Bismut je chemický prvek se značkou Bi a protonovým číslem 83. V periodické tabulce zaujímá místo 83 a patří mezi těžší prvky. Jeho relativní atomová hmotnost je přibližně 209 u. Bismut má stříbřitě bílý kovový lesk s růžovým nádechem, je křehký a snadno se lámavý. Dlouho byl považován za stabilní kov, ale dnes víme, že je mírně radioaktivní — jeho hlavní izotop Bi‑209 se rozpadá velmi pomalu. V periodické tabulce je zařazen do 15. skupiny (pniktogenů).
Fyzikální a chemické vlastnosti
Bismut je těžký kov s vysokou hustotou, má nízký bod tání (asi 271 °C) a relativně vysoký bod varu. Chemicky se nejčastěji vyskytuje v oxidačních číslech +3 a zřídka +5. Tvoří charakteristické sloučeniny, například sulfid bismutitý (bismuthinite) a řadu oxidů a halogenidů. Kovy na bázi bismutu bývají diamagnetické a mají relativně nízkou tepelnou a elektrickou vodivost ve srovnání s jinými těžkými kovy.
Výskyt a těžba
Bismut se v přírodě vyskytuje jak v elementární (rodné) formě, tak v minerálech jako je bismuthinit (Bi2S3) nebo v rudách, kde je často příměsí olova, mědi a cínu. Často se získává jako vedlejší produkt při zpracování rud olova, cínu a mědi. V ložiscích bývá méně rozšířen než některé běžné kovy, ale důležitý je jako komodita pro specifické průmyslové aplikace.
Využití a významné sloučeniny
Bismut a jeho sloučeniny mají řadu praktických použití. V lékařství je známý bismuth subsalicylát jako léčivo proti zažívacím potížím. V kosmetickém průmyslu se používá bismuth oxychlorid pro perleťové efekty v make‑upech. V průmyslu slouží jako součást nízkotavitel‑ných slitin (např. Woodova slitina), olova‑ne‑obsahujících pájek a některých katalyzátorů. Směsi olova a bismutu se používají i v jaderném inženýrství — např. olovo‑bismutová eutektika jako chladivo nebo jako cíl v systémech generujících neutrony.
- Běžné sloučeniny: Bi2S3, Bi2O3, BiCl3, bismuth subsalicylát
- Hlavní oblasti použití: medicína, kosmetika, slitiny, elektronika, jaderné aplikace
- Bezpečnost: obecně je méně toxický než řada jiných těžkých kovů, ale některé sloučeniny vyžadují opatrné zacházení
Historie a zajímavosti: Bismut byl znán již v minulosti, avšak dlouho byl zaměňován s cínem nebo olovem; jako samostatný prvek byl rozpoznán v 18. století. Nejvýznamnější izotop Bi‑209 má velmi dlouhý poločas rozpadu, proto byl po dlouhou dobu považován za stabilní, což z něj činí zajímavý případ mezi těžkými prvky. Díky kombinaci nízké toxicity a užitečných fyzikálních vlastností zůstává bismut perspektivním materiálem v moderních aplikacích.


_oxide.jpg)



