Starověké Řecko

Časová osa řeckých dějin

Dějiny Řecka prošly těmito etapami:

• Mykénská kultura (cca 1600 - 1100 př. n. l.) byla ranou řeckou kulturou v době bronzové na řecké pevnině a na Krétě.
• Úpadek doby bronzové nebo řecká doba temna (cca 1100-750 př. n. l.).
• Archaické období (cca 750 - 500 př. n. l.). Umělci vytvářeli větší volně stojící sochy ve strnulých pózách se snovým "archaickým úsměvem". Archaické období končí svržením posledního athénského tyrana v roce 510 př. n. l.
• Klasické období (cca 500-323 př. n. l.) mělo styl, který byl pozdějšími pozorovateli považován za vynikající příklad (tj. "klasický") - například Parthenon. Politicky klasickému období dominovaly Athény a Délská liga v 5. století. Na počátku 4. století př. n. l. byly vytlačeny spartskou hegemonií. Nakonec existovala Korintská liga, v jejímž čele stála Makedonie.

• Helénistické období (323-146 př. n. l.) je obdobím, kdy řecká kultura (helénistické umění) a moc expandovaly na Blízký a Střední východ. Toto období začíná Alexandrovou smrtí a končí dobytím Říma.
• Římské Řecko. Jedná se o období mezi římským vítězstvím v bitvě u Korintu v roce 146 př. n. l. a založením Byzance Konstantinem jako hlavního města Římské říše v roce 330 n. l.
• Poslední fází starověku je období christianizace v pozdním 4. až počátku 6. století. Skončila uzavřením pozdější verze Platónovy Akademie Justiniánem I. v roce 529 n. l.

Alexandrovy výboje sahaly až do Afghánistánu.

Raná historie

Gramotnost

V 8. století př. n. l. se Řekové podruhé naučili číst a psát. O gramotnost přišli na konci mykénské kultury, kdy se středomořský svět propadl do temného středověku. Řecké období temna (~1100 př. n. l.-750 př. n. l.) neboli úpadek doby bronzové je období v dějinách starověkého Řecka a Anatolie, z něhož se nedochovaly žádné písemné záznamy a jen málo archeologických nálezů.

Řekové se naučili abecedu od jiného starověkého národa, Féničanů. Trochu ji upravili. Zejména zavedli pravidelná písmena pro samohlásky, což bylo pro jejich jazyk nezbytné. Jejich abecedu pak okopírovali Římané a většina světa dnes používá římskou abecedu.

Politická struktura

Starověké Řecko mělo jednotný jazyk a kulturu, ale sjednoceno bylo až v roce 337 př. n. l., kdy Makedonie porazila Athény a Théby. Tím skončilo klasické období a začalo období helénistické. I tehdy byla dobytá města pouze připojena ke Korintské lize Filipa II. z Makedonie; nebyla okupována a vládla si sama.

Státy města

Starověké Řecko se skládalo z několika stovek více či méně nezávislých městských států. Tím se lišilo od jiných společností, které byly kmenové nebo měly království vládnoucí na poměrně rozsáhlých územích.

K charakteru starověkého Řecka bezpochyby přispěla geografie Řecka, rozdělená a rozčleněná kopci, horami a řekami. Na jedné straně starověcí Řekové nepochybovali o tom, že jsou "jeden národ"; měli stejné náboženství, stejnou základní kulturu a stejný jazyk. Přesto byl každý městský stát nebo "polis" nezávislý; o sjednocení staří Řekové mluvili jen zřídka. Dokonce i když se během druhé perské invaze do Řecka skupina městských států spojila na obranu Řecka, většina polis zůstala neutrální a po perské porážce se spojenci rychle vrátili k vzájemným bojům.

Hlavními rysy starořeckého politického systému byly:

1. Jeho fragmentární povaha. Nebyla to jedna země, ale mnoho malých zemí, kterým se říkalo "městské státy".
2. Zaměření na města v malých státech.
3. Kolonie, které zakládali kolem Středozemního moře, byly nezávislé na zakládajícím městě. Nicméně sympatizovaly se svým "mateřským městem".
4. Dobytí nebo přímá vláda jiného městského státu byly poměrně vzácné.
5. Města se sdružovala do lig a jejich členové někdy opouštěli jednu ligu a vstupovali do jiné.

Později, v klasickém období, bylo lig méně a byly větší a dominovalo jim jedno město (zejména Athény, Sparta a Théby). Často byla města nucena se připojit pod hrozbou války (nebo jako součást mírové smlouvy). Poté, co Filip II. makedonský "dobyl" srdce antického Řecka, nepokoušel se toto území anektovat nebo sjednotit do nové provincie. Přinutil však většinu měst, aby se připojila k jeho vlastní Korintské lize.

