Čína

Původ

První záznam o použití slova "Čína" pochází z roku 1555. Je odvozeno od perského přídavného jména chīnī s významem "čínský", které v Evropě zpopularizoval Marco Polo.

Historie

Starověk (2100 př. n. l. - 1500 n. l.)

Starověká Čína byla jednou z prvních civilizací a od 2. tisíciletí př. n. l. fungovala jako feudální společnost. Čínská civilizace také jako jedna z mála vynalezla písmo, dalšími byly Mezopotámie, civilizace údolí Indu, mayská civilizace, minojská civilizace ve starověkém Řecku a starověký Egypt. Svého zlatého věku dosáhla za dynastie Tchang (asi v 10. století n. l.). Byla domovem konfucianismu a taoismu a měla velký vliv na okolní země včetně Japonska, Koreje a Vietnamu v oblasti politického systému, filozofie, náboženství, umění, písma a literatury. Čína je domovem jedněch z nejstarších uměleckých děl na světě. Klasickými příklady jsou sochy a keramika a také ozdoby z nefritu.

Než dynastie Čchin sjednotila Čínu, existovaly stovky malých států, které spolu stovky let bojovaly ve válce o nadvládu nad Čínou. Tato doba je známá jako období válčících států. Přestože kvůli pokračujícím válkám lidé trpěli, právě v této době se zrodilo mnoho velkých filozofií, včetně konfucianismu a taoismu. Konfucianismus a taoismus samy o sobě byly základem mnoha společenských hodnot, které jsou dnes vidět v moderních východoasijských kulturách.

Její geografie se většinou podobala dnešní Číně, jen severní a západní okraje se lišily. Často byla napadána severními kočovnými národy, jako byli Turci a Mongolové pod vedením Čingischána a Kublajchána. Během historie starověké Číny spolu severní kočovníci a Číňané bojovali a střídali se ve snaze ovládnout zemi a lidi v Číně. Když však severní národ porazil čínský lid a přišel vládnout království, začlenil do sebe i čínský způsob života a stal se podobným Číňanům. Mnohé z nejsilnějších čínských dynastií ovládli lidé ze severu, včetně dynastií Čchin, Tchang, Jüan (mongolská) a Čching. Pokaždé také vnesli do čínské kultury nové prvky.

Nový věk

Zatímco v prvním tisíciletí a na počátku druhého tisíciletí Čína dosáhla mnoha úspěchů, v 15. století př. n. l. se stala izolacionistickou zemí.Důvodem bylo, že Španělsko našlo na novém kontinentu obrovské množství stříbra, které bylo v té době hlavní měnou (penězi) v Číně i v Evropě, a Čína se nechtěla nechat koupit cizinci.

V době renesance začaly evropské mocnosti ovládat další asijské země. Ačkoli Čína nebyla ve skutečnosti nikdy ovládnuta, mnoho evropských zemí, například Británie a Francie, si v Číně vybudovalo sféry vlivu. Protože se Čína v předchozích několika staletích odřízla od světa, do nástupu dynastie Čching zaostávala v technologiích za ostatními zeměmi a byla bezmocná, aby tomu zabránila. To se jasně ukázalo, když v 19. století prohrála s Británií opiové války.

Čína, stále ovlivňovaná západními zdroji, čelila vnitřním rozporům. V letech 1851 až 1864 probíhalo v Číně povstání Tchaj-pchingů neboli tchajpchingská válka. Tchajpchingské povstání vedl Hong Xiuquan z Kuangdonu. Hong Xiuquan byl ovlivněn křesťanskými misionáři a prohlásil se za Ježíšova bratra. Hong si dal za úkol svrhnout dynastii Qing. Tchajpchingské povstání získalo vliv na obyvatelstvo jižní Číny a přilákalo desítky tisíc stoupenců. Tchajpchingský režim úspěšně vytvořil stát v rámci říše Čching s hlavním městem Nanking. Hong nazval svůj nový stát Tchaj-pching Tchien-kuo neboli "Nebeský stát velkého míru". Místní armády nakonec povstání potlačily v závěrečné bitvě u Nanjingu.

