Alexander Graham Bell (3. března 1847 – 2. srpna 1922) byl učitel, vědec a vynálezce, známý především jako tvůrce telefonu a významný průkopník ve výuce hluchoněmých. Byl také zakladatelem společnosti Bell Telephone Company a svými vynálezy ovlivnil rozvoj komunikací a akustiky.
Život a vzdělání
Alexander Graham Bell se narodil ve skotském Edinburghu v rodině, která se dlouhodobě věnovala výuce řečnictví (elocution). Jeho dědeček i otec Alexander Melville Bell byli uznávaní učitelé a odborníci na řeč, přičemž otec je obzvlášť známý díky spisu Visible Speech, kde popisoval metody výuky osob, které jsou hluší nebo nemohou mluvit. V dětství a mládí Alexander sledoval a zkoumal metody, jimiž lze učit lidi mluvit pozorováním rtů a pohybů hlasivek.
Bell navštěvoval Královskou střední školu v Edinburghu a školu dokončil v patnácti letech. Ve svých šestnácti letech se stal studentem a učitelem řečnictví a hudby na akademii Weston House v Elginu v hrabství Morayshire. Další rok studoval na univerzitě v Edinburghu, kde se začal intenzivně zajímat o vědu o zvuku (akustiku), částečně proto, že chtěl pomoci své hluché matce. V letech 1866–1867 učil na Somersetshire College v Bathu ve státě Somerset.
Přestěhování do Severní Ameriky a práce s hluchoněmými
V roce 1870, ve věku 23 let, se s rodinou přestěhoval do Kanady a usadili se v Brantfordu v Ontariu. Zde se Bell začal zabývat vývojem komunikačních strojů. Mezi jeho ranějšími pokusy bylo i takzvané „elektrické piano“ – přístroj, který využíval elektrických signálů k přenosu zvuku na větší vzdálenosti. V roce 1871 odjel do kanadského Montrealu v Quebecu, kde přijal místo učitele „viditelné řeči“. Později (na přání) jeho otec přijmul úkol vyučovat na velké škole pro hluchoněmé v Bostonu ve státě Massachusetts, ale místo sebe nabídnul toto místo svému synovi. Bell začal v Bostonu učit v roce 1872 a rychle získal uznání v pedagogice hluchých — publikoval práce a metody, které pomohly tisícům hluchoněmých v Spojených státech naučit se mluvit i bez slyšení.
Vynálezy a vědecká činnost
Bellova nejslavnější práce je spojena s vynálezem telefonu. V roce 1876 si Bell jako první nechal patentovat telefon (americký patent č. 174 465 ze 7. března 1876) a v historii je zaznamenána i slavná věta, kterou prý během experimentu vyslovil: „Mr. Watson — come here — I want to see you.“ Kolem patentu však existovaly dlouhodobé spory s jinými vynálezci, zejména s Elishou Grayem; soudy a debaty o tom, kdo měl skutečné prvenství, provázely rozvoj telefonie.
Bell neomezil svou činnost jen na telefon. V roce 1880, za práci spojenou s telefonem, obdržel Volta Prize (50 000 franků), peníze z kterých investoval do založení Volta Laboratory ve Washingtonu, D.C., kde pokračoval ve výzkumu zvuku a elektrických přenosů. Společně s asistentem Charlesem Sumnerem Tainterem vyvinul fotofon (1880) — přístroj pro přenos zvuku světlem, který bývá považován za předchůdce optické komunikace (např. technologie na přenos dat pomocí světla a později optických vláken).
Mezi další Bellovy experimenty patří pokusy s přístroji pro zlepšení sluchu a prototypy raných detektorů kovů; v roce 1881 pracoval na zařízení pokusně užitém při vyšetřování střelného zranění prezidenta Jamese A. Garfielda. Později v životě se Bell věnoval i letectví a hydrodynamice — proslul jeho výzkum tetraedrických kluzáků a pokusy s hydrofoily (rychlé čluny s plováky, které zvedají trup z vody), v jejichž vývoji spolupracoval s týmem v Baddecku v Novém Skotsku.
Obchodní aktivity a rodinný život
V roce 1877 Bell spolu s dalšími založil společnost Bell Telephone Company, která rychle rostla. V roce 1879 se spojila s New England Telephone Company a vznikla National Bell Telephone Company; v roce 1880 byla založena American Bell Telephone Company a později, v roce 1885, se vyvinula do silné korporace American Telephone and Telegraph Company (AT&T), která je dodnes významným hráčem v telekomunikacích. Spolu s Thomasem Edisonem a dalšími založil 25. ledna 1881 Oriental Telephone Company k šíření telefonních služeb do Asie.
Bell se 11. července 1877 oženil s Mabel Hubbardovou (dcera jeho pozdějšího mecenáše Gardinera G. Hubbarda); Mabel byla sama neslyšící, což Bellovi ještě více přiblížilo otázky výuky hluchoněmých a motivovalo jeho pedagogickou i vědeckou činnost.
Smrt a odkaz
Alexander Graham Bell zemřel na cukrovku ve svém domě poblíž Baddecku v Novém Skotsku v roce 1922. Jeho odkaz je široký: telefon změnil způsob, jak lidé komunikují, fotofon položil základy optických přenosů a jeho pedagogická práce ovlivnila metody výuky hluchoněmých na celém světě. Mnoho škol, muzeí a institucí nese jeho jméno a Bell je považován za jednu z klíčových osobností přelomu 19. a 20. století v oblasti komunikací a aplikované vědy.
Bellova vědecká zvídavost a praktický přístup — spojení pedagogiky, fyziky a techniky — ukazují, jak lze osobní motivace (pomoc rodinným příslušníkům) proměnit v objev, který zásadně ovlivní společnost. Jeho život zároveň připomíná, že technický pokrok často vzniká v křižovatce vědy, výuky a podnikání.