Království

Některá města byla demokratická, jiná aristokratická a některá monarchická. V některých proběhlo mnoho revolucí, při nichž jeden druh vlády nahradil jiný. Jedním ze slavných řeckých království je Makedonie, která se díky dobytí perské říše (včetně starověkého Egypta) a zasahující až do dnešní Indie stala nakrátko největší říší, jakou svět v té době zažil. Dalšími slavnými královstvími jsou Epirus a Thesálie.

Monarchie ve starověkém Řecku nebyly absolutní, protože obvykle existovala rada starších občanů (senát nebo v Makedonii sněm), která králi radila. Tito lidé nebyli voleni nebo vybíráni v loterii jako v demokratických městských státech.

Občané

Občané, kteří se mohli podílet na vládě ve starověkém Řecku, byli obvykle muži, kteří se v daném městě svobodně narodili. Ženy, otroci a (obvykle) obyvatelé narození jinde neměli volební právo. Podrobnosti se v jednotlivých městech lišily. Příkladem jsou Atény: Obyvatelé Athén byli ze tří skupin: občané, metikové (cizinci s trvalým pobytem) a otroci. Občané byli obyvatelé, jejichž předkové byli Athéňany po tři generace. Občané mužského pohlaví měli práva svobodných mužů a mohli být voleni do jakékoli oficiální státní funkce. "Z odhadovaných 150 000 obyvatel městského státu Attika měla výsadu občanství jen asi pětina". Ženy, které byly občankami v Athénách, se nemohly účastnit politických funkcí, ale ve Spartě ano.

Kolonie

Řeků přibývalo a brzy nemohli vypěstovat dostatek jídla pro všechny lidi. Když se to stalo, město vyslalo své obyvatele, aby založili nové město, tzv. kolonii.

Protože terén byl drsný, většina cest se odehrávala po moři. Z tohoto důvodu vzniklo na pobřeží mnoho nových měst. První nová města vznikala v Anatolii (Malá Asie) a později podél Černého moře, na Kypru, v jižní Itálii, na Sicílii a v okolí dnešního Benghází v Libyi. Založili dokonce město Naukratis na řece Nil v Egyptě. Dnešní města Syrakusy, Neapol, Marseille a Istanbul vznikla jako řecká města Syrakusy, Neapolis, Massilia a Byzantium.

Velká čtyřka

V 6. století př. n. l. se některá města stala mnohem významnějšími než ostatní. Byly to Korint, Théby, Sparta a Athény.

Sparťané byli velmi disciplinovaní vojáci. Porazili lidi, kteří žili v jejich blízkosti, a ti museli pro Sparťany obdělávat půdu. Tito "helóti" museli Sparťanům odevzdávat část potravin, které vypěstovali, a Sparťané tak nemuseli pracovat. Místo toho se naučili být lepšími vojáky. Sparťanů nebylo mnoho, ale helótů bylo mnoho. Spartská vojenská síla ovládala heloty. Sparťané měli dva dědičné krále, kteří je vedli ve válce. Doma jim také vládla skupina starých mužů zvaná Gerousia (senát).

V roce 510 př. n. l. se Athény staly demokracií. Muži přišli na místo v centru města a rozhodli se, co udělají. Bylo to první místo na světě, kde lidé rozhodovali o tom, co má jejich země dělat. V Boule (parlamentu) se domlouvali a pak hlasovali o tom, co se má udělat. Ženy však nehlasovaly. Athény měly otroky. Tito otroci patřili svým pánům a mohli být prodáni někomu jinému. Athénští otroci byli méně svobodní než spartští helóti. Athénští občané každoročně volili osm generálů, kteří je vedli do války.

Zříceniny Sparty

Řecko-perské války

V roce 499 př. n. l. se řecká města v Anatolii vzbouřila. Nechtěla, aby jim Persie nadále vládla. Athény vyslaly 20 lodí, aby s Peršany bojovaly na moři. Řekové v Anatolii byli poraženi. Perský král Dareios se rozhodl Athény potrestat. Poslal do boje proti Athénám vojáky a lodě.

Athény požádaly Spartu o pomoc. Sparta chtěla pomoci, ale nemohla, protože v té době měla náboženský svátek. Athény vyslaly proti perským vojákům své vojáky: v bitvě u Marathonu (490 př. n. l.) Peršany porazili. Poté přišla pomoc ze Sparty.

V bitvě u Thermopyl se Sparťané pod vedením Leonida postavili na odpor obrovské perské armádě. Po několika dnech zrádce jménem Efialtés vedl Peršany průsmykem za řeckou armádou. Leonidas si uvědomil, že porážka je nevyhnutelná, a propustil mnoho svých mužů. Ti, kteří zůstali, věděli, že je čeká boj na život a na smrt. Leonidés si doma ponechal elitní hoplity (pěšáky), kteří měli živé syny. Dobrovolně zůstali také spojenečtí Thébané a Thébanky.

