď z běžných rud. Když se měď roztavila nad ohněm, naučili se lidé vyrábět slitinu zvanou bronz, která je mnohem tvrdší a pevnější než měď. Lidé z bronzu vyráběli nože a zbraně. Toto období v lidských dějinách, přibližně po roce 3300 př. n. l., se často nazývá dobou bronzovou, tedy dobou bronzových nástrojů a zbraní.

Kolem roku 1200 př. n. l. se někteří lidé naučili vyrábět železné nástroje a zbraně. Ty byly ještě tvrdší a pevnější než bronz, což představovalo výhodu ve válce. Doba železných nástrojů a zbraní se dnes nazývá doba železná . Kovy byly v lidských dějinách a civilizaci velmi důležité. Železo a ocel byly důležité při výrobě strojů. Zlato a stříbro se používalo jako peníze, aby lidé mohli obchodovat, tedy vyměňovat si zboží a služby na velké vzdálenosti.

V astronomii je kov jakýkoli prvek jiný než vodík nebo helium. Je to proto, že tyto dva prvky (a někdy i lithium) jsou jediné, které se tvoří mimo hvězdy. Na obloze lze pomocí spektrometru pozorovat znaky kovů a ukázat astronomovi, jaké kovy se ve hvězdě nacházejí.

• Hutnictví
• Peníze
• Těžba
• Zlatá horečka
• Historie