Starověk (2100 př. n. l. - 1500 n. l.)
Starověká Čína byla jednou z prvních civilizací a od 2. tisíciletí př. n. l. fungovala jako feudální společnost. Čínská civilizace také jako jedna z mála vynalezla písmo, dalšími byly Mezopotámie, civilizace údolí Indu, mayská civilizace, minojská civilizace ve starověkém Řecku a starověký Egypt. Svého zlatého věku dosáhla za dynastie Tchang (asi v 10. století n. l.). Byla domovem konfucianismu a taoismu a měla velký vliv na okolní země včetně Japonska, Koreje a Vietnamu v oblasti politického systému, filozofie, náboženství, umění, písma a literatury. Čína je domovem jedněch z nejstarších uměleckých děl na světě. Klasickými příklady jsou sochy a keramika a také ozdoby z nefritu.
Než dynastie Čchin sjednotila Čínu, existovaly stovky malých států, které spolu stovky let bojovaly ve válce o nadvládu nad Čínou. Tato doba je známá jako období válčících států. Přestože kvůli pokračujícím válkám lidé trpěli, právě v této době se zrodilo mnoho velkých filozofií, včetně konfucianismu a taoismu. Konfucianismus a taoismus samy o sobě byly základem mnoha společenských hodnot, které jsou dnes vidět v moderních východoasijských kulturách.
Její geografie se většinou podobala dnešní Číně, jen severní a západní okraje se lišily. Často byla napadána severními kočovnými národy, jako byli Turci a Mongolové pod vedením Čingischána a Kublajchána. Během historie starověké Číny spolu severní kočovníci a Číňané bojovali a střídali se ve snaze ovládnout zemi a lidi v Číně. Když však severní národ porazil čínský lid a přišel vládnout království, začlenil do sebe i čínský způsob života a stal se podobným Číňanům. Mnohé z nejsilnějších čínských dynastií ovládli lidé ze severu, včetně dynastií Čchin, Tchang, Jüan (mongolská) a Čching. Pokaždé také vnesli do čínské kultury nové prvky.
Nový věk
Zatímco v prvním tisíciletí a na počátku druhého tisíciletí Čína dosáhla mnoha úspěchů, v 15. století př. n. l. se stala izolacionistickou zemí.Důvodem bylo, že Španělsko našlo na novém kontinentu obrovské množství stříbra, které bylo v té době hlavní měnou (penězi) v Číně i v Evropě, a Čína se nechtěla nechat koupit cizinci.
V době renesance začaly evropské mocnosti ovládat další asijské země. Ačkoli Čína nebyla ve skutečnosti nikdy ovládnuta, mnoho evropských zemí, například Británie a Francie, si v Číně vybudovalo sféry vlivu. Protože se Čína v předchozích několika staletích odřízla od světa, do nástupu dynastie Čching zaostávala v technologiích za ostatními zeměmi a byla bezmocná, aby tomu zabránila. To se jasně ukázalo, když v 19. století prohrála s Británií opiové války.
Čína, stále ovlivňovaná západními zdroji, čelila vnitřním rozporům. V letech 1851 až 1864 probíhalo v Číně povstání Tchaj-pchingů neboli tchajpchingská válka. Tchajpchingské povstání vedl Hong Xiuquan z Kuangdonu. Hong Xiuquan byl ovlivněn křesťanskými misionáři a prohlásil se za Ježíšova bratra. Hong si dal za úkol svrhnout dynastii Qing. Tchajpchingské povstání získalo vliv na obyvatelstvo jižní Číny a přilákalo desítky tisíc stoupenců. Tchajpchingský režim úspěšně vytvořil stát v rámci říše Čching s hlavním městem Nanking. Hong nazval svůj nový stát Tchaj-pching Tchien-kuo neboli "Nebeský stát velkého míru". Místní armády nakonec povstání potlačily v závěrečné bitvě u Nanjingu.
V roce 1911 založil Sun Yat-sen Čínskou republiku, ale její vláda byla velmi slabá. Mnoho oblastí ovládali váleční velitelé. Čankajšek proti nim vedl války a stal se prezidentem a diktátorem.
V roce 1931 napadlo Japonsko Mandžusko, které se nachází v severovýchodní části Číny. Dne 7. července 1937 Japonci zaútočili na zbytek země a zahájili tak tzv. druhou čínsko-japonskou válku. Tato válka se později stala součástí druhé světové války. Válka trvala osm let a zahynuly v ní miliony Číňanů.
Později však začala čínská občanská válka mezi Kuomintangem (nacionalisty) Čínské republiky (ROC) a komunisty Čínské lidové republiky (ČLR). Komunisté chtěli z Číny udělat zemi podobnou Sovětskému svazu, zatímco druhá strana chtěla zachovat Čínu v jejím tehdejším stavu. V čele komunistů stáli Mao Ce-tung, Liou Šao-čchi a další. Později Liou ztratil u Maa vliv a jeho smrt dodnes není vyřešena. Komunisté nakonec válku vyhráli. Nacionalisté (v čele s Čankajškem) uprchli na ostrov Tchaj-wan a v Tchaj-peji založili své nové hlavní město. Po skončení čínské občanské války vyhlásil komunistický vůdce Mao Ce-tung 1. října 1949 v Pekingu nový stát - Čínskou lidovou republiku (ČLR).
Za Maa zůstala země chudá, zatímco Tchaj-wan bohatl. Jeho pokus o industrializaci a kolektivizaci v rámci Velkého skoku vedl k úmrtí mnoha lidí na hladomor. Kulturní revoluce způsobila velké sociální otřesy. Po roce 1976 prošla Čína pod vedením Deng Siao-pchinga reformami tržního hospodářství a zaznamenala rychlý hospodářský růst. Čína je nyní jednou z největších ekonomik na světě, která je závislá především na vývozu.
V nedávné historii měla Čína problémy s protesty, blokováním informací na internetu a cenzurou zpráv. Rok 1989 se vyznačoval kontroverzním masakrem v Tian An Men.
Čínská republika (ROC) (od roku 1911), od 1. ledna 1911 do 25. října 1971 běžně známá jako Čína. Nyní běžně známá jako Tchaj-wan, má kontrolu nad ostrovy Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu.
Čínská lidová republika (ČLR) (od roku 1949), obecně známá jako Čína, má kontrolu nad pevninskou Čínou a převážně samosprávnými územími Hongkong (od roku 1997) a Macao (od roku 1999).