Třetího dne vedl Leonidas svých 300 spartských hoplítů a jejich spojenců proti Xerxovi a jeho mohutné armádě. Sparťany vedené síly bojovaly s perskou armádou na život a na smrt, aby zablokovaly průsmyk na dostatečně dlouhou dobu a udržely Xerxa a jeho armádu v sevření, zatímco zbytek řecké armády unikl.

Po Thermopylách chtělo mnoho Řeků odejít na jih na Peloponés. Protože Korintský průliv, kudy vede cesta na Peloponés, je velmi úzký, mnozí chtěli bojovat s Peršany právě tam.

Athény ležely severně od Korintu a měly námořnictvo. Athénský vůdce Themistoklés chtěl bojovat s Peršany u ostrova Salamína. Xerxés se rozhodl vyslat proti řecké flotile své loďstvo dříve, než se řecké lodě dostanou na Peloponés. Řecké loďstvo porazilo Peršany v bitvě u Salamíny. Xerxés se poté s mnoha svými vojáky vrátil domů, ale perská armáda zůstala v Řecku. Tato armáda byla poražena v bitvě u Platea v roce 479 př. n. l.

Invaze Peršanů do Řecka

Athény proti Spartě

Po porážce Peršanů u Platey toho Sparťané udělali jen velmi málo. Persie však byla stále nebezpečná. Athény požádaly řecká města na ostrovech v Egejském moři a v Anatolii, aby se k ní připojila. Tato města souhlasila, protože se Persie obávala. Tato města vytvořila Délský svaz a Athény stály v jeho čele. Mnoho měst z Délské ligy muselo Athénám platit peněžní tribut. Athény za tyto peníze postavily mnoho lodí a Parthenón. Sparta byla stále silná na souši, ale Athény byly silnější na moři. Několikrát došlo k válce mezi Athénami a Spartou. Pak se Athény rozhodly poslat mnoho lodí na Sicílii, aby bojovaly proti městu Syrakusy. Sparta poslala Syrakusám pomoc a Athény byly poraženy. Žádná z athénských lodí se nevrátila.

Sparta nyní chtěla stavět lodě, aby mohla bojovat proti Athénám. Trvalo dlouho, než Sparta porazila Athény, ale pak v bitvě u Egospotami Sparťané zničili většinu athénských lodí. Athéňané používali velmi vyspělý typ lodí známý jako trirémy. Tato vysoce vyspělá bitevní plavidla měla důmyslné bojové systémy a byla poháněna vesly. Na přídi trirémy bylo velké bronzové beranidlo. Veslaři veslovali velmi rychle na nepřátelskou loď a prorazili jí díru do trupu. To byl nejúčinnější způsob, jak trirémy ničily jiné lodě. Někdy se vojáci (tzv. hoplíté) na trirémě nalodili na nepřátelskou loď a nechali si ji pro sebe. Přesto byla athénská flotila trirem v bitvě v roce 405 př. n. l. zničena. Následujícího roku Athény kapitulovaly a válka skončila.

Každodenní život

Pokud muži nepracovali, nebojovali nebo nediskutovali o politice, mohli v době svátků navštěvovat starořecké divadlo a sledovat dramata, komedie nebo tragédie. Ty se často týkaly politiky a bohů řecké mytologie. Ženy nesměly v divadle vystupovat; ženské role hráli mužští herci.

Ženy vykonávaly domácí práce, jako je předení, tkaní, úklid a vaření. Nezapojovaly se do veřejného života ani do politiky. Ženy z bohatých rodin však měly otroky, kteří pro ně vykonávali domácí práce.

Starověké řecké hry

Slavné olympijské hry se v Olympii konaly každé čtyři roky. Byly určeny pouze mužům a ženy se jich nesměly účastnit ani jako divačky. Mezi sporty patřil běh, hod oštěpem, hod diskem a zápas. Hry byly neobvyklé, protože sportovci mohli přijet z kteréhokoli řeckého města.

Další soutěž, Hérejské hry, se konala pro ženy. Také se konaly na Olympu v jinou dobu než mužské hry.

Pravidla pro dívky ve Spartě byla jiná než v jiných městech. Byly cvičeny ve stejných disciplínách jako chlapci, protože Sparťané věřili, že silné ženy budou rodit silné děti, z nichž se stanou budoucí válečníci. Jejich atletky byly svobodné a soutěžily nahé nebo v krátkých šatech. Chlapcům bylo dovoleno atletky sledovat v naději, že vytvoří manželství a potomky.

Později, v klasickém období, se dívky mohly účastnit stejných festivalů jako muži.