V roce 1911 založil Sun Yat-sen Čínskou republiku, ale její vláda byla velmi slabá. Mnoho oblastí ovládali váleční velitelé. Čankajšek proti nim vedl války a stal se prezidentem a diktátorem.

V roce 1931 napadlo Japonsko Mandžusko, které se nachází v severovýchodní části Číny. Dne 7. července 1937 Japonci zaútočili na zbytek země a zahájili tak tzv. druhou čínsko-japonskou válku. Tato válka se později stala součástí druhé světové války. Válka trvala osm let a zahynuly v ní miliony Číňanů.

Později však začala čínská občanská válka mezi Kuomintangem (nacionalisty) Čínské republiky (ROC) a komunisty Čínské lidové republiky (ČLR). Komunisté chtěli z Číny udělat zemi podobnou Sovětskému svazu, zatímco druhá strana chtěla zachovat Čínu v jejím tehdejším stavu. V čele komunistů stáli Mao Ce-tung, Liou Šao-čchi a další. Později Liou ztratil u Maa vliv a jeho smrt dodnes není vyřešena. Komunisté nakonec válku vyhráli. Nacionalisté (v čele s Čankajškem) uprchli na ostrov Tchaj-wan a v Tchaj-peji založili své nové hlavní město. Po skončení čínské občanské války vyhlásil komunistický vůdce Mao Ce-tung 1. října 1949 v Pekingu nový stát - Čínskou lidovou republiku (ČLR).

Za Maa zůstala země chudá, zatímco Tchaj-wan bohatl. Jeho pokus o industrializaci a kolektivizaci v rámci Velkého skoku vedl k úmrtí mnoha lidí na hladomor. Kulturní revoluce způsobila velké sociální otřesy. Po roce 1976 prošla Čína pod vedením Deng Siao-pchinga reformami tržního hospodářství a zaznamenala rychlý hospodářský růst. Čína je nyní jednou z největších ekonomik na světě, která je závislá především na vývozu.

V nedávné historii měla Čína problémy s protesty, blokováním informací na internetu a cenzurou zpráv. Rok 1989 se vyznačoval kontroverzním masakrem v Tian An Men.

Zeměpis

Čínská krajina je rozlehlá a rozmanitá. Sahá od pouští Gobi a Taklamakan na severu až po subtropické lesy na jihu. Himálaj, Karákoram, Pamír a Tian Shan oddělují Čínu od velké části jižní a střední Asie. Řeky Jang-c'-ťiang a Žlutá řeka protékají od Tibetské náhorní plošiny k hustě osídlenému východnímu pobřeží. Jang-c'-ťiang je třetí nejdelší řekou světa, zatímco Žlutá řeka je šestá nejdelší. Čínské pobřeží podél Tichého oceánu je dlouhé 14 500 km. Je ohraničeno Bohajským, Žlutým, Východočínským a Jihočínským mořem. Přes kazašskou hranici se Čína napojuje na euroasijskou step. Euroasijská step byla od neolitu komunikační tepnou mezi Východem a Západem prostřednictvím stepní cesty. Stepní cesta je předchůdkyní pozemské Hedvábné stezky(y).

Köppen-Geigerova mapa klasifikace podnebí pro Čínu.

Politika

Čínská ústava uvádí, že Čínská lidová republika "je socialistický stát pod lidově demokratickou diktaturou vedenou dělnickou třídou a založený na spojenectví dělníků a rolníků". Rovněž uvádí, že státní orgány "uplatňují zásadu demokratického centralismu". ČLR je jedním z mála světových socialistických států, který je otevřeně komunistický.

Zhongnanhai, sídlo čínské vlády a Komunistické strany Číny.


