Alkibiadés, syn Klíniův, asi 450-404 př. n. l.), byl významný athénský státník, řečník a vojevůdce. Byl posledním slavným členem aristokratického rodu své matky, který po peloponéské válce upadl v moc. V tomto konfliktu sehrál později významnou roli jako strategický poradce, vojenský velitel a politik.
V průběhu peloponéské války Alkibiadés několikrát změnil stranu. Ve svých rodných Athénách na počátku roku 410 př. n. l. prosazoval agresivní zahraniční politiku a vyslovil se pro invazi na Sicílii. Poté, co proti němu jeho političtí nepřátelé vznesli obvinění ze svatokrádeže, uprchl do Sparty.
Ve Spartě působil jako strategický poradce a navrhl nebo řídil několik velkých tažení proti Athénám. I ve Spartě si však Alkibiadés brzy získal mocné nepřátele a byl nucen přeběhnout do Persie. Tam působil jako poradce satrapy Tissaphernese, dokud jeho athénští političtí spojenci nepřiměli k jeho odvolání. Několik let pak působil jako athénský generál, ale jeho nepřátelům se nakonec podařilo vyhostit ho podruhé.
Sicilská výprava do Magna Graecia byla Alkibiadovým nápadem, ale jeho nepřátelé mu zabránili ve velení. Velení se ujal jeho rival Nicias a výprava skončila katastrofálním neúspěchem. V letech, kdy sloužil Spartě, se Alkibiadés podílel na zkáze Athén; k dobytí Deceleje a vzpourám několika kritických athénských poddaných došlo buď na jeho popud, nebo pod jeho dohledem.
Po návratu do rodného města však sehrál klíčovou roli v sérii athénských vítězství, která nakonec přiměla Spartu k uzavření míru s Athénami. Dával přednost nekonvenčním taktikám a často získával města spíše zradou nebo vyjednáváním než obléháním. p151 Alkibiadův vojenský a politický talent se často ukázal jako cenný pro každý stát, pro který pracoval. Díky svému talentu získávat si mocné nepřátele nikdy nezůstal dlouho na jednom místě. Na konci války (kterou pomohl na počátku roku 410 znovu rozpoutat) byly dny jeho politické moci již jen vzpomínkou.
V mládí byl Alkibiadés Sokratovým žákem. To bylo něco, co svědčilo proti Sokratovi při jeho procesu.