Velký skok vpřed (čínsky: 大跃进; pinyin: Dàyuèjìn) byl masivní ekonomický a sociální program zahájený čínským komunistickým vedením pod předsedou Mao Ce-tungem v roce 1958 a oficiálně ukončen kolem roku 1961. Akce měly za cíl rychle přeměnit venkovské Číny na průmyslovou velmoc a zvýšit ekonomiku i průmysl země, avšak výsledkem byla rozsáhlá hospodářská porucha a hladomor, který způsobil smrt milionů lidí. Velký skok vpřed je považován za jeden z nejtragičtějších hladomorů v moderních dějinách.

Cíle a hlavní politiky

Cílem programu byla rychlá industrializace a kolektivizace zemědělství podle komunistického modelu. Mezi hlavní kroky patřily:

  • zavádění lidových komun (kolektivních zemědělských jednotek), kde se mělo společně obdělávat půdu i sdílet služby;
  • masivní přesuny pracovní síly z venkova do velkých veřejných projektů (např. zavlažování, hráze) a do výroby v lokálních dílnách;
  • podpora tzv. „backyard furnaces“ (domácí pece) pro rychlou výrobu oceli v obcích, která vedla k nízké kvalitě vyrobeného kovu a plýtvání zdroji;
  • centrální cíle na zvyšování zemědělské produkce, často dosažené administrativním nátlakem a přeceňováním sklizní.

Příčiny hladomoru

Hladomor, který vypukl během let 1959–1961, měl vícero překrývajících se příčin:

  • politická a administrativní rozhodnutí: nucené kolektivizace, vysoké normy odevzdávaného obilí státu a nesprávné rozdělení zásob (část úrody byla vyvázána v rámci exportů či zásob státních rezerv),
  • odklon pracovní síly od zemědělství na jiné projekty, což snížilo pracovní kapacitu pro sklizeň,
  • nevhodné zemědělské metody a ideologické experimenty (např. společné setí, chybné rady odborníků),
  • nesprávné reportování produkce: místní úředníci často nadhodnocovali výnosy, aby vyhověli kvótám, což vedlo k tomu, že stát odebíral více obilí, než bylo skutečně dostupné pro místní obyvatele,
  • přírodní faktory: lokální sucha a povětrnostní výkyvy v některých regionech zhoršily situaci,
  • mezinárodní kontext: poškozené vztahy se Sovětským svazem a omezení externí pomoci v některých obdobích ztížily nápravu krizové situace.

Důsledky a odhad počtu obětí

Důsledkem kombinace výše uvedených faktorů bylo hromadné hladovění a zvýšená úmrtnost. Odhady počtu obětí se liší podle metodiky a zdrojů; většina historiků a demografů uvádí, že během Velkého skoku zemřelo desítky milionů lidí. Běžně citované rozpětí je přibližně 15–45 milionů obětí, přičemž konkrétní čísla závisí na tom, které regiony a které roky jsou do odhadu zahrnuty.

Dopad na politiku a společnost

Politické důsledky byly rovněž hluboké. Projekt poškodil důvěru obyvatelstva i vnitrostranickou stabilitu. Po neúspěších Velkého skoku nastoupila v 60. letech částečná korekce politik: pragmatičtější vedení, včetně Liu Shao-chiho a Deng Xiaopinga, zavedlo opatření ke stabilizaci zemědělství a potravinové situace. Část Maoovy odpovědnosti za katastrofu byla široce diskutována; neschopnost nebo neochota rychle přiznat chyby a změnit kurz přispěly k rozsahu tragédie.

Dědictví

Velký skok vpřed zanechal dlouhodobé tragické následky — ztrátu milionů životů, narušení venkovské společnosti a ekonomické zaostání v některých oblastech. Politicky vedl k posunu vnitrostranických sil a později také k oblastem kritiky a autoreflexe v čínské politice. Událost je dnes předmětem intenzivního historického zkoumání a debaty o příčinách, odpovědnosti a poučeních pro veřejnou politiku.