Peloponéská válka
Peloponéská válka (431-404 př. n. l.) byl vojenský konflikt ve starověkém Řecku, který vedly Athény a jejich spojenci proti Peloponéskému svazu vedenému Spartou. Athény a Sparta byly hlavními vítězi předchozích řecko-perských válek.
Athény se zasazovaly o demokracii a Sparta o oligarchii, ačkoli bojovaly stejně tak z ekonomických důvodů obchodu a nadvlády ve svých ligách.
Sparta nakonec peloponéskou válku vyhrála. Athény už nikdy nebyly stejné.
Události
V 5. století př. n. l. byly Athény největší námořní velmocí a Sparta největší pozemní velmocí.
V první fázi, Archidamské válce, Sparta opakovaně podnikala invaze do Attiky, zatímco Athény využívaly své námořní převahy k nájezdům na pobřeží Peloponésu a snažily se potlačit známky nepokojů ve své říši.
Toto válečné období skončilo v roce 421 př. n. l. podepsáním Niciova míru. Tato smlouva však byla brzy zmařena obnovenými boji na Peloponésu. V roce 415 př. n. l. vyslaly Athény velké vojsko organizované Alkibiadem, aby zaútočilo na sicilské Syrakusy. Útok se nezdařil a celé vojsko bylo v roce 413 př. n. l. zničeno.
Závěrečná fáze války se nazývá Deceleánská válka nebo Jónská válka. V této fázi Sparta, nyní podporovaná Persií, podporovala povstání v podřízených athénských státech v Egejském moři a v Iónii, čímž podkopávala athénskou říši. Nakonec Athény ztratily svou námořní převahu. Zničení athénské flotily v bitvě v roce 405 př. n. l. fakticky ukončilo válku a Athény v následujícím roce kapitulovaly.
Výsledky
Peloponéská válka změnila podobu starověkého řeckého světa. Athény, před začátkem války nejsilnější městský stát v Řecku, se ocitly ve stavu téměř úplného poddanství. Vůdčí mocností Řecka se stala Sparta.
Hospodářské náklady války se projevily v celém Řecku; na Peloponésu se rozšířila chudoba, Atény byly zcela zpustošeny a nikdy se jim nepodařilo obnovit předválečnou prosperitu.p488 Válka způsobila v řecké společnosti také jemnější změny; konflikt mezi demokratickými Athénami a oligarchickou Spartou, z nichž každá podporovala spřátelené politické frakce v jiných státech, způsobil, že občanská válka se v řeckém světě stala běžným jevem.
Řecká válka, původně omezená a formalizovaná forma konfliktu, se změnila v totální boj mezi městskými státy, doplněný o zvěrstva velkého rozsahu. Válka na Peloponésu, která rozbila náboženská a kulturní tabu, zpustošila rozsáhlá území a zničila celá města, znamenala dramatický konec "zlatého věku Řecka" v pátém století př. n. l. xxiii-xxiv.