Velký sál lidu, kde se koná Národní lidové shromáždění

Vojenský

S 2,3 milionu aktivních vojáků je Lidová osvobozenecká armáda (PLA) největší stálou vojenskou silou na světě. PLA velí Ústřední vojenská komise (CMC). Čína má druhé největší záložní vojenské síly, hned za Severní Koreou. PLA se skládá z pozemních sil (PLAGF), námořnictva (PLAN), letectva (PLAAF) a raketových sil Lidové osvobozenecké armády (PLARF). Podle čínské vlády činil čínský vojenský rozpočet na rok 2017 151,5 miliardy USD. Čína má druhý největší vojenský rozpočet na světě.

Věda a technika

Až do dynastie Ming byla Čína světovým lídrem v oblasti vědy a techniky. Existuje mnoho staročínských objevů a vynálezů. Například výroba papíru, knihtisk, kompas a střelný prach jsou známé jako čtyři velké vynálezy. Rozšířily se ve východní Asii, na Blízkém východě a později i v Evropě. Čínští matematici jako první začali používat záporná čísla. Do 17. století se Evropa a západní svět staly ve vědě a technice lepšími než Čína.

Nejstarší známý písemný vzorec pro střelný prach z knihy Wujing Zongyao z roku 1044 n. l.

Demografické údaje

Podle celostátního sčítání lidu z roku 2010 žije v Čínské lidové republice přibližně 1 370 536 875 obyvatel. Přibližně 16,60 % obyvatel bylo ve věku 14 let a méně, 70,14 % bylo ve věku 15 až 59 let a 13,26 % bylo starších 60 let. Míra růstu počtu obyvatel v roce 2013 se odhaduje na 0,46 %.

Kultura

Z Číny pochází východní bojová umění, kterým se říká Kung Fu nebo jejich první název Wushu. Čína je také domovem uznávaného lázeňského kláštera a pohoří Wudang. Bojová umění vznikla spíše za účelem přežití, obrany a boje než umění. Postupem času se některé formy umění rozvětvily, zatímco jiné si zachovaly svůj osobitý čínský ráz.

V Číně působili slavní umělci jako Wong Fei Hung (Huang Fei Hung nebo Hwang Fei Hung) a mnozí další. Umění také koexistovalo s různými barvami, včetně standardnějších 18 barev. V rámci kultury jsou také opěvovány legendární a kontroverzní pohyby, jako je Big Mak, a mluví se o nich.

V Číně se koná mnoho tradičních festivalů, jako jsou Jarní festival, Festival dračích lodí, Festival uprostřed podzimu atd. Nejdůležitějším z nich je čínský Nový rok. Lidé v Číně mají na oslavu těchto svátků svátky.

Festivaly

Svátek jara je čínský nový rok.

Festival dračích lodí se slaví na památku smrti Qu Yuana, vlasteneckého básníka státu Chu v období Válčících států. Několikrát přesvědčoval svého císaře, aby nepřijímal nabídky čchinských diplomatů, ale císař ho neposlechl. Byl velmi smutný a nakonec skočil do řeky, aby ukončil svůj život. Lidé ho měli tak rádi, že nechtěli, aby ryby snědly jeho mrtvolu. Udělali a hodili do řeky rýžové knedlíky. Doufali, že ryby sní tyto knedlíky místo básníkovy mrtvoly. Také veslovali na dračích lodích v řece, aby se ryb zbavili. Tyto praktiky, pojídání rýžových knedlíčků a pořádání závodů dračích lodí, se staly tím, co Číňané na tomto svátku dělají v současnosti.

Svátek poloviny podzimu, který se koná patnáctý den osmého lunárního měsíce, je svátkem pro rodiny. Nyní, když svátek nastane, lidé společně zasednou k jídlu měsíčních koláčů, ocení zářivý úplněk, ocení zářivý úplněk, oslaví bohatou úrodu a užijí si rodinné lásky a štěstí. Pro Číňany symbolizuje úplněk rodinné setkání, stejně jako "měsíční koláče". Proto se Svátek poloviny podzimu nazývá také Svátek rodinného setkání